2 fotky 
Novinka Petra Měrky, téměř dvousetstránkový komiks Van Gogh 21. století, je zánětem české literární scény. Jakmile jej člověk otevře, vyvalí se na něj chorobný zápach, jed a hnis. Rozkládající se tkáň. Uhrančivě poutavé vypravování ze spodiny lidských mravů a umělců. Ale to nejsou výčitky.
Co by se dělo, kdyby žil Vincent van Gogh v 21. století? Petr Měrka si takovou otázku položil a na této premise vystavěl pochmurný roztříštěný komiks, který je spíše než příběhem sociálně-uměleckou kritikou.
Petr Měrka
Původem vsetínský autor se specializuje na kriticko-beletristickou část literárního spektra. V jeho stylisticky vytříbených knihách nečekejte Sluníčka, ale vyhaslá Slunce, namísto poníků vyvržené muly. A to nejen v knihách (Telekristus a mentál, Fantasmagorie televize, Hitler se na vás usmívá), ale i v komiksech (Van Gogh 21. století).
Jak bylo řečeno, ve Van Goghovi vás nečeká nic příjemného. Proč pak takový komiks číst? Čtete Selbyho? To je totéž. Ten společenský hnis je uhrančivý, poutavý, něco uvnitř nás nutí nořit se do té žumpy hlouběji a hlouběji.
Nehledě na to, že Měrka se mnoha postřehy trefuje do citlivých míst, ovšem pravdivě. S nejedním jeho výstřelem musí čtenář souhlasit, pomáhá mu to upevnit si místo ve své nenávisti.
Čtení Van Gogha silně připomíná Williama Sewarda Burroughse. Stejně jako u něj je příběh nepodstatný a vlastním životem se spíše rozrůstá v jedovatou kritiku, v eseje uvnitř prózy, aby se opět na pár stran vrátil k příběhu a mohl opět odbočit. Sám příběh neslouží jinému než fejetonistickému účelu.
Strč si ji do pusy a zmáčkni spoušť
Burroughse připomíná i svou roztříštěnou formou. Mozaikovitě vystavěné drama pohrdá běžnou lineární stavbou a chronologií. Mnohem více připomíná Burroughsovy střihy. Střepy příběhu.
Vzpomene si dnes ještě někdo na podivné komiksy, které vydával Divus? I s těmito obskurnostmi najdeme mnoho (kromě již jmenovaných) spojitostí – od samotného obsahu přes formu až po Měrkovy obsese v lidských výměšcích všeho druhu (ano, tady je Burroughs také nasnadě).
Kresba Dávida Marcina všudypřítomnou temnotu jen podtrhuje. Černobílé, ne, černočernobílé obrázky plné špíny, utrpení a znetvořených lidí plní nesčetnými škrábanci a čmáranci; jen stěží narazíte na jednobarevnou čistou plochu. Měrkův a Marcinův styl si náramně sedly.
To ale neznamená, že jde o vhodně zvolené médium. Zde jsem na rozpacích – na jednu stranu mnohdy obrázky podtrhují atmosféru, na stranu druhou, proč komiks? Van Gogh 21. století ani zdaleka nevyužívá komiksu jako média, po vyjadřovací stránce k symbióze tedy ani zdaleka nedošlo.
Stránky jsou natolik gravidní textem, že by se bez ilustrací obešly. A to i v momentech, kdy by se bez toho čtenář obešel – například popis postavy. Měrka má sice velmi efektivní styl vyjadřování, ale měl by jej přizpůsobit užitému médiu.
Vpusťte trochu jedu
Van Gogh 21. století přes své malicherné nedostatky (především zpočátku trochu dětinský humor, již zmíněné nevyužití formy) představuje komiks, který by si měl pořídit každý, kdo od knihy nečeká jen pozitivní energii. Česko má svého Burroughse, který si nehodlá brát servítky a otvírá staré rány – a sype do nich sůl. Dlouho nevyšel žádný tuzemský komiks, který by byl tak energicky a kriticky silný. Body pro Malvern a doufám, že Pavel Trnka někdy dokreslí Měrkova Jatka.
Na závěr více než vhodný citát Lydie Lunchové: Nikdo vás nenutil koupit tuhle knížku – koupili jste si ji, protože taky potřebujete vypustit trochu jedu.
Název: Van Gogh 21. století
Scénář: Petr Měrka
Kresba: Dávid Marcin
Počet stran: 196
Vazba: Brožovaná
Vydal: Malvern, 2016
Doporučená cena: 288 Kč
