Godzilla má na svém kontě nespočet filmů, v nichž bojuje s lidmi či různými bizarními potvorami. Po deseti letech od posledního dílu je tu další přírůstek, který své předchůdce šikovně kombinuje a vzdává jim hold.
Pro většinu diváků bude zřejmě tím nejznámějším filmem o Godzille počin Rolanda Emmericha. Devadesátková popcornová zábava ujela z japonské série a věnovala se několika lidským příběhům, které se odehrávají během příchodu obřího monstra do města plného mrakodrapů, jež jen čekají, až budou zničeny. Naopak ve filmech z japonské produkce Godzilla bojovala s nejrůznější havětí od King Konga až po mimozemské potvory – a stala se tak v podstatě kladnou postavou.
Z obou těchto směrů těží nová Godzilla Garetha Edwardse. Režisér tu totiž dokáže umně kombinovat oba proudy a vytvořit blockbuster, který se současné produkci poměrně dost vymyká – ačkoliv na první pohled se může zdát, že naopak jede ve vyjetých kolejích.
Musíme tam dát chytré děti!
Na jednu stranu totiž snímek působí, jako by se sešli na kafi Steven Spielberg a Roland Emmerich. „Hele, Rolande, musíme tam dát rodinné hodnoty a mikropříběhy, kde se ty rodiny zachrání. A děti! Chytré děti!” „Dobře, Stevene, ale ten pes se zachrání taky.” Na stranu druhou je zde Godzilla taková, jakou ti, kteří japonské snímky neviděli, neznají.
Godzilla tentokrát pustoší San Francisco. Zdroj: Warner Bros.
Hlavní hrdina Ford Brody (Aaron Taylor-Johnson), i když označení hlavní je v tomto případě lehce zavádějící, se vrací po 14 měsících z armádní mise. Místo aby se těšil z blízkosti rodiny, vydává se za otcem do Japonska a zjišťuje, že jeho bláznivé teorie o neznámém zlu jsou pravdivější, než by ho napadlo. Když se před desítkami let dělaly pokusné výbuchy atomových bomb, nešlo o žádné experimenty nebo demonstraci síly během studené války – ve skutečnosti se Američané snažili jadernou explozí zničit něco velkého. Godzillu…
A teď si představte video, které někdo se smrtelně vážným výrazem pauzne, abyste na něm na krátký moment viděli onu potvoru, která vyčuhuje z jaderného hřibu. Naštěstí to a další podobné úlety jsou ve snímku pro záměrné pobavení a odlehčení. Nejde o žádnou řachandu, ale stejně tak tvůrcům došlo, že kdyby nechali hlavního východoasijského herce na place seriózně říct: „Je to…Gojira!“, asi by schytali výsměch.
Co je ještě nadsázka?
Tyto parodické momenty jsou akorát občas na hraně, a tak není jasné, co vše má divák brát vážně a co už ne. Například viditelná adorace americké armády, kdy jsou parašutisté hned ve dvou scénách stylizováni do až biblických odkazů, může být na jednu stranu zábavným zpestřením, ale na stranu druhou patetickou nutnou součástí hollywoodského blockbusteru.
Jasnější je to v případě zmíněných spielbergovských motivů, které tvůrci dokázali precizně využít. Děti jsou v nové Godzille abnormálně roztomilé, chytré a citlivé. I když je zde poměrně odvážně zobrazeno, že ne každý to holt přežije, malé příběhy uvnitř příběhu hlavního jsou zpracovány přesně v duchu rodinných hodnot – rodina vše vydrží, když bude držet pohromadě. Ačkoliv by se to mohlo zdát, právě to (včetně hned dvou výrazných otcovských postav) už zlehčováno není.
Kdo je tady malý?
Navíc se na film dobře kouká. Triky jsou perfektní, akce přehledná a některé záběry vyloženě nápadité. Originálně pak působí především zpracování malého a velkého. Člověk podvědomě považuje hmyz a většinu plazů za něco méně významného (zjednodušeně řečeno) – ačkoliv má hmyz mnoho druhů, často se označí prostě za brouky, a stejně tak existují anonymní ještěrky. V nové Godzille se však nejen díky úhlu kamery stává ta anonymní masa z lidstva, zatímco zástupci hmyzu a plazů vyčnívají a jsou jedineční.
Škoda snad jen, že film začne postupně zvolňovat. Tvůrci sice šikovně pracují s tím, co z potvor ukážou a co si schovají na velké finále, ale přece jen se snímek nevyhnutelně dostane k dlouhému ničení města. Přeskakování z jedné lokality na druhou tomu pak moc nepomáhá, spíše trochu škodí. Ale je to pořád povedená Godzilla. A to taková, že by mohla zaujmout jak ty, kteří u ní budou spokojeně chroupat popcorn, tak milovníky starých filmů.
Verdikt:
Když blockbuster, tak takovýhle. Godzilla kombinuje rodinné hodnoty, armádu a vše podobné, na co jsme zvyklí z některých amerických filmů, se soubojem monster a zajímavou narážkou na velikost lidstva. Navíc vypadá výborně, má kvalitní hudbu Alexandra Desplata (existuje žánr, ke kterému by nedokázal složit doprovod?) a zvuk. Herci zde hrají sice mírně ploché role, ale i to naplňuje tvůrčí záměr. Jmenuje se to přece už od 50. let Godzilla, tak kdo jiný by byl hlavní postavou?
