Hráči mohou dát povánočnímu hernímu půstu sbohem. The Darkness 2 je doslova pekelně hustá střílečka plná krve, rozčtvrcených floutků a komiksové atmosféry. Dost možná jde o jednu z nejkrvavějších her posledních let. Čtěte recenzi na TOPZINE.cz.
The Darkness 2 vyniká především stylovým komiksovým vzhledem, akcí a hektolitry krve zdroj: vydavatel hry
The Darkness 2 je střílečkou využívající klasických komiksových postupů a žánrově fungujících. Je příběhem postavy střežené pekelnou temnotou propůjčující jí nadpřirozené schopnosti primárně reprezentované dvěma velmi šikovnými hady a sadistickým ďáblíkem. Hadí ramena slouží jako velice originální prostředek k vytváření dalšího stěžejního prvku, gore efektů. Ve výsledku jde o akční řežbu s RPG prvky, nadprůměrným pulpovým příběhem a zatraceně dobrou schopností autorů ten zdánlivě béčkový příběh vyprávět.
Ten je hráči mistrně servírován i za využití prolínání časových rovin. Někdy dokonce retrospektivní formou, podobně jako v singleplayeru hry Battlefield 3. Vzhledem k dosti béčkovému pojetí titulu se může zdát, že půjde o plytké, stokrát omleté klišé ještě umocněné přítomností nadpřirozených jevů, avšak netřeba se zmást prvním zdáním. Podání příběhu skrze vizuálně atraktivní a silně jedinečné výtvarné zpracování působí na výbornou, autorům se podařilo vytvořit zcela odlišnou koncepci střílečky vybočující z průměrné šedi repetitivních her á la Modern Warfare.
Závan zatuchlých časopisů
Hra v sobě má komiksový šmrnc, jako by stránky vašeho nejoblíbenějšího komiksu najednou ožily. Výtvarné zpracování se díky využití pastelových barev a zdůraznění grafických předělů blíží charakteru kultovní střílečky Borderlands či velmi rozporuplně přijímaného, ale graficky skvělého RAGE.
Velká paralela se také už na první pohled nabízí s koncepčně velmi podobným a pouze průměrným Shadows of The Damned. S tím hra sdílí pouze část rysů, avšak s téměř identickými motivy si dokázala poradit mnohem lépe.
Čtěte také: Nejočekávanější hry roku 2012 mohou přinést i velká zklamání
Příběh či děj samozřejmě není možné srovnávat s Dostojevským či Tolstým, ale na současné scenáristické poměry jde o nadprůměr, ve kterém si velcí geekové možná dokážou najít i přesah. Naštěstí nejde o totální béčko plné démonů a paranormálních jevů s přiblblými postavami a samoúčelným násilím, byť jím překypuje. Za násilným zevnějškem leží i hluboký motiv vztahu ke ztracené lásce.
Ďáblík Darkling za sebou nechává jen slzy a pláč
U žánru FPS však příběh není stěžejním prvkem, v případě The Darkness 2 jde pouze o sladkou třešničku na z krve a masa pečeném dortu. Hlavní devizou je totiž nestandardní přístup k hratelnosti pro spoustu hráčů již nudného žánru stříleček. Konvenční zbraně v titulu figurují v podstatě jen jako prvek držící herní koncept při zemi. Největší zábavu si totiž hráč užije se speciálními schopnostmi, které mu propůjčuje sama temnota.
Čtěte také: USA chtějí zavést hříšnou daň. Děti má ochránit před zlem z vidoeher
Největšími přáteli hlavní postavy, Jackieho Estacada, jsou dvě temné, hadům podobné bytosti. Temní přisluhovači slouží jako ty nejzábavnější a snad také nejkrvavější zbraně, jaké kdy virtuální svět poznal. Jejich čelisti vytrhávají lidským nepřátelům páteř, srdce nebo je roztrhnou vejpůl. Vše v až poklesle detailním zpracování. Chvalitebným prvkem je pak možnost interakce s okolním prostředím. Ocelové tyče lze využívat jako kopí, dveře od automobilů zase jako štít.
Hlavním parťákem, do něhož se je možné příležitostně převtělit a hrát za něj, je pak sadistický ďáblík trousící pekelné hlášky, který ztělesňuje většinu černého humoru ve hře. Třeba častým pšoukáním nebo močením na mrtvoly.
Transplantace orgánů
Nadpřirozené schopnosti včetně velmi pokročilé regenerace však nejsou zadarmo. Jackie se může léčit jen v temných prostorách, což výrazně ovlivňuje celou hru zasazenou do prostředí šera a temných zákoutí. Místo lékárniček temnota požírá srdce mrtvých nepřátel.
Originální postup hrou doprovázený ničením zářivek a světel nedává tolik možností vyniknout originální grafice.
Pro maximální účinnost boje v metru je potřeba nejprve zlikvidovat všechny zdroje světla
Akce samotná však hráčům v současné době přesyceného herního trhu nestačí, jak před rokem prokázal kasovní propadák Homefront. Tím nejhodnotnějším je na nové komiksové střílečce především schopnost vyprávět příběh prostřednictvím velmi působivých detailů. Už samotná úvodní barová scéna má neskutečnou výpovědní hodnotu. Počáteční on rail akce patří k velmi originálním expozicím.
Střelecké bakanálie
Na výbornou se autorům podařilo zpracovat hratelnosti, především na herních konzolích. Přestože má hráč k dispozici fakticky čtyři končetiny, není problém se s nimi během chvilky naučit operovat jako profík. Palné zbraně jsou zde sice tím nejméně zajímavým bojovým prostředkem, avšak nějakou dobu zapomenutým systémem jejich odděleného ovládání hráče ještě více vtáhnou do děje. Dvě klasické poloautomatické pistole v hráči dokáží budovat pocit, jako by místo ovladače držel zbraně a střílel sám.
Jedinou nevýhodou tohoto režimu je absence míření. Vzhledem k obrovskému rozptylu vystřelených kulek by ale stejně nemělo smysl.
Většímu sblížení s hrou prospívá také implementace RPG prvků, kdy si hráč za esence získané během hry může upgradovat nejrůznější schopnosti či vychytávky. Od těch tradičnějších v podobě vyšší kapacity zásobníku po lehce nekřesťanské způsoby zabíjení. Úprava těchto bodů každému hráči umožňuje najít vlastní styl nejvíce odpovídající jeho oblíbenému postupu hrou.
Ve srovnání s prvním dílem se hra vydala mnohem dynamičtějším a osobitějším směrem. Snaží se vytvořit především originální titul s velkou mírou nadsázky a opravdu jedinečnou mírou vyobrazení toho nejhrubšího násilí. S tím však souvisí lehké odcizení původní identity. Vzpomínáte si na úkoly, kdy bylo pro postup vpřed nutné vyhodit pojistky či jinak zlikvidovat za brankou svítící lampy? Od podobných úkolů hra výrazně ustoupila směrem k adrenalinové střílečce.
Oproti konkurenci však dokáže průměrnému či méně zkušenému hráči zabrat přibližně sedm až devět hodin času včetně chytlavého příběhového co-op režimu. Zdá se vám to málo? V dnešní době je to u stříleček lehký nadstandard, zvláště těch koridorových. V tomto přístupu tkví jedna ze slabin titulu. Iluze většího světa tu prakticky nefunguje, především v tunelech metra, úzkých uličkách či menších místnostech.
[youtube_660]ubB29XjhTy0[/youtube_660]
Málokterý fanoušek věřil, že může zamrzlý a stagnující charakter FPS něco pořádně nakopnout a donutit vylézt ze stagnující ulity. Válkou zničená města či vojenské operace teroristů či velmocenských armád nahrazuje lidský démon bloudící zaplivanými ulicemi špinavých ghett a grafické zpracování se nebálo vykročit směrem nadsázky a osobitého stylu.
Verdikt
The Darkness 2 sice žádným revolučním způsobem nemění zaběhnuté kontury klasických stříleček, ale klíčové faktory dokáže kombinovat tak mistrně, že se hráč vydá na pekelnou jízdu od začátku až do konce. Precizní výtvarné zpracování, RPG systém a nadprůměrný příběh činí ze hry rozhodně jednu z těch lepších stříleček posledních let. Konzervativním hráčům však přijde možná až moc překombinovaná a plná samoúčelného násilí. Příznivci otáčení stránek amerických komiksových sešitovek však budou jásat.
Hodnocení: 80 % komiksoví geekové a čtenáři FANZINE.cz nechť si připočtou 5 %
Klady: Osobitý výtvarný styl, pekelné schopnosti, dual wield
Zápory: Příliš specifický titul nemusí sednou všem, přílišná koridorovitost
