2 fotky 
Obálka knihy hlásá: „Kočas, to je pro každého něco!“ Svatá pravda. Tento sborník sci-fi a fantasy povídek je každoročním souhrnem toho, co amatérští spisovatelé v loňském roce vyprodukovali a s čím se utkali v literární soutěži. Pojďme se na to podívat!
Vydejte se skrze prostor a čas do světa fantasie. Zdroj: https://www.fanzine.cz/
Rok 2014 nám opět přinesl mnoho nových přírůstků na poli sci-fi a fantasy povídek. Literární soutěž Cena Karla Čapka se koná již mnoho let. Vítězné povídky jsou zveřejněny ve sborníku povídek Mlok.
Příběhy, které neměly to štěstí ukořistit pro sebe vítězství, dostávají jako „cenu útěchy“ zveřejnění ve sborníku Kočas. Jeho sestavením byla v roce 2014 opět pověřena Jiřina Vorlová. Ve spolupráci s Michaelem Broncem a jeho nakladatelstvím Straky na vrbě se tak čtenář může těšit na mnohá dobrodružství.
Ze snu rovnou na papír
Dnešní doba je velice uspěchaná a mnoho lidí nemá čas si přečíst skutečný román o tisíci stránkách. Proto radši sáhnou po možná podobně rozsáhlé knize, ovšem ne s jedním příběhem, ale s více. Povídky jsou krátké, a proto se čtou rychle. Pokud jednu přeskočí, nic se nestane.
Letošní Kočas však budí dojem, že jeho autoři dostali jednotné zadání a přesný termín uzávěrky. Dejte na papír to, co vás právě napadne, ať už to dává smysl nebo ne. Tímto způsobem pak vznikly příběhy, nad kterými se čtenář často zastaví a říká si, že to vlastně úplně nepochopil, že to nemá ani hlavu ani patu.
Zdroj: knižní obálka.
Mnozí z autorů již mají za sebou jisté literární zkušenosti. Jejich příběhy proto nepostrádají gramatickou správnost. Ovšem samotný děj jen málokdy zaujme, a to je největším problémem letošního vydání.
Myšlenka světa, který je protkán hudbou, jež z ničeho nic zmizí, je zajímavá. V povídce: Když hudba utichla, je spousta motivů, které, kdyby se rozvinuly, by jistě vytvořily poutavý příběh. Jelikož je však pro povídky určen přesný rozsah, Martina Bellovičová se rozhodla ji ukončit lehkým vysvětlením všemohoucího boha, který vše vidí a vše řídí a lidé na zemi jsou jeho loutkami.
Jako pouhý sen z jedné noci hozený na papír se zdá povídka Konfrontace. Petr Plaček se zřejmě nechal inspirovat filmem Muži v černém a jejich přijímací halou pro mimozemšťany. Navíc se čtenáři dočkají celkem nepřiměřených emočních výlevů od dvou hlavních protagonistů – pozemšťané, kteří z ničeho nic byli přeneseni na vesmírnou loď, se chovají, jako by to bylo něco normálního a ne zkušenost naprosto šokující.
Náročná na čtení kvůli spoustě neznámých, technických a snad i vymyšlených výrazů je povídka Trejnostop od Toma Hadrava. Po přečtení zůstává pocit, že čtenáři právě absolvovali přednášku z nukleární fyziky či biologie. Nic jim v hlavě nezůstane. Zvláštním a zajímavým prvkem v tomto futuristickém světě je čengliština (kombinující prvky češtiny s angličtinou).
Neklesejte na mysli
Zmíněná kritika se však netýká úplně všech. Skutečný literární zážitek čtenáři zažijí při čtení povídky Na křídlech Dorkalů od Václavy Molcarové. Toto standardní fantasy je napsané bohatým jazykem se zajímavou pointou. Molcarová zde využila svůj um pro vytvoření děje, kde brilantně pracuje s dávkováním napětí.
Zdroj: distributor.
Pobavený úšklebek a možná i upřímný smích čeká milovníky fantastiky u Vílího starobince. Radka M. Poslušná zde dává návod, jak sbalit upíra, když jste vílou v důchodu. Odpověď najdete na prknech, které znamenají svět, kde je odvyprávěn příběh jedné nešťastné lásky.
Zažili jste někdy něco nepříjemného? Existuje možnost, jak se snadno a rychle se svými traumaty vyrovnat. Hrátky s pamětí se odehrávají v povídce Ex post od Miroslavy Dvořákové. Čtenáři brzy zjistí, že fenomén prodeje zážitků, je dávno zastaralý.
K zamyšlení jistě nabádá Pobřeží velryb. Lucie Lukačovičová zde barvitě popisuje pobřežní městečko, které krutým mrazem, kotvícími loděmi a pachem velrybího oleje trochu připomíná povídku Stařec a moře od Hemingwaye.
Citelně je znát vycvičené pero spisovatele Jana Šimůnka. Humorně laděná povídka o dobývání hradu, Mléko pro moje děťátko, je napsaná se smyslem pro nesmysl. Ovšem ani dobře napsaný text a zajímavý námět nemůže vše obstarat. Děj k sobě začíná poutat pozornost až v polovině. Odtud jej však čtenář slupne jako malinu, která po snědení ještě v puse zanechá sladkou chuť.
Ukažte světu, co umíte!
Sborník sci-fi a fantasy povídek Kočas 2014 lze brát jako experiment, který se tak moc nepovedl. Je otázkou, zda to byl záměr administrátorky Jiřiny Vorlové, či se jednalo o zcela náhodný výběr. Samozřejmě odsoudit celou knihu by nebylo moudré.
Každý má jiný vkus a jiné měřítko hodnot. A i u těch „nepovedených“ je zapotřebí gratulace jejím autorům, kteří se do nejužšího výběru dostali. Nepochybně v hlavách čtenářů po otočení poslední stránky vyvstane otázka, zda by se to nedalo napsat jinak. Možná to některé vyburcuje i k vlastní tvorbě a k přihlášení se do některé literární soutěže.
Tvůrčím myslím jsou dveře otevřené a je možné, že příští rok bude v Kočasu 2015 právě jejich povídka, která upoutá pozornost a otevře ostatním čtenářům nový pohled na sci-fi a fantasy svět.
