Tichý zabiják se vrací, aby předvedl staré triky v novém kabátku. Spojené státy musí proti násilné teroristické skupině nasadit toho nejlepšího borce, kterého mají k dispozici. Sam Fisher je zase zpátky!
Sam Fisher je stále ostřílený drsňák, i když ho už nedabuje Michael Ironside.
Již pošesté se vrací série Splinter Cell a její ústřední protagonista Sam Fisher. Od posledně ještě více zešedivěl a stal se z něj profesionál v dobrém i špatném slova smyslu. Po většinu hry máte pocit, že Sam prostě jen odvádí svou práci bez toho, aby se nějak výrazněji angažoval v dění okolo. Rozhněvaný muž toužící po pomstě, jak jsme ho poznali v posledním díle Conviction, jakoby zmizel. Jeho podpůrný tým se sice skládá z několika oživlých žánrových klišé, ale cutscény jsou slušně napsané, takže nemáte pocit, že byste byli ve své létající velitelské základně na záchranu světa sami.
Málo kreativní teroristická skupina
Přestože oficiální název nese jméno spisovatele Toma Clancyho, on sám by asi moc nadšený nebyl, protože právě příběh je zřejmě největší slabinou hry. Pro představu krátký nástin: Teroristická organizace, která si nedokázala vymyslet lepší jméno než Inženýři, chce sérií útoků donutit vládu Spojených států ke stažení vojenských sil z misí v zahraničí a jediný, kdo může zachránit americký způsob života, je stroj na tichou smrt Sam Fisher. Přihoďte pár komplikací, konspirací a bratříčkování se se starými známými a máte příběh Blacklistu v kostce.
Zato herní mechanismy převzaté z předchozích dílů fungují skvěle a intuitivní ovládání vám umožní soustředit se spíše na správné načasování jednotlivých akcí než na korigování hlavní postavy. Oproti poslednímu dílu se Sam naučil šplhat a přeskakovat pomocí jednoho tlačítka, a vůbec se zlepšila jeho orientace v prostoru. Zůstala i oblíbená možnost protivníky označit a pak je v rámci jednoho slow-motion záběru vystřílet najednou.
Na výběr máte celkem ze tří herních přístupů. Klasický stealth, kdy se místo konfrontace snažíte kolem nepřátel proklouznout, popřípadě je za sebou nechávat v bezvědomí. Tím výčet pacifistických stylů končí a pro ty, co lační po krvi, je zde taktika pantera, při níž nepřátelé v tichosti likvidujete dříve, než stačí vyvolat poplach. Poslední možností je jednoduše si prostřílet cestu. Říkám jednoduše, ale nic snadného to rozhodně není a tenhle styl hry si můžete dovolit jen na nižší obtížnost. AI nepřátelé nejsou hloupí, nešetří granáty a dokáží vás obklíčit dřív, než dokončíte nadávku na adresu nepřízně osudu.
Nejvýraznější doménou hry je především plíživý postup. Na své si však přijdou i milovníci zběsilé akce.
Mezi solidní novinku patří vzájemná interakce mezi nepřátelskými strážemi. Pokud se jedná z nich ztratí, zbylí parťáci ji začnou hledat. V tomto taktickém ohledu hra silně připomíná podobně laděnou sérii Metal Gear.
Některé mise vás sice nutí do určitého stylu hry, ale cest je vždy několik a záleží jen na vás, jak si nakonec s danou situací poradíte. Na konci mise si pak vychutnáte detailní rozbor vašeho postupu s tím, kolik nepřátel a jak se vám je podařilo zlikvidovat. Bodové hodnocení jasně preferuje stealth styl, který vaše konto naplní zdaleka nejrychleji. Získané fondy pak můžete použít na nákup nových zbraní a vybavení nebo k vylepšení vašeho poletujícího řídícího centra, odkud plánujete mise a (ne)závazně klábosíte s členy týmu.
Co by na to Tom Clancy?
Dialogy sice působí seriózně, avšak jejich styl silně vycházející ze série Mass Effect hře tak úplně nesedí. Jak jinak interpretovat fakt, že hlavní příběhovou část , jež se odehrává v poněkud hektickém tempu, můžete libovolně přerušit nespočtem příběhově málo významných vedlejších misí?
Kýžený efekt v podobě prodloužení hratelnosti sice funguje, dovedu si ale představit jen málo hráčů, kteří by v nich našli výrazné zalíbení.
Samotné herní lokace jsou rozmanité a občas příjemně překvapí tím, jaká pozornost byla věnována detailům. Jenže jindy zase máte pocit, že těch nahodile roztroušených překážek, za kterými se můžete nápaditě schovávat, je nějak moc a teroristická hrozba by část svého času měla věnovat úklidu základen a zadělání děr ve zdech.
Herní prezentaci nejde nic vytknout, spíš naopak vyzdvihnout kvalitní motion capture. Grafika možná nepatří ke špičce, ale rozhodně neurazí. Soundtrack padá do stejného ranku. Správně podkreslí atmosféru, ale do pár hodin vám z hlavy vyšumí. Ovšem dabing postav a zvuková škála nepřátel je velmi kvalitní. Opravdu pozitivní je především fakt, že ruské nepřátele dabují rodilí mluvčí. Na lámanou angličtinu se záměrně zkresleným přízvukem tak můžete rovnou zapomenout.
Prostředí hry je velice variabilní. V rámci jedné kampaně hráči procestují téměř celý svět.
Multiplayeru věnovali vývojáři celkem dost pozornosti a každou misi máte možnost procházet sami, nebo v kooperaci. I ve hře jednoho hráče pak nacházíte místa označená nepřehlédnutelnými nápisy typu: „Sem byste se dokázali vyšplhat jen s něčí pomocí“. Kromě toho je zde i klasický multiplayer nazvaný Spies vs. Merc, kde si můžete vybrat mezi plíživými špiony či poněkud akčněji pojatými žoldáky.
Potěší i štědrá porce vedlejších misí, které výrazně prodlužují už tak slušnou herní dobu. Jedinou nevýhodou je systém sbírání finančních prostředků. Ani začínající hráči nebudou mít během chvilky problém nashromáždit solidní částku. Tu je možné investovat především do nepřeberného množství zbraňového arzenálu, jenž je možné velice široce upgradovat. Po dosažení určité úrovně ale už nemá smysl oblíbenou kombinaci zbraní příliš měnit.
Verdikt:
Sam Fisher se vrátil v plné parádě. Pro fanoušky série povinnost, pro milovníky stealth akcí jasná volba a pro ostatní prostě jen dobře udělaná hra, které k výjimečnosti chybí jen trochu invence, nápaditější příběh a osobitější styl.
Hodnocení: 80 %
- Klady: Propracované herní mechanismy, stealth akcí je zoufale málo, AI nepřátel.
- Zápory: Příběh, málo inovací vůči předchozím dílům.
