3 fotky 
Portfolio exkluzivních titulů pro PlayStation 4 se právě rozrostlo o neotřelý kousek. Until Dawn je atmosférická hororová adventura kladoucí důraz na komplexní děj a široké možnosti ovlivňování příběhové roviny. Zasněžené vrcholy nehostinných hor divoká zvěř a tajemná indiánská magie vytvoří slibnou kulisu pro jednu z nejděsivějších her, kterou jste si v posledních letech mohli zahrát.
Perfektní animace postavy vtahují hráče do děje. Zdroj: vydavatel hry
Partička mladých studentů se vydává na samotu kdesi v kanadských horách opředených mnoha tajemstvími. Spojení s civilizací téměř neexistuje. Jediná šance na přežití přichází až s úsvitem. To zní jako klasická předloha béčkového road trip hororru, ne? Z osvědčeného konceptu strašidelných filmů vychází nová adventura Until Dawn, která velice příjemným způsobem čeří stereotypní vodu herních žánrů nikterak nevybočujících z mainstreamové řady.
Until Dawn se velice podobá kultovním hrám Heavy Rain či Beyond Two Souls. Spíše než na rychlou akci je zde důraz kladen na budování atmosféry prostřednictvím pozvolného gradování atmosférického příběhu budovaného prostřednictvím malinkatých indícií. Hráči postupně skládající mozaiku béčkového příběhu, byť plného více či méně předvídatelných zvratů. V Until Dawn se spolu prolínají žánry klasické adventury a survival v hororu. Šikovně se v něm střídají atmosférické pasáže, v nichž hráči postupně odkrývají tajemné pozadí příběhu s akčními úseky, při nichž tuhne krev žilách.
Prvotní efekt byl mocný. atmosféra hry na mě velmi silně zapůsobila. Nerad bych přeháněl, ale v některých ohledech dokáže Until Dawn budovat emoce tak, jak se to kdysi povedlo autorům nízkorozpočtové Záhady Blair Witch. Troufám si tvrdit, že jen málokterá hra dokáže držet adrenalinu v krvi hráčů takhle vysoko, a to i přesto, že hlavní idea příběhu nijak nebourá stereotypy a klišé profláknutých béčkových hororů.
Strach je hlavní doménou nové hororové hry.
Skupina kamarádů se přijíždí bavit na kanadskou samotu a postupně musí čelit psychopatovi, jehož drastické metody si ničím nezadají s maskovaným zabijákem z nekonečné filmové série Saw. Prostý příběh by se mohl zdát poněkud obyčejným, ale strhujícím jej činí umné prolínání časových rovin a perfektní výprava.
Hra od začátku komunikuje svoji hlavní přednost, takzvaný efekt motýlích křídel. Hráči jsou během hry téměř neustále nuceni činit různorodá rozhodnutí, která mohou zcela zásadním způsobem ovlivnit osud všech postav. Budete utíkat, nebo si to raději s vrahem zkusíte rozdat tváří v tvář? Některá rozhodnutí mají pouze kosmetický vliv, jiná naprosto zásadním způsobem rozhodnout o tom, kdo získá šanci dočkat se úsvitu. Díky tomu hra nabízí nepřeberné množství kombinací příběhu (alespoň naoko), čímž hráče vyloženě nutí k opětovnému hraní.
Tohoto formátu využívá také systém totemů a rozesetých po celé hře. Pokud se vám podaří najít totem, můžete nahlédnout prostřednictvím videosekvence na krátký okamžik do budoucnosti, a zahlédnout tak možný osud některé z postav. Pokud je najdete všechny a spojíte si jednotlivé souvislosti dohromady, máte vysokou šanci, že celou partu dovedete ke zdárnému konci.
Ačkoli tvůrci staví na myšlence košatého větvení děje, realita poněkud pokulhává. Časem hráči zjistí, že se v příběhu nachází pět až šest skutečně důležitých rozhodnutí. Zbytek je spíše kosmetického charakteru. Nechápejte to však jako příliš drsnou kritiku, i tak tvůrci výrazně překročily běžné příběhové tituly.
Temné pasáže jsou velice frekventované. Na každém rohu může číhat nebezpečí.
Hráči se v předem určeném pořadí zhostí několika mladých postav, jejichž účel je velice jednoduchý – přežít. Poněkud kostrbatě působí velké množství postav. Každá z nich má sice určitě charakterové vlastnosti, které se společně s hráčovými rozhodnutími mění, bohužel se však místy střídají příliš rychle na to, aby se s nimi hráč dokázal identifikovat a dokázal si zapamatovat všechna jejich jména. Vstupenkou, která hráče vtáhne do děje, jsou však fantastické animace obličejů. Troufám si tvrdit, že lepší jsem ještě v žádné počítačové hře neviděl. Mnohdy se stalo, že mě autoři překvapili takovým znázorněním emocí, že jsem nad jejich mistrností jen nevěřícně kroutil hlavou. Vše působí až neuvěřitelně realisticky, a to i přesto, že místy klesá počet snímků za vteřinu víc, než by se na exkluzivní konzolový titul slušelo.
Pokud mě skutečně nepoznamenal jeden aspekt hry, pak je jím tuctový soundtrack. není sice špatný, ale na rozdíl od ostatních her si v době psaní recenze si melodii hlavní znělky ani nevybavím. Tím však nechci říct, že stojí za staré bačkory, prostě jen nedokáže chytit za srdce.
Verdikt
Until Dawn je neotřelý titul, se kterým stojí za to strávit přibližně 16 až 20 hodin. Na počátku přináší silný wow efekt. Ačkoli postupně vyprchává, stále se jedná o velmi atmosférickou hru, jež svým konceptem patří mezi nejsilnější hry hororového žánru. Větvení příběhu je solidní, a to i přesto, že ve finále všechno stojí na hrstce skutečně zásadních rozhodnutí a celé řadě voleb pouze kosmetických.
Hodnocení: ****
