Ohromná marketingová masáž, tuny tiskových zpráv, doprovodná hra těsně před vydáním, vřelé vystupování studia vůči novinářské obci, ale k čemu to všechno?
Miner Wars 2081 nabídnou ohromný herní svět. Zdroj: Vydavatel hry
Miner Wars 2081 jsou prvním titulem československého studia Keen Software House. Jejich prvotina byla záměrně zaškatulkována do žánru, ve kterém není až tak mnoho konkurence. Někteří v tom můžou vidět prvoplánovou myšlenku i chladné kalkulování s čísly, jiní snahu pozvednout upadající žánr, jenž se už dlouhá léta krčí v zaprášeném růžku před výdělečnějšími MMORPG či každoročními stálicemi trhu, jako jsou třeba Call of Duty nebo hromada sportovních her od EA.
V roce 2070 se zhroutilo Slunce, zničilo všechny planety do vzdálenosti až po Mars a stále vyhazuje do vesmírného prostoru silné erupce. Svět, jak ho známe, už neexistuje (kromě všudypřítomné neviditelné ruky trhu). Lidstvo se roztrousilo po sluneční soustavě, přežívá na asteroidech, měsících, vesmírných stanicích apod. Civilizace se rozložila do několika frakcí. Od pirátů sídlících na zbytcích Marsu až po rozlehlá ruská či čínská teritoria. Ony frakce měly hrát ve hře zásadní roli, bohužel tomu tak není. Potenciál technokratické Čtvrté Říše a jim podobných zůstal odložen pro další projekt, jimž má být Miner Wars 2081 MMO.
Jáma lvová
Autoři MW se rozhodli pro rychlý start hry bez úlev a hodili nás rovnou do jámy lvové. Začátek hry je velmi špatný až otřesný, první dvě mise jsou doslova utrpením. Kvůli chybějícímu tutorialu jsme tak hned v první misi několikrát neprošli přes precizně zaměřující nepřátele, kterých je ve hře přehršel, a navíc nebyl na začátku vůbec vysvětlen systém oprav naší vesmírné kocábky, či cokoliv jiného, co má co do činění s ovládáním.
Než si zvyknete na nevysvětlené herní mechanismy, tak několikrát zbytečně natáhnete bačkory, ale ve třetí misi vytáhli Keen Software House karty na stůl, zasvětí vás do příběhu a ukážou, jak se bojuje mimo úzké koridory, potrubí a stísněné vesmírné základny.
Jediné, co start hry zachraňuje, je ovládání lodi. Pohyb zajišťuje klasické WSAD, myš, navíc QE pro rotaci kolem osy a FC pro pohyb nahoru a dolů. To vše se dá ještě zjednodušit klávesou N, jež nás bude automaticky vyrovnávat. V první misi možná budete lehce s tímto dobře řešeným ovládáním bojovat, ale posléze si už ani nevzpomenete, že máte jen pro pohyb čtyři klávesy navíc.
Evoluční skok
Náplň vašeho snažení v jednatřiceti misích vyplňuje honba za emzáckými artefakty, o které má eminentní zájem i Ruská federace, jak jinak než na výrobu efektivnějších zbraní. My jsme je prvotně hledali čistě jen pro poznání minulosti naší lidské civilizace. Ve třetí misi jsme se setkali s jistým vědcem, který nás lehounce zasvětil do hypotézy, jež hlásá, že lidstvo bylo v určitém okamžiku svého vývoje nasměrováno mimozemskou civilizací novým směrem. Tato událost měla za následek nevídaný evoluční skok. Vývojáři se evidentně inspirovali Erichem von Dänikenem, který se touto hypotézou zabývá již od sedmdesátých let minulého století.
[album:https://www.fanzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/miner-wars-2081/]Postavy, tedy vesmírné stíhače
Hrou můžete procházet v kooperačním módu v několika lidech, ale pokud si zvolíte klasický singleplayer, tak si budete muset zvyknout na doprovod jednoho NPC. Nesmrtelný parťák Marcu je, mimo siláckých hlášek a pohyblivého cíle pro nepřátele, dobrým krytím před nepřátelskými projektily a dosti neohrabaným balvanem v úzkých koridorech. Plete se pod nohama jako pes při vaření v kuchyni, buď na vás jenom kouká zezadu, nebo stojí zrovna tam, kam se potřebujete dostat. Ve volném prostoru už je to jiná písnička, ale vzhledem k tomu, že drtivou většinu herní doby strávíte ve vesmírných základnách, není až taková výhra.
Ve hře nepotkáte jedinou postavu z masa a kostí. Veškerá komunikace probíhá přes rádio a hře tak absolutně schází jakékoliv sblížení s hlavními postavami. Dozvíte se o nich asi tolik, co z etikety ovoce – odkud pochází, jaké by asi měly mít vlastnosti a šmitec.
Toho, co vytušíte z množství rozhovorů, je opravdu málo. Prakticky se nedozvíte, kdo je hlavní hrdina a jeho přátelé, čímž utrpí jak příběh, tak i samotná hra.
Pokud tento aspekt hry porovnám s nedávno vydanou reinkarnací XCOMu, tak je to až neuvěřitelný rozdíl. Ve výše zmíněné taktické tahové strategii si svůj tým až nezdravě oblíbíte. V MW ani nemrknete okem, když vám nejlepšího parťáka Marcuse zajmou.
Vidět, slyšet, hacknout a hlavně zničit!
Většinu času koukáte do černočerné prázdnoty vesmíru ze sterilního kokpitu, ve kterém nebliká ani stav kyslíku, ani životnost lodi či množství munice. Je to škoda, ale autoři hru udělali ve stylu staré školy a naplácali vše na přehledný a hlavně nerušivý HUD. Škoda, ukazatele přímo v kokpitu by dodaly nelíbivé grafice šmrnc.
Pokud porovnáte hardwarové nároky s kvalitou grafiky, tak se vrátíte několik let nazpět, ale grafika není vše. Vizuál jde ruku v ruce s ozvučením a tady se kluci z Keen Software House vytáhli! Velmi kvalitní nazvučení, dabing a lehce přehnaná hudba, která graduje situace tak, jak má, ale někdy působí spíše jako z hollywoodského béčkového bijáku. Ani to ale nebývá na škodu.
Co zamrzelo úplně stejně jako nepochopitelná nedostupnost naší mateřštiny (i když v menu nastavení hry figuruje), je nezvládnutý hacking. Držet mezerník a koukat při tom na naskakující procenta je tak trochu zpátečnické. Kam by se s takovou dostal BioShock? Jednoduchá a přitom stylová minihra by hezky vyčistila ovzduší od neustálého strachu z nepřátel, kterých jsou na střední obtížnost hromady, mají precizní mušku, a pokud se zastavíte, jste okamžitě zasypáni projektily. To asi proto, že původně měly být ve hře i prvky survival akce.
Mezi misemi se přesouváte na gigantické mapě, která předurčuje hodně dlouhou hratelnost. Zombie hřbitov, konvoje, těžební základny atd., to vše je trestuhodně nevyužito, stejně jako těžení surovin. V Mass Effectu jsme za vytěžené suroviny upgradovali vybavení a všemožné serepetičky, v MW si jednoduše přiletíte ke krámu a je to.
Tuto další nedotaženost nevyváží ani plně zničitelné prostředí, ale může jí lehce odlehčit editor, který je pro ty hravější darem z nebes.
Multiplayer je ve hře taky, ale jen málokdy potkáte někoho, s kým si ho můžete zahrát.
Verdikt
Miner Wars 2081 nenaplnilo očekávání podnícené velkou marketingovou kampaní, ale v rámci žánru patří k těm kvalitnějším titulům. Hra nabízí více, než se na první pohled zdá, jen není vše dotažené a vyšperkované tak, jak by se na nezapomenutelný kousek herní historie patřilo, takže se jím ani nestane. Pokud přežijete otřesný začátek a dáte hře šanci, budete se bavit stylem, jakým už dlouho ne. Schválně, kdy jste se naposledy proháněli destrukcí páchnoucí Sluneční soustavou v kokpitu vesmírného stíhače?
Klady: nazvučení, příběh jako vystřižený z knih Ericha von Dänikena, frakce, editor, jednatřicet misí
Zápory: otřesný začátek hry, chybí tutoriál, nedotaženost některých mechanismů, muška nepřátel, skoro nulová vazba na hlavní postavy, sterilní kokpit
Hodnocení: 65%
