Odpovídejte si nahlas: Máte rádi ve hrách konverzace a sympatické postavy, se kterými se dá jednoduše sžít? Milujete vesele laděné barvy ve vizuálně čisté uhlazené grafice? Nesnesete explicitní násilí a předimenzované macho hrdiny? Pokud byla vaše odpověď třikrát kladná, Kratos už si pro vás nejspíš jde.
Ano, bůh války je zpět a znovu neváhá zlikvidovat každého, kdo se mu postaví do cesty (nebo aspoň do její blízkosti). Jeho cílem přitom není nic menšího, než zabít samotného Dia, vládce mýtického Olympu a zároveň vlastního otce. Tváří v tvář se s ním setká hned v úvodu hry. Bohužel věci nevyjdou tak dobře, jak by si asi Kratos představoval. Nejenže Zeus vzájemný střet přežije, ale podaří se mu dokonce svého syna srazit z vrcholku Olympu až do samotného podsvětí.
Náplní samotné hry je tedy vyšplhat se v Kratově kůži zpátky nahoru a konečně vykonat onu vytouženou pomstu. V cestě přitom stojí doslova hordy nepřátel, kteří chtějí vaše snažení překazit. To, že jsou tyhle jejich pokusy zbytečné, asi netřeba zdůrazňovat. Kratos je ještě víc v ráži než obvykle a opravdu se nenechá rozhodit ubohou dvacítkou kostlivců s meči ostrými jako břitva.
Při průchodu hrou je opravdu sebevětší počet tohoto základního typu nepřátel pouze rozcvičkou. Tužší mini-bossové sami o sobě také žádnou větší hrozbu nepředstavují a výzvou jsou tedy hlavně souboje s několika typy nepřátel najednou. Ty jsou někdy opravdu obtížné a moc vám to neulehčí ani systém checkpointů, který vás po smrti často hodí o několik pasáží nazpět.
To se týká hlavně soubojů s velkými bossy, kterými jsou v tomto případě jednotliví řečtí bohové. Tyto pasáže se často skládají z několika menších částí, jak je u boss-fightů ostatně zvykem. Problémem je, že když se například prokoušete až do posledního nejobtížnějšího úseku bitky, a selžete v něm, musíte většinou celý souboj začínat od začátku. Frustraci z neustálého opakování některé pasáže pak ještě umocní nabídka nižší obtížnosti, která se v prvním takovém případě objeví.
Léty prověřená hratelnost
Systém boje je pak totožný s tím, na co jsme v případě této série zvyklí. Jedno tlačítko dělá to a jiné zase tohle a dohromady toho udělají moc. Konkrétně to jsou tři základní pohyby: rychlý útok, pomalejší silný útok a chycení protivníka. Na první pohled to sice nevypadá nic moc, ale v jednoduchosti je síla a vězte, že i s těmito několika tlačítky lze vykouzlit taková komba, která pošlou vaší bradu k zemi.
Během hraní bude váš zbraňový arzenál navíc permanentně doplňován novými kousky, jejichž využití se kus od kusu liší. Některé jsou vhodnější pro boj z větší vzdálenosti, jiné zase pro situace, kdy budete soupeři doslova dýchat do obličeje. Každá zbraň na sebe váže i jednu magickou schopnost, která vám může bitky hodně ulehčit. Využití těchto schopností je podmíněno množstvím many, která je stejně jako ukazatel zdraví doplňována prostřednictvím orbů, které cestou sbíráte.
Všechny tyto prvky, plus ještě několik dalších, pak pokládají základ hodně variabilní hratelnosti, kdy je zapotřebí jak rychlých reflexů, tak určité míry taktizování. Pozdější souboje už opravdu nejdou vyhrát tak, že se vrhnete doprostřed klubka nepřátel a začnete drtit všechna tlačítka najednou. V okamžiku, kdy si tento soubojový systém osvojíte, dokážete mezi nepřáteli rozpoutat nefalšované inferno. Sorry, Dante.
Pocit z bojů je neskutečně intenzivní. Opravdu budete cítit Kratovu sílu ve vlastních dlaních svírajících ovladač. Procítíte každou ránu, kterou svým protivníkům udělíte, i údery, které váš hrdina během bitek obdrží. Kratův hněv opravdu z obrazovky sálá v každém okamžiku a projevuje se to i na tom, jakými způsoby své protivníky mnohdy dorazí. Humanismus? To slovo Kratos nezná.
Antihrdina
Je skutečně otázkou, zda si normální člověk vůbec může k hlavnímu hrdinovi vytvořit nějaký pozitivní vztah v tom smyslu, jak to chápeme u ostatních her. Jasně, vyvraždili mu rodinu a je třeba ji pomstít, a to nejlépe pořádně krvavě a se stylem. Ale přecejen, když Kratos po cestě roztříští zoufalému civilovi hlavu o zeď v podstatě jen tak pro radost, trochu to s vašimi sympatiemi otřese.
Je na místě zmínit, že hra je opravdu extrémně nasilná a je to její důležitou součásti. God of War III musí zákonitě být vodou na mlýn všem zarytým odpůrcům násilí ve hrách. Většina dokončovacích sekvencí, zvláště u bossů, je skutečně nechutná a jen těžko si lze představit horší způsoby, jak někoho zlikvidovat. Když Kratos nepříteli utrhne holýma rukama hlavu, je to v kontextu celé hry spíš rána z milosti.
Detailní Kratos
Pro sérii je to navíc premiéra na konzolích současné generace a jelikož už starší díly vynikaly vytříbenou prezentací, bylo se rozhodně na co těšit. Technické zpracování v případě třetího God of War představuje audiovizuální orgie, kterých se nebudete moci nabažit. Hned úvodní pasáž, odehrávající se na ramenou obrovitého titána, vám vyrazí dech a tenhle efekt si hra udrží až do samotného závěru. Co do monumentálnosti jednotlivých výjevů je to asi jedna z největších her vůbec.
Grafika je opravdu detailní a ostrá a patři k tomu nejlepšímu, co lze na PS3 vůbec vidět. To vše navíc běhá plynuleji než většina dnešních daleko ošklivějších her. I v těch nejnáročnějších momentech, kdy jsou na scéně desítky postav naráz, nezaznamenáte ani nejmenší pokles frameratu. Epický soundtrack pak jen dodává všemu tomu běsnění tu správnou heroickou náladu.
God of War je zpět a ukazuje záda všem konkurenčním značkám, které se za jeho dlouhé nepřítomnosti snažily místo tohoto krále žánru zaujmout. Klasický koncept z předchozích dílů byl doveden takřka k dokonalosti a zaobalen do omračujícího vizuálu, který jen těžko nachází konkurenci. Pokud vlastníte PS3 a nejste zarytými odpůrci násilí ve hrách, je pro vás hra téměř nutností.
Název: God of War III
Žánr: Akční
Vývojář: Santa Monica Studios
Distributor: Sony CZ
Multiplayer: Ne
Platforma: Playstation 3
Česká lokalizace: Ne
Doporučená cena: 999 Kč
Hodnocení: *****90%
Klady:
velkolepost
léty prověřená hratelnost
technické zpracování
herní doba
Zápory:
občas může frustrovat