Hardcore tahová strategie Heroes nasbírala díky svému požehnanému věku zástupy skalních fanoušků, kteří na ni nedají dopustit. Právě tahle stará garda by měla zbystřit. Nový přídavek představuje hned dvě nové kampaně. Podařilo se vyřešit neduhy předchozího dílu? Čtěte recenzi na GAMEZINE.cz!
Specifický výtvarný styl perfektně buduje atmosféru. Zdroj: Vydavatel hry
Reinkarnace kultovních Heroes, která minulý rok zahltila hráčské monitory, se setkala s poměrně vřelým přijetím především z řad hardcorové komunity. Po několika menších přídavcích tak přichází přídavek, který bychom rétorikou devadesátých let nazvali datadiskem. Svým rozsahem převyšuje mnohá DLC a nabízí dvě poměrně rozsáhlé kampaně. V jedné hráči absolvují exodus zbytků temných elfů, kteří čelí hrozbě úplného vyhynutí, zatímco ve druhé stanou v čele skupiny nekromancerů.
Příběhová linie je poněkud roztěkaná, což do jisté míry kopíruje naprosto stejnou žánrovou rozpolcenost celé série. Ačkoli zde existují jisté paralely se třetími Warcrafty, zpracování příběhu se s blizzarďáckými tituly nemůže srovnávat ani v nejmenším.
Biblický příběh nebiblických kvalit
Jedním z hlavních důvodů poněkud horší stravitelnosti je především nevyvážená hratelnost. Nejde ani tak o vyladěnost ovládání, jako spíše o přílišné množství soubojů, kterým se nelze vyhnout. Bojová forma tak místo toho, aby jen doprovázela příběh, slouží jako hlavní deviza hry. Pokud by se hráčům nějakým záhadným způsobem podařilo s příběhovými postavami sžít, jejich snažení o další rozkrývání příběhu položí neustále útočící příšery a potvory.
Nezbytné je však pochválit autory za poměrně inovativní přístup k jednotkám, které jsou bezesporu vhodným rozvíjejícím prostředkem. V podstatě jde o odvážné kombinování jednotek. Všechny jsou vybalancovány tak, aby se pro maximální účinnost hráčovy strategie musely jejich útoky takticky mistrně kombinovat.
Herní plocha je klasicky rozdělena na hexy.
Audiovizuální styl zůstává velice líbivý, ačkoli příběhu na vážnosti příliš nepřidává. Podobně jako obrazové zpracování a podařený výtvarný styl zůstává zachován pochopitelně i základní koncept hry. Hráč se po mapě pohybuje se svojí bojovou skupinou, s níž odkrývá nejrůznější poklady a likviduje nepřátelské i neutrální beasty. Koncept hry je věrný klasice, díky čemuž sice potěší skalní příznivce, ale nováčky rekrutované z řad mladší generace pravděpodobně příliš neohromí. Jedná se o průzkumnou sondu, která nováčkům připomene, jaké se v minulosti dělaly hry.
Určitým reliktem, byť pozitivním, je také celkově vyšší obtížnost hry. Problém spočívá v poněkud nepoctivém taktizování umělé inteligence. Kvůli nepředvídatelnosti následujících bojů nelze nikdy přesně odhadnout velikost a sílu armády, kterou je nezbytné shromáždit. Obtížnost někdy narůstá exponenciální řadou, a to i v rámci jedné mapy.
Sonda do minulosti
Místo příjemného procházení hrou hráči často musí neustále nahrávat pozice a detailně kalkulovat množství ztrát, které si mohou a nemohou dovolit. Někdo právě tento typ zábavy vyhledává, řadový konzument her ročníku devadesát a výš však nikoli.
Co se herních textů a dialogů týká, jde spíše o podprůměr, kdy česká lokalizace táhne výsledek nahoru, jako tomu bylo u starších zahraničních filmů. Rozhovory často nedávají smysl a postavy jednají iracionálně jako v nějakém béčku.
Poněkud zásadní komplikace přichází především se zprovozňováním hry, což je kvůli množství protipirátské ochrany velice zdlouhavý a otravný úkol. Obdobně negativní zkušenosti se projevují i kvůli špatné optimalizaci. Díky její nevyladěnosti hra místy padá a jedinou dobře naplánovanou záchranou je často rozšířený autosave.
Jednotlivé jednotky jsou zpracovány velice precizně.
Rozšíření je dostupné buď samostaně, nebo v bundlu s původní hrou a ostatními přídavky. Nejde o vyloženě špatnou hru, spíše o čistý průměr. Pokud hráči touží po zkušenosti s Heroesy, nelze jim doporučit nic jiného než původní vanilla edici. Po přídavku by měli sáhnout spíše jen ostřílení fanoušci a milovníci tohoto specifického univerza.
Verdikt:
Heroes se stali nesmrtelnou klasikou, která však díky neustálému recyklování identického konceptu pomalu upadá do stereotypu. Stále jde o hru s puncem kvality, jež kdysi opěvovaly zástupy fanoušků. Nejnovější rozšíření doplácí především na poněkud horší stravitelnost a bugy. Na druhou stranu je nutné pochválit osobitý výtvarný styl a neortodoxní přístup k tvorbě nových, neotřelých jednotek.
Hodnocení: 60 %
- Klady: vizuální zpracování, nové jednotky
- Zápory: příběh, dialogy, bugy
