RECENZE: V páté manze Naruto se mají objevit Vyzyvatelé! Moc jich ale nebude

Po akčním čtvrtém dílu manga série Naruto přichází obměna scenáristického schématu – psychologické hrátky a chvíle nervozity. Ne že by se to Masašimu Kišimotovi ale vedlo natolik, že by i čtenář cítil emoce. Ne. Ale na oddych se nejedná o vyloženě špatné čtivo. Spíše naopak.

Vy se ptáte, co že je vlastně Naruto zač? Opravdu? Je až k neuvěření, že existují i lidé, kteří tento fenomén neznají. I když o tolik nepřicházejí. Nicméně alespoň lehká rekapitulace neuškodí. Typický typ Pokémon mangy, kde čtenář sleduje příběh někoho (povětšinou, a zde nejinak, mladistvého), kdo se snaží být tím nejlepším ve svém oboru. Ať už sběratel Pokémonů, učitel nebo v tomto případě ninja. Jeho cesta musí být dlouhá snad milion stran a plná útrap, jež nakonec vždy přežije. To k představě typické mangy. To k představě Naruta.

Oproti minulému dílu, který přinášel jednu jedinou obří řež, tentokrát Masaši Kišimoto servíruje mnohem přízemnější příběh. Pokus o psychologické drama, thriller nebo myšlenkový drasťák však nefunguje v každém úseku. Objevují se části, kdy se člověk nad čtivem lehce uchichtne, či se mu spíše jen protáhnou koutky, nicméně zbytek utekl.

Ačkoli je snaha o prosycení emocemi beznaděje a podobných převážně záporných vlastností očividná, většinou vyšumí. Místo ní se objevuje alespoň rys, který tvoří hlavní klad zatím každého dílu. Energie. Vyprávění jí doslova hýří a nad tempem série čtenář žasne. Čtení plyne jako voda (ano, opravdu otřepané přirovnání, já vím) a člověk jen otevře knihu a už je téměř u konce. Kišimotův dravý styl čtenáře nenechá vydechnout a donutí ho přečíst komiks bez jediné pauzy, včetně pauzy na záchod.

Matnost hromadné dopravy

Co tomuto dílu navíc přidává na kvalitě, je lehký posun na kresebné stránce. Díky téměř úplné absenci akce se vytrácí nečitelná linka, kvůli níž člověk v předchozích dílech musel nějaký čas zkoumat, co se na obrázku vlastně děje. Zřejmě se nejedná o posun ve schopnostech autora, spíše jen o šťastný výčet kapitol. Ale i tak to potěší.

Čtěte také: Komiks Hodina slávy Scotta Pilgrima: Ráj nerdů naposled

Pokud série takto půjde dál, zřejmě se bude stále držet kolem laťky průměru. V čem však její kvalita stoupá, to je řešení designu. Série od tohoto dílu získala na omak (i na pohled) mnohem lepší (rozumějte zručnější) zpracování obálky a její matnosti. Na čtení do autobusu skvělá volba, na zamyšlení hrůzná volba.