4 fotky 
S prvními paprsky jarního slunce začínají vycházet i první velké tituly letošního roku. Jednou z nejočekávanějších exkluzivit pro PlayStation 4 je The Order 1886, atmosférická střílečka zasazená do temného prostředí steampunkové viktoriánské Anglie. Podařilo se z nadějného tématu vytřískat maximum? Ani náhodou. V čem titul tak nepříjemně překvapil? Čtěte recenzi na FANZINE.CZ!
Kulisy industriálního steampunkového Londýna vypadají naprosto fantasticky. zdroj: sony.com
Klidné vody pusté jarní scény rozvířil očekávaný, graficky velmi lákavě vyhlížející titul The Order 1886 vycházející exkluzivně pro konzoli od Sony PlayStation 4. Atraktivní střílečka s pochmurnou atmosférou zaujala pozorné hráče především svoji velice propracovanou, skoro až filmovou grafikou a neotřelým výtvarným stylem slibujícím nevšední zážitek. V tomto případě však platí staré dobré přísloví, že není všechno zlato, co se třpytí.
Nádech historie
The Order 1886 sází na velice neotřelé zakotvení hry do dějinného prostředí, jejíž průzkum zatím hráčské komunitě téměř nebyl dopřán, snad s výjimkou kultovního Dishonored a několika málo dalších titulů. Společnost hnaná sílou lidské invence na pozadí intrik vznikajících nadnárodních korporací a pletichaření mnoha spolků přímo vybízejí k vytvoření nabouchaného scénáře. Vývojáři hry se s některými aspekty poprali solidně, neboť je příběh prošpikován známými postavami lidské historie, ať už jde o Nikolu Teslu odpovědného za futuristické zbraně a přístroje, tajemného zabijáka Jacka Rozparovače.
Výtečná je především práce s detaily. Hráč má možnost zkoumat jinak velice omezené herní prostředí interakcí s nejrůznějšími předměty, které dokreslují atmosféru alternativního světa. Z pozvánky se lze dočíst, že v operním době hrají na konci týdne Richarda Wagnera, nebo že konstruktér Benz sestrojil průlomový automobil. Hlavním těžištěm netradičního přístupu ke hře jsou především dlouhé cutscény, které však nelze přeskočit. Ano, jsou sice klíčové pro pochopení děje, ale při opakovaném hraní jde o vyložená muka. Vložené quick time eventy brzy omrzí a nelze se zbavit dojmu, že jde jen o umělé natahování jinak příšerně krátké herní doby. Při svižném průchodu hrou lze titul projít v řádu hodin, což je naprostá katastrofa i v současné, rozsáhlým titulům nepříliš svědčící době.
Neotřelý příběh se týká řádu střežícího pořádek, čímž lze rozumět především ochranu světa před vlkodlaky. Ačkoli se jedná o názorovou věc, prvku nadpřirozena působí v jinak perfektních kulisách poněkud kýčovitě.
Netradičně vyhlížející zbraně lze zpravidla podrobně osahat a prozkoumat
Svým charakterem připomíná hra legendární Heavy Rain, na rozdíl od této pecky však působí lehce krkolomným dojmem. Pozvolný průchod hrou v tomto případě postrádá valný smysl, neboť mu není uzpůsoben samotný děj hry. Většina hráčů má sice možnost prozkoumávat svět skrze dobové předměty, jejich charakter je však více méně podobný a po několika desítkách minut jde o v podstatě již zbytečnou činnost. Jediný způsob motivující k prozkoumávání okolí je v omezování pohybu. Ve vybraných pasážích je herní doba natahována záměrným omezením sprintu, což působí extrémně křečovitě.
Budování filmovosti má své meze. Širokoúhlý formát vypadá skvěle během sledování kulisu industriálního Londýna, horší to však je v případě přestřelek, kdy během krytí černý pás výrazně omezuje zorné pole. Samotný soubojový systém vskutku kopíruje styl známý z Gears of War, přestože je poněkud loudavý. Hráč má k dispozici vždy pouze dva typy zbraní, ruční pistoli a vybraný typ pušky. Autoři si samy poněkud zbytečně svázaly ruce. Se solidní plejádou propracovaných zbraní mohla být sranda. Vzhledem k pomalému stylu hry jsou přestřelky s lidskými nepřáteli poněkud krkolomné a velice snadné. Nepřátelé nejsou schopni taktizovat a vzájemně se velice podobají. Během soubojů se v podstatě stačí schovat za libovolnou překážku a počkat, až nepřítel vystrčí hlavu.
Konstruktivní kritika
Mnohem lépe by působilo, pokud by vývojáři vytvořili extrémně náročné souboje, které by v kontextu tempa hry dávaly větší smysl. Představte si hru, kde by stačil jeden či dva zásahy nepřítele a bylo by nutné začínat sekvenci od začátku. V takovém případě by charakter hry The Order 1886 zapadal do skládanky ponuré a atmosférické pomalé akce. Takto se nelze zbavit pocitu, že vývojáři neměli dostatek lidského a finančního kapitálu, aby si se záležitostí pořádně vyhráli.
Atmosféra je dána především výbornou grafikou a klaustrofobními prostory.
Světlým momentem hry jsou souboje s vlkodlaky, jichž je ve hře však poskrovnu. jejich údery jsou rychlé a hráč musí alespoň trochu prokázat svůj skill. Jedinou vadou na kráse jsou stupidní skripty, kdy vlkodlak může útočit zpoza bedny pouze zleva, nebo zprava. Skripty jsou v zásadě v The Order 1886 na denním pořádku. Hráč musí v daný moment reagovat daným způsobem, jinak dojde k nebezpečí a akci je nutné opakovat. Systém se velice podobá hře Resident Evil 6, kterou neskutečným způsobem sepsula veškerá odborná kritika. Vývojáři tak v zásadě zcela zbytečně používají prokazatelně překonané a nefunkční postupy. Nadějný koncept a perfektně vypadající hra tak dostali tvrdou ránu v podobě souhry diletantství a nedostatku prostředků.
Verdikt:
The Order 1886 je upajdaná střílečka s výbornou filmovou atmosférou. Korunu celému konceptu nasazuje nejlepší grafika, kterou jsme zatím měli možnost na konzolích vidět. Největším, avšak kritickým nedostatkem je však katastrofálně krátká herní doba a neustále pohybová omezení usilující o prodloužení hratelnosti. Slušná atmosféra a parádní grafika jsou příliš málo na to, aby zachránili jinak poměrně nudnou a krátkou hru. Po racionálním zhodnocení lze tvrdit, že jde o jedno z největších zklamání poslední doby.
Hodnocení: 60 %
Klady: Atmosféra, grafika
Zápory: Herní doba, cutscény, UI nepřátel, omezený počet zbraní v inventáři, promarněný potenciál
