3 fotky 
Tahle fantasy není pro slabý. Ani pro chytrý. Vlastně pro málokoho. Trnový princ je temné vyprávění z ještě temnějšího světa, kde lidský život znamená jen velmi málo a kde se krvežízniví mladiství psychopati mohou stát králi.
Tahle fantasy není pro slabý. Ani pro chytrý. Autor: Studio Trilabit
Jorg kdysi býval malý šťastný princ, pak mu ale v devíti letech před očima zabili matku a sourozence a on to přežil jenom kvůli tomu, že náhodou spadl do trnového keře, který ho uvěznil. A taky mu do těla zaryl desítky jedovatých trnů, z jejichž účinku se zotavoval ještě měsíce. Když se konečně postavil na nohy a zjistil, že jeho otec je stále stejně emocionálně chladný jako dřív, sebral se, prchnul a přidal se k partě hrdlořezů. Nyní jim velí, je mu třináct a chce ovládnout svět, počínaje svým dědičným královstvím.
Psychopat, který se vyžívá v násilí
Trnový princ na první pohled nevypadá jako tak špatná kniha. Staví sice na otřepaném motivu ztraceného syna, který se vrací, aby pobral to, co mu právem patří, ale jde na to originálně a s vervou, kterou začínající autoři obvykle mívají.
Mark Lawrence
Narodil se v roce 1968 ve Spojených státech, ale jeho rodina se během pár let přestěhovala do Velké Británie. Je ženatý, má čtyři děti a pracuje jako výzkumník na poli umělé inteligence. Na autorském kontě má zatím pouze trilogii Roztříštěná říše, jejíž závěrečný díl by měl v originále vyjít v roce 2013, a dvě povídky.
Mark Lawrence to ovšem ve svém vůbec prvním publikovaném díle přehnal víc, než je zdrávo. Jeho román je hned od první strany tak krvavý, že by se mohl směle rovnat leckterým výplodům splatterpunku, a ta neskutečná brutalita především často nedává ani smysl. Jejím jediným účelem je zatraktivnit okoukanou zápletku a to by se jí možná i dařilo, kdyby autor tak strašně netlačil na pilu. Místo toho ovšem v třísetstránkové knize dojde k tolika krveprolitím, mučením a znásilněním, že to čtenář přestane počítat hned na začátku.
Čtěte také: Kniha Kolo času – Oko světa R. Jordana je legendou zaslouženě
A ke správně temnému a krvavému ději jeden samozřejmě potřebuje i příslušného hlavního hrdinu. Jorg je přesně takový psychopat, jakého by si člověk představoval po tom, co se mu v jeho krátkém životě stalo – což ještě umocňuje to, že na prvních stránkách knihy teprve stojí na prahu puberty. V jeho nitru zeje velká díra, která děsí i jeho krvežíznivé kumpány, a naplňuje ji pouze černá zášť vůči celému světu. Jako řešení se mu nabízí pouze jediné: vyrvat celý systém z kořenů a vypálit zlo ohněm.
I samoúčelná brutalita a psychopatický hlavní hrdina by se ovšem dali tolerovat, pokud by knihu dostala do ruky ta správná cílová skupina čtenářů, která se násilí jednoduše nebojí (anebo si ho užívá). Mark Lawrence ovšem učinil řadu elementárních chyb, které z jeho debutu tvoří silně podprůměrné dílo. Tak například Jorg má jako hlavní hrdina tak plochý charakter, že se s ním ztotožní tak maximálně takoví jedinci, kteří by si jakoukoli knihu pro zábavu v životě neotevřeli. A když už ve druhé polovině románu začnou tu a tam vystrkovat růžky lepší stránky jeho osobnosti, spolehlivě to zabije příběh.
Ten je totiž nejen velmi předvídatelný, ale také stále na stejné brdo, a to i přesto, že obsahuje několik málo dějových zvratů. Autor prince jednoduše stále žene do pozic, kde se buď musí zachovat jako velký drsňák, anebo je mu krutě ubližováno, takže se jeho psychopatická povaha ještě přiživuje. V takovém kontextu nedává nejmenší smysl ani směřování celé plánované trilogie – sjednotit obrovskou roztříštěnou říši do jednoho velkého státního celku a dosadit Jorga na její trůn. Kdo by probůh chtěl takového vládce?
Když už nic jiného, je to alespoň čtivé
Trnový princ není nutně nesnesitelná kniha, alespoň pokud se její čtenáři zvládnou obrnit před tím, co se v ní odehrává. Když už nic jiného, je alespoň čtivá, a tak jejích tři sta stránek uplyne jako voda. Dost zajímavá se zdá i Lawrencova myšlenka, že celý jeho svět je vlastně šachovnicí, jež se vynořila po jakési velké apokalypse. Autor totiž po celé knize rozesel narážky na prastarý lid, který stavěl betonové paláce, používal elektromagnetické dveře a vytvořil atomové bomby. Nemluvě o tom, že Jorg se čas od času zmiňuje jak o reálných antických či novověkých filozofech, tak třeba o Shakespearovi. Na pozadí temné, krvavé a bezduché fantasy to ale působí spíš jako kuriózní kůly v plotu.
A pak jsem Gemta konečně bodl. Nemusel jsem, ale prostě se mi chtělo. Chvíli se jen roztomile motal, zatímco mu z krku bublala krev, a pak se sesul z koně na zem. Jeho ještě před momentem rudý obličej byl najednou popelavě bledý.
„Maicale,“ kývl jsem, „vezmi jeho hlavu.“
A tak umřel bratr Gemt.
Prostě si vybral špatný okamžik. (str. 17)
Trnový princ je přinejlepším průměrná kniha, která skutečně osloví pouze málokoho. Ať už kvůli přemíře násilí, z něhož by se červenal i G. R. R. Martin, anebo kvůli tomu, že protagonista je takový antihrdina, že si ho nedokáže oblíbit žádný čtenář, Marku Lawrencovi se povedlo napsat cosi, nad čím vyčnívá i braková literatura. Zůstává jen záhadou, že na americkém trhu vyšla hned dvě pokračování Trnového prince.
Název originálu: The Prince of Thorns. Český název: Trnový princ. Autor: Mark Lawrence. Nakladatel: Talpress, 2013. Počet stran: 328. Doporučená cena: 299 korun.
