Homefront si získal hodně pozornosti dost dlouho před svým vydáním, ale nic není tak horké, jak se to uvaří. Homefront zklamal. Dobrá zpráva je, že ne moc.
Hra měla od začátku poměrně velkou reklamu. Bylo to potřeba, když podobným hrám vládne Medal of Honor nebo Call of Duty. Vývojáři a distributor se tedy snažili udělat velkolepou zápletku ve snaze přilákat co nejvíce hráčů. To se povedlo, ale za jakou cenu? Na vývojáře z Digital Extremes a Kaosu to bylo asi moc velké sousto, a hra se jim, bohužel pro hráče, z větší části moc nepovedla.
Do zbraně, soudruhu !
Proč si vlastně přitáhnul tolik pozornosti? Hlavně příběhem, jehož trailery proběhly internetem, a doslova komunitě zájemců vzaly dech. Všichni se nemohli dočkat, až se Homefront objeví na pultech.
Zápletka je jasná a až děsivě realistická. Každý z nás určitě zaslechl něco o KLDR, tedy Korejské lidově demokratické republice, jejím jaderném programu, výpadech proti Jižní Koreji, porušování lidských práv a podobně. Právě tenhle darebácký stát sehraje v Homefrontu hlavní roli.
V roce 2011 pokračuje severokorejské vyzbrojování a atomové testy. Vůdce Kim Čong-il umírá v roce 2012 a k moci se dostává jeho syn, Kim Čong-un, který se snaží svět ukolébat jiným přístupem než jeho otec.
Jako první sjednotí v roce 2013 korejský poloostrov. Mezitím krize na středním východě vygraduje a ceny pohonných hmot vzrostou na neúměrnou cenu. Amerika upadá do hospodářské krize, jež vyústí ve stahování americké armády ze zámoří, domácím nepokojům a vyhlášení stanného práva v roce 2017.
Japonsko se pod hrozbou vojenského konfliktu v roce 2018 raději vzdává. 2022 – USA vlivem pádu dolaru zasáhne epidemie ptačí chřipky a značná část populace umírá. Postupně Korea obsazuje další asijské státy a v roce 2024 vypouští na oběžnou dráhu satelit, který elektromagnetickým pulsem vyřadí celou elektrickou síť v USA.
Nálet! Máme po ruce igelitové pytlíky ?
To je předzvěstí něčeho většího. Invaze. Postupně korejská armáda obsazuje Hawai, San Francisko, středozápad, úplně zdecimuje americkou armádu a zahájí trvalou okupaci USA.
Právě okupací začíná příběh Homefrontu. Robert Jacobs – pilot, který žije relativně klidně v malém Coloradském městečku, se probouzí do nového dne. Netrvá dlouho a je zajat korejskou okupační armádou, která má příkaz zatknout a zneškodnit nepohodlné a nepoddajné občany.
Začátek je poněkud drastický a slabším povahám neudělá dobře. Cestou autobusem do koncentračního tábora vidí Jacobs mnoho, skutečně až moc realistického utrpení. Přesuny obyvatelstva, popravy přímo na ulici, koncentrační tábory, masové hroby uprostřed fotbalových hřišť, a dokonce i scéna, kde přímo před očima malého chlapečka korejská milice zabije jeho rodiče a nechá ho napospas osudu u těl jejich těl. Silná káva, že? Zážitek a situace až moc realistická na to, že je to pouze fikce.
Hru provází zoufalá atmosféra ještě obohacená o hlášení radia Hlas Svobody, jehož vysílání je spíš rekapitulací všeho dění. Mise nebo postup hrou je prudce lineární a postrádá hrdinskou atmosféru a patriotismus. Odboj, jehož je Jacobs z nouze členem, bojuje doopravdy jen s armádou, a obyčejní občané nebo osvobozování od útlaku nejsou vůbec jeho cíle. Hledí si svého a snaží se jen ukořistit spíše materiál a suroviny než další členy odboje.
Boj je většinou dost tuhý, proti několikanásobné přesile, až dost přehnaný. Jednou nebo dvakrát musíte uplatnit tichý přístup a nikoho nezabíjet. Ale nejvíc času je to spíš jen bezduchá řezničina. Výběr zbraní se díky bohu nevztahuje jen na pár kousků, ale na skoro dvě desítky zbraní různých typů a kalibrů. Klasické pistole, samopaly nebo i těžké kulomety a raketomety doplní projížďky v HumVee, vrtulníku nebo manévry s ukradeným automatickým tankem, který dokáže zničit kde co. Veškerý boj je tak zmateně rychlý a zběsilý, že mnohdy není vidět, po kom a kam se střílí.
Grafika není všechno (ale dělá hodně)
Vzhledem ke vší reklamě a celkem známé vývojářské firmě, lépe řečeno Digital Extremes, by někdo mohl očekávat super grafiku, dokonalé efekty, něco jako Crysis. Ale ke škodě Homefrontu tomu tak není. Vcelku je grafika lepším průměrem a na první pohled je více než dobrá, ale při dalším ohledání má nedostatky, ale těch si nejspíš ani nevšimnete díky zběsilému tempu hry a nebudete mít čas pořádat si vyhlídkové jízdy po okolí a hledat nedostatky v grafice.
Některé textury a modely působí kostrbatě a na novou hru lacině. Například žebříky a hranice dřeva i na nejvyšší detaily vypadají jako z prvního Unrealu. Hra mimojiné běží na Unreal enginu, takže je to i možné. Na druhou stranu, modely postav, jako by vystřižené z Half-lifu, zbraní a vozidel jsou propracované a zlepšují celkový dojem. Ale přesto působí hra po grafické stránce trochu zastarale.
Umělá inteligence protivníků je tristní. Spočívá jen v tom, že když slyší výstřely, okamžitě se běží schovat a z úkrytu pak pálí pár vteřin a poté se vydá směrem, odkud se střílelo. Stejně tak podle prvního výstřelu ví, kde přesně se Jacobs nachází. Některé vzorce chování jsou pak ošklivě skriptované a velmi křečovité. V jednom okamžiku bude tříčlenná skupina s těžkými zbraněmi přebíhat přímo za zády jiných ostrostřelců, kteří naprosto bez důvodu všichni sledují jedno prázdné místo, i když jim za zády přebíhá parta ne zrovna tichých partyzánů.
Ach, chybička se vloudila!
Nic není bez chyby a ani Homefront není výjimkou. Když má například Jacobs během mise jít se svými spolubojovníky do budovy, většinou musí být jako poslední, protože ho prostě hra nepustí dřív. Stejně tak se musí Jacobs držet pozadu, protože jinak se dál nehne celá skupina a čeká, než se vrátí o pár metrů zpátky, nebo na místo, kde by měl být. Není to nic zlého, ale škodí to hraní a později je to vážně pro zlost. Ale to by měl spravit co nejdříve nějaký ten patch.
Homefront má pak ještě jednu celkem zásadní chybu. Jeho singleplayerová část trvá jen těžko uvěřitelných 5-6 hodin. Dokážu si představit, že se najdou šílenci, co celou kampaň proběhnou za polovinu času. Sice konec hry je otevřen dalšímu pokračování, ale to jen znamená vyhodit další peníze za další průměrnou hru.
Za soudruha, nebo za strýčka Sama?
Hlavní devizou Homefrontu bude multiplayer, jako ostatně to tak u FPS her bývá, který si vzal to nejlepší z celé hry. Klasický deathmatch nikoho neurazí, týmový deathmatch je taky klasickou zábavou, hlídání sektorů je obdobou boje o vlajky, a hra s velitelem je taky obstojná, navíc, velitel dává ještě další úkoly. Ale ani tak to není žádná převratná novinka.
Je tu jen málo, konkrétně 7 map, ale za to obrovské, vesměs městské prostředí. Těžko říct, zda je to dobře. Snadno se můžete ztratit, hledat snipery bude víc než obtížné, ale o to zábavnější. A když se nebudete moci dostat k cíli jednou stranou, určitě to půjde několika dalšími.
Jsou dostupná všechna vozidla a vrtulníky známé ze singleplayeru. Figuruje zde i systém upgrade bodů, které pak hráč investuje do schopností, zbraní, vozidel. Zajímavý nápad jsou sety vybavení. Primární zbraň, sekundární zbraň, speciální vybavení, optiky, granátomety, brokovnice, vesty, termovize nebo dokonce malé robotky, letadélka a podobně. Dokonce je možné na zbraně aplikovat i různé druhy maskování. To vše lze různě nakonfigurovat a podle potřeby upravovat. Vše lze nakupovat i v boji, ale to něco stojí!
Multiplayer je takové malé RPG a to dává Homefrontu úplně nový rozměr. Hlavně nic neruší multiplayerový zážitek, žádné přehnané nápisy, achievementy a další zbytečnosti, které akorát zmenšují plochu obrazovky.
Verdikt
Homefront má skvělý příběh a je to adrenalinová, zběsilá zábava, ale kdyby si Kaos studios nechali ještě čas a hru dotáhli do lepšího konce, prodloužili singleplayer a trochu zapracovali na grafické stránce, byl by Homefront skvělá hra. Takhle je jen průměrnou střílečkou se zajímavou zápletkou a živým multiplayerem.
Homefront
Výrobce: Kaos studios
Distributor a vydavatel: THQ
Platformy: PC/X360/PS3
Multiplayer: Ano
Doporučená cena : PC 999 Kč
Hodnocení: 65%
Klady :
- Parádní příběh a zápletka
- Spousta zbraní, munice a nepřátel
- Kvalitní multiplayer
Zápory :
- Velmi, velmi, velmi krátké
- Drobné bugy