RECENZE: Preacher-Kazatel naučí čtenáře milovat Pradávnou historii

Čí srdce je tak chladné, že kvůli němu zamrzne peklo? Kdo si dobrovolně rozšmelcuje obličej brokovnicí? Lze souložit s narozeninovým dortem? A co na to irský upír? Sbírka povídek obohacuje kanonický text a je to neuvěřitelná jízda.

Devítidílný komiksový epos Preacher-Kazatel, který nedávno završil svoji kariéru, ještě zdaleka neřekl své poslední slovo. V příběhu se hlavní hrdinové potkali s celou plejádou neuvěřitelně bizarních, prapodivných, směšných, vážných, děsivých, zvrácených i humorných vedlejších postav. Udělat z nich panoptikum, divák by jej asi do konce ani nezvládl projít. Stane-li se Ennisovo dílo tak populárním, že k němu bude třeba udělat rejstřík postav, nakladatel tuto práci bude udělovat za trest.

Nyní, v desáté knize, která má na své obálce opět název Preacher-Kazatel, se objeví několik příběhů vedlejších postav, které teď dostaly spoustu prostoru, aby jejich neuvěřitelný osud mohl vidět každý. Tuto knihu lze navíc číst i bez znalosti předchozího epického příběhu a dvě části, Hoši z jihu a Krev a whisky, už časopisecky samostatně vyšly.

Po emoční stránce je tato kniha vyvážená víc, než denní dávka střevaregulujících bakterií v jogurtu. Najdeme zde epický příběh o nejvyšších hodnotách jakými jsou pomsta a smrt, dále smutek, stres, depku a velmi výbušné rozuzlení, prachsprostou pulpovou řezničinu a spoustu dalšího.

Zároveň autor ví, že konec příběhu, minimálně u dvou postav, bude čtenář znát. Tohoto faktu Ennis využil a zaměřil se zejména na prostřední část textů, ve které buduje solidní základnu a odvede čtenářovu pozornost od již apriori prozrazeného konce, aby jej tam poté nenásilnou cestou vrátil.

Zbraně u pasu i u úst

První část, Svatého zabijáka, autor stvořil jako poctu klasickému westernu. V předmluvě se Ennis přiznal a vlastně i vysvětlil, co jej na tomto období tolik láká a proč. Svým způsobem tak teprve po devíti vydaných knihách napsal návod, jak číst jeho epický příběh. Postava Svatého zabijáka je tak přímo zhmotněním esence klasického idealizovaného westernu, který známe všichni, ale Ennis nás nechává nahlédnout pod závěs novodobého mýtu.

Autor používá tradiční motiv pomsty, který dovádí ad absurdum. Ústředním tématem westernu je vždy  pomsta, a v tomto případě jde za hranice světů i bran Pekel. Čtenář bude vystaven velmi koncentrované dávce jedné konkrétní emoce, která prýští z každé stránky.

Neplatí to jen o Svatém zabijákovi. Každý příběh má své samostatné hranice a vždy se v něm autor zaměřuje jen na jeden, jediný pocit, který umocňuje s každou další napsanou a nakreslenou stranou, aby pak veškerý přetlak vyfiltroval a zakalil v závěrečné pointě. Platí to zejména pro druhý z příběhů o Prdelmanovi v Příběhu vy-víte-koho. Tuto část by měli přeskočit všichni puberťáci ve věku od patnácti do dvaceti let, jejichž dutiny lebeční vyplňují rovným dílem hormony a piliny.

Čtenář tak bude moci sledovat mladého Prdelmana ještě v době, kdy neměl obličej upravený brokovnicí. Deprese, nerozhodnost, protest proti rodičům, rodinná krize, matka v háji, syn v háji, otec v háji, valium, litry alkoholu, Kurt Cobain a brokovnice. Atributy a rekvizity, které zná úplně každý buď z médií, beletrie nebo z vlastní zkušenosti.

Ennis v tomto příběhu napsal takřka dokonalou exkurzi do hlubin puberťákovy duše někde na přelomu 90. let. „Nikdo nám nerozumí, jsme mladí. Chceme žít!“ kňučí hlásek mezi řádky autorova textu a čtenář mu bude naslouchat. Bude soucítit s vlasatým adolescentem a naplno se ponoří do beznaděje kolabující rodiny, kde svůj díl viny nesou všichni, ale ani jeden není dost inteligentní na to, aby si to uvědomil.

Na skok do bažiny

Jody a jeho kámoš T. C., pro nějž je sexy i narozeninový dort, se postarají o uvolnění po emočně velmi vypjatém Prdelmanovi. Pokud čtenář shlédl Pulp Fiction, tento příběh mu přiroste k srdci. Nezávazná zábava, parodie, odlehčenost, potoky krve, vtipné a drsné hlášky, bažiny, prsaté blondýnky a ještě větší porce drsnějších, maskulinnějších a humorných hlášek. Hoši z jihu jsou prostě nezávaznou legráckou bez příkras. Přímou, jednoduchou a elegantní.

To Krev a Whisky, ve které vystupuje irský upír Cassidy, už tak přímočaře jednoduchá není. Nejvíce se blíží poetice celého předchozího Preachera a Ennis se v této povídce vrací ke skrytému výsměchu, parodii a vážnému obsahu. Nechybí urážky a hlášky v takové míře, jak jsou čtenáři zvyklí.

Pradávná historie nejenom že důstojně zakončuje velice kvalitní sérii, ale je to patrně nejkvalitnější kniha z celé desetidílné řady. Úroveň jednotlivých textů, ve kterých se Ennis mohl koncentrovat a hýčkat si vždy jednu emoci a pocit, který chtěl přenést na čtenáře, je velmi vysoká.

I když jednotlivé části nejsou mezi sebou propojené, určitým způsobem na sebe navazují a pohrávají si s náladou čtenáře, kterou vodí nahoru a dolů v nepřerušené sinusoidě. I ten, kdo nesnášel dějepis, bude po dočtení této knihy nucen říci, že Pradávná historie byla výborné čtení.

Název: Preacher-Kazatel: Pradávná historie
Scénář: Garth Ennis
Kresba: Steve Dillon, Steve Pugh, Richard Case, Carlos Ezquerra
Překlad: Štěpán Kopřiva
Počet stran: 280
Rozměry: 170 x 260 mm
Vydalo: BB/art, Praha 2012
Doporučená cena: 599 Kč

Hodnocení: ***** (90 %)