4 fotky 
Autor dosud jediné knihy, geniálního Americkýho snu, a nespočtu komiksů, jako Transmetropolitan, Wolverine nebo Planetary, napsal novou detektivku. Drsný thriller plný psychopatů a násilí. Rovnou ze špinavých ulic Manhattanu a lesů Mannahatty vyvrhl Soustrojí smrti.
Na dlažbě pokryté vyflusanými žvýkačkami, použitými injekcemi a starým semenem se jako plesnivý koberec táhla kaluž krve vytékající z úst umaštěného a páchnoucího bezdomovce. Nejspíš tu už ležel několik dní, protože maso z nohou už mu dávno obrali zablešení psi. Kolemjdoucí nechce mít problémy, tak radši dělá, že nic neviděl, nález nenahlásí a pokračuje dál na patnáctihodinovou směnu za kasou. Do práce, kterou nenávidí. Amatérský a příliš veselý pokus nastínit atmosféru Manhattanu, jak ho v nové knize Soustrojí smrti popisuje Warren Ellis.
Jaký příběh tentokrát vykonstruoval? Stejně jako v Americkým snu opět detektivku. A opět s ubožáckým a nihilistickým béčkovým fízlem v hlavní roli. Jenže nudný a monotónní život plný šikany se zvrhne, když detektivovi před očima zemře parťák. A ještě více, když pak za dveřmi najde byt plný asi dvou stovek zbraní, z nichž každá vede k dosud nevyřešené vraždě. A tyto nástroje smrti tvoří podivné obrazce.
Jako spoušť pistole na obalu knihy se objevuje slovo thriller. Sakra, jak lépe vystihnout takovou knihu? Už mnoho let se neobjevil žádný opravdový thriller, Soustrojí smrti však tuto nádobu plní do puntíku. Přijde vám to, že už nikdo nepíše drsnou školu detektivek? Stojí před vámi. Čistokrevná a průzračná. Prostředí nelítostného města, policisté, zrady, machinace, hajzlové. Psychopat. Pokud knihu Ellis psal jako hold starým pákám v tomto žánru, možná to přehnal, protože je zastínil.
Ellis má neuvěřitelný talent na vyvolání atmosféry. Jednou s ní začne a nehodlá skončit, dokud čtenář není na poslední stránce. Sice s sebou nese to, že popisů prostředí a vlastně i nepodstatných věcí se objevuje obrovské množství, ale co, vždyť to je vlastně realismus, ne?
Velice dobře vykreslil i postavy. Jistě, každý tuší, kdo bude tím dobrým a kdo zlým, ale působí opravdově. A dokonce i hlavní záporák, čtenář mu fandí a skutečně mu vidí do hlavy. Sleduje jeho myšlenky a myslí s ním, věří tomu, že takhle funguje opravdová mysl. Je blázen? Nebo to je obranný mechanismus proti prohnilosti našeho světa?
Asi padesátkrát za knihu se zopakuje věta: Máš rád historii? Jako by se autor ptal toho, kdo drží v ruce knihu. Protože vás musí bavit a oceníte knihu ještě víc. Neba? Tak teď začne. Aspoň historie tohohle špinavého města. Vedle poutavého, čtivého a vtipného (a kousavého) Ellisova stylu psaní totiž k listům čtenáře přibíjí zajímavost. Stále se hrnoucí informace o životě domorodců na Mannahattě (před vybudováním Manhattanu).
Ellis vám vrazí pod nos výkaly feťáků a donutí vás šňupnout si
Spisovatel jednoznačně straní tomu, kdo se vyžívá v porostlých loukách, hustých lesích a divokých zvířatech, místo špekounů nacpaných v McDonaldech. A vzbudí také ve čtenáři sympatie k postavě. A podle toho to také vypadá, většinu knihy tvoří tyto popisy a tato vyprávění. Pokud vás nechytí příběh (o čemž pochybuji), minimálně indiánsky zabarvenou vrstvu budete sledovat s vypoulenýma očima.
Ellisovsky trochu experimentální a především jeho oblíbeně bizarní části se také najdou. Fízl v autě místo rádia poslouchá policejní vysílačku. Opravdu kruté, občas až nechutné, zvrácené, bizarní, podivné a úchylné případy na vás chrlí a zaplavuje vás rychlými obrazy všeho lidského svinstva. Odpornost společnosti. Perfektní a až neuvěřitelně rychle do vás střílející salva zkyslých střev zplodin spodiny.
Tak, to všechno nanebevynášení si Soustrojí smrti zaslouží jako málokterá kniha, jenže najde se i něco špatného?
Ellis musel uzavřít smlouvu s ďáblem, jinak to nevidím
Anotace. Většinou se v ní kniha vychvaluje a autor vyjmenuje všechny superlativy, které zná. Dobře, ale když se popisuje příběh, nemělo by se stát, že čtenář čeká něco jiného. Vždyť to vypadá jako fantasy s domorodými bohy. A co ta smlouva s ďáblem? Aspoň připište, že jde o metaforu, ani by nebylo divu, kdyby to takhle někoho odradilo. (a taky se mohl přeložit název Crooked Little Vein na Americkej sen, když už to vyšlo v češtině)
Když už jsme u toho zpracování knihy: Výtečná obálka. Ještě podtrhuje ten pulp, starou dobrou drsnou školu. Jenže když už nemá ladit k Americkýmu snu, tak jí tu image ušijme na míru. Knize by slušel klasický paperback, bez nějaké matnosti a pevné vazby, prostě kapesní čtivo ulic.
Tohle není Americkej sen, parchanti
A co knize škodí nejvíce? Warren Ellis. Co? Jako fakt? Ano, protože člověk se prostě neubrání porovnání s Americkým snem. Není ani zdaleka tak chytrý jako Americkej sen, není tak vtipný (už se nestane, že byste opravdu hlasitě vybuchli smíchy, byť skvělé hlášky najdete), není tak ujetý, není tak podvratný, není ani tak kousavý (ne tak, vše platí jen v menší míře). Lidé se zde vyskytují mnohem normálnější, pryč jsou typické ellisovské zjevy. Je to dál od Ellisova největšího monolitu, Transmetropolitanu.
Není to Ellisův nejlepší počin, ale přesto si po dočtení člověk řekne jen… Do hajzlu. Do hajzlu. To byla bomba. Člověk je o něco chytřejší, o něco zhnusenější světem a neuvěřitelně naspídovaný. Jen víc, jen houšť, Soustrojí smrti je na poli drsných detektivek jedním z nejlepších počinů posledních let. Ale Americkej sen to není…
Název originálu: Gun Machine. Český název: Soustrojí smrti. Autor: Warren Ellis. Nakladatel: Mladá fronta, 2013. Počet stran: 328. Doporučená cena: 299 korun
