Tom Cruise opět zachraňuje planetu. Tentokrát si v adaptaci komiksu Oblivion zahrál vesmírného údržbáře a sekundovat mu bude pohledná Olga Kurylenko. A ono to vážně funguje.
Inteligentní sci-fi filmy aby člověk v současnosti pohledal. Většinou totiž platí, že čím pitomější je zápletka, tím velkolepějších scén se dočkáme. A že je toho v Nevědomí k vidění opravdu hodně. Něco takového by se od režiséra Josepha Kosinskiho dalo očekávat. V jeho minulém Tronovi totiž forma zkopala děj dokulata a pustila ze schodů.
Jenže Nevědomí je jiné. Pomalejší rozjezd nám detailně představí život hlavního hrdiny Jacka s tváří neohroženého mrňouse Toma Cruise. Ten spolu se svou partnerkou Victorií (Andrea Riseborough) už pět let pracuje na údržbě Země, zdevastované po útoku mimozemšťanů. To není ale jen tak.
Morgan Freeman vám to vysvětlí
Píše se totiž rok 2073, od vyhrané války uběhlo přes padesát let, ale lidé stále žijí na měsíci Titan a ze Země pouze vysávají vodu. Jejich obří čerpadla ale ještě pořád napadají emzáci, kteří po invazi zůstali na Zemi. A technik Jack opravuje škody, které v noci napáchali.
Záběry na sterilně čisté Jackovo obydlí už v úvodu kontrastují s leteckým pohledem na zdevastovanou planetu a dohromady tvoří znepokojivou postapokalyptickou atmosféru. Interiéry jsou architektonicky precizní, přeplněné futuristickou technologií, kterou jsme ale už viděli v jiných scifárnách. Později se přidávají ještě děsivější zákoutí, kterým šéfuje Morgan Freeman. Díky téhle vizuální hře s divákovými smysly vůbec nevadí, že se toho první půlku filmu na plátně moc neděje.
Režisér Kosinski dávkuje informace právě tak pomalu, aby neodkryl všechny trumfy už na začátku, a přesto se divák nezačal u filmu nudit. Pomohl si tím, že nechal Jacka i Vicu projít povinným výmazem paměti, jenže Jackovi se v noci dokola zdají podivné sny o Zemi. A to je teprve začátek zápletky, na kterou se nabalují další a další události, které pochopitelně dospějí k tomu, že nic není takové, jak se zdá.
Další zápletku není tak těžké odhadnout a střídá se v ní jedno klišé za druhým. Navíc už samotné trailery odhalují víc, než je záhodno. Takže kdo viděl aspoň jeden trailer, nejspíš při sledování filmu přijde o půlku zábavy, protože spousta věcí se dá odhadnout už z nich. A když náhodou není něco jasné, vysvětlí vám to Morgan Freeman. A pokud se v tom i dál nevyznáte, zřejmě nebudete jediní.
Akční scény doplňuje skvělá hudba
Dírami ve scénáři by totiž propadl štáb i s technikou. Takové zjevení strnulé Olgy Kurylenko alias astronautky Julie na scéně vyvolává řadu otázek, které ale postava odbyde pár stručnými větami. Ještě nepochopitelnější je, že někoho, kdo se po opravdu dlouhé době objeví na Zemi, proběhlé změny v podstatě netankují. Normální člověk by se pravděpodobně psychicky zhroutil.
Nevědomí v mnohém připomíná klasické sci-fi, v nichž hlavní hrdina bloumá po zdevastované zemi a vzpomíná na lepší časy. Možná se vám taky vybaví Já, legenda s Willem Smithem v hlavní roli, nicméně tak ponuré atmosféry se tvůrcům nepodařilo dosáhnout. Nevědomí vyniká skvělými akčními scénami, kterých je sice jako šafránu, zato je doprovází hypnotická hudba M83. Jen ta dvouhodinová stopáž je mírně řečeno přepálená a ke konci se už filmu ani Tomu Cruisovi nedostává dechu.
Verdikt Nely Christovové:
Nevědomí je pro mě zatím největším překvapením roku. Kdo čekal popcornovou zábavu, u které na dvě hodiny vypnete mozek, dočkal se jenom napůl. Ono se totiž může stát, že když na chvíli přestanete sledovat děj, už vám ho nedokáže vysvětlit ani Morgan Freeman. Kosinski nám i tentokrát přichystal vizuální orgie plné architektonické dokonalosti, až nám může být líto, že se film nepromítá i ve 3D.
Hodnocení: 70 %
Verdikt Oldřicha Mánerta:
Sci-fi, poddruh chytré, specifikace audiovizuálně opojné. Režisér resurektovaného Trona poskočil na novou filmařskou úroveň a přestal se soustředit jen na fetišisticky dokonalé architektonicky-designové cvičení. Oblivion chytne a nepustí, Kosinski skvělým způsobem dávkuje informace a ve výsledku nepříliš komplikovaný příběh díky tomu dokáže udržet pozornost i přes lehce přepálenou dvouhodinovou stopáž.
Technická stránka pak vše vystřeluje až k výšinám filmových lahůdek. Jedno z osobních největších překvapení letošního roku. Projekce na co největším plátně s co nejlepším zvukem podmínkou.
Hodnocení: 90 %
