3 fotky 
Obludní emzáci útočí na Zemi! Už zase. Jak se s vděčným tématem pro filmaře popral Guillermo del Toro, který měl kromě moderních technologií k dispozici i královský rozpočet? Megalomansky.
Režisér Guillermo del Toro dostal další příležitost natočit hollywoodský blockbuster se štědrým rozpočtem 180 miliónů dolarů. V hlavních rolích se sice neobjevily pro české diváky příliš zvučná jména, ušetřené miliony ale dobře posloužily k zafinancování vizuálu. Silná stránka akční sci-fi Pacific Rim – Útok na Zemi spočívá právě v animacích a propracovaném 3D, za které se vyplatí vypláznout u pokladny nějakou tu minci navíc. Ten zážitek za to vážně stojí.
Paradoxně se ale film natáčel klasicky ve 2D a třetí rozměr a rozsáhlé bojové scény byly dodělány na počítači. Tento postup je mezi hollywoodskými filmaři naprosto běžný, přesto se del Torovi podařilo vyvolat realistický dojem 3D. Ve filmu na vás bude pršet, sněžit a sem tam kolem vás proletí nějaký ten objekt, který na oblohu úplně nepatří. O akci tu totiž není nouze.
Plecháči bojují s obojživelnými příšerami
A teď k těm slabším stránkám, mezi něž v první řadě patří příběh. Na začátku se dozvídáme, že Zemi napadli mimozemšťani, a jediní, kdo může naši planetu spasit, je hrstka chrabrých bojovníků. Ani dopočítat se nemůžu, kolikrát jsme to samé schéma viděli. Pocit déjà vu ale pokračuje dál, kdy se dozvídáme, že těm několika statečným ostatní lidé a obecně okolnosti nepřejí.
Nezáleží na tom, jestli mají superschopnosti, moderní mašiny, nebo jenom velkou kuráž, protože oni tu naši modrou planetu určitě zase jednou zachrání. Tentokrát mezinárodní nevojenská jednotka čelí obřím příšerám zvaným Kaiju, které se pravidelně zjevují na dně Trhliny Tichého oceánu, kam se transportovaly ze svého vesmíru.
Lidé si na svou obranu vybudovali takzvané Jaegery, 250 stop vysoké kovové stroje. Co mají za úkol, němčináři možná tuší – jde o americký patvar slova Jäger, tedy lovec. Tihle plecháči, trochu připomínající Bayovy Transformery, léta trpělivě bojují s jedním Kaiju za druhým. Příběh stojí na dost vratkých základech, které někdy přesahují hranici věrohodnosti.
Například Jaegera v jeho útrobách můžou ovládat vždy jen dvě osoby kvůli rozdělení jakési ohromné neurální zátěže, ale o té se ve filmu jen mluví. Nikde nevidíme žádné její známky, kromě toho, že i netrénované osobě maximálně ukápne z nosu troška krve. Cílem tvůrců tak hlavně bylo dosadit k hlavnímu hrdinovi, pilotu Raleighovi (Charlie Hunnam), parťáka. Tedy spíše parťačku, kterou se stala maličká, o to ale neohroženější Mako Mori (Rinko Kikuchi).
Nechybí ani porce humoru
Ve dvou se to zkrátka líp táhne. Mezi touhle dvojicí to ale moc nejiskří, což je zřejmě dáno i tím, že k urputnému výrazu titěrné Japonky „Já vás všechny pobiju“ dosadili Hunnama, který se tváří útrpněji než leckterý prokletý básník. Proto vám možná nepadnou do oka už na začátku, ale zase máte víc než dvě hodiny, abyste si tuhle dvojku oblíbili. A to je docela povážlivá stopáž na to, že Pacific Rim nenese žádný složitý příběh.
Naopak je znát, že se del Toro pokusil zápletku o něco zkomplikovat a natáhnout, a to i za cenu několika nelogičností. Například odpověď na logickou otázku, proč Amíci do Trhliny zkrátka nehodí atomovku, se dozvídáme až v průběhu. Že by to vyhladilo obyvatele velkých měst na pobřeží? To ve filmu naopak nepadne ani jednou. Ono je asi logičtější místo evakuace nechat lidi dál houfně umírat.
Vnitřek Jaegera připomíná vesmírnou loď. Zdroj: Warner Bros.
O zábavné prodloužení děje alespoň o pár minut se zasloužil del Torův dlouholetý kamarád Ron Perlman. Ano, to je ten maník s legračním výrazem, kterého mexický režisér nechal namaskovat k nepoznání pro titulní roli v Hellboyovi. Všechny scény, v nichž se objevil coby excentrický obchodník s vnitřnostmi, si ukradl pro sebe. A s jeho vizáží je jasné, že jde především o zábavné momenty. Ale objektivně řečeno, kdyby se jeho dějová linie vyškrtla úplně, tak to nemá na příběh pražádný vliv.
Filmu tedy nechybí ani humor, na němž je znát del Torův smysl pro detail a pointování. Proto po skončení filmu hned neprchejte ze sálu a nenechte si ujít vtipnou potitulkovou scénu.
Verdikt Nely Christovové:
Pacific Rim je megalomansky pojaté zpracování ohrané látky, kterému vévodí skvělý vizuál s 3D efekty tak sugestivními, že budete možná podvědomě uhýbat před tříštícím se sklem nebo létajícími auty. Výhodou filmu je, že se útoky Kaiju opakují. A tak nemusíme čekat na epickou závěrečnou sekvenci, ale bojové akce se střídají s povrchním dějem a patriotickými monology pokaždé, když to začne být trochu nuda.
Ve dvou hodinách se najde prostor i pro pár dojemných momentů, takže berte kapesníčky jako povinnou výbavu. Věřte mi, i ten motorkář vedle mě plakal.
Hodnocení: 70 %
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Existuje určitá hranice v rámci „blbých“ filmů. Hranice mezi tím, čemu se člověk směje a baví se, jak se tvůrci schválně snažili natočit béčko, a mezi tím, kdy jen nevěřícně zírá, jestli tohle někdo myslel vážně. U Pacific Rimu je to pro mě druhá kategorie. Svět vytvořený Guillermem del Torem nefunguje a obsahuje několik brutálních logických lapsů, příběh se odvíjí jen na efekt a jednotlivé postavy nejsou dostatečně prokresleny, takže k nim nemáte žádný vztah.
Pacific Rim také trpí tím, čím spousta blockbusterů – kašle na lidi. V závěrečné bitce v Muži z oceli bylo vidět, jak Superman zachraňuje svoji Lois Lane, ale mezitím zničí několik mrakodrapů, pravděpodobně s lidmi uvnitř. Tady je to ještě horší – roboti s lidskou posádkou uvnitř sice chrání Hongkong, ale nesnaží se bitvu s obludami odvést mimo zalidněné město, a dokonce používají např. loď jako zbraň, aniž by věděli, jestli někdo není uvnitř (přitom ve scéně před pěti lety se naopak tváří, že musí zachránit posádku jiné lodi za cenu vlastního života). To je jeden z mnoha příkladů zmíněného „vše na efekt“. Pokud je divákovi 10 let a podobné věci moc neřeší (včetně nudných stereotypů a lá vědec musí být šílený a Rusky mužatky), případně dokáže 100% vypnout mozek, možná si to i užije. Ale jakmile má nějaká očekávání od del Tora, moc spokojený nebude.
Hodnocení: 40 %
