RECENZE: XCOM: Enemy Unknown předčí i blockbustery o mimozemšťanech
Marek Jedinák
21. 10. 2012
Strategie ještě neřekly své poslední slovo. XCOM vstává z popela, aby mladým hráčům ukázal, v čem spočívalo kouzlo starých her. Po dlouhé době mají hráči možnost vrátit se do dob kvalitních a propracovaných her se spousto funkcí, na něž se již dávno zapomnělo. Čtěte recenzi hry XCOM: Enemy Unknown!
Nejnovější herní počin z legendárního studia Firaxis stojícího za kultovní tahovou strategií civilizace atakuje místa ve zlaté klenotnici herního průmyslu. XCOM: Enemy Unknown totiž vzkřísil dávno zapomenuté prvky, které postupně během trendu kvalitativního osekávání her odstranila touha po jednodušším, akčnějším a výdělečnějším.
Sama otázka žánrového zakotvení tohoto titulu je hodna přímo Sherlocka Holmese. Jde totiž o mix tahové strategie s velkou spoustou RPG prvků, jež by se dala připodobnit k mixu her Fallout: Tactitcs a dnes již zapomenuté vesmírné strategii Masters of Orion. Hlavní náplň hry tvoří ovládání speciální bojové jednotky, jejímž úkolem je postupná likvidace emzáků útočících na naši rodnou planetu. Taktický boj z pohledu izometrické kamery je perfektně dolaďován vedením a organizací speciální podzemní základny nikoli nepodobné profláklé a tajemné oblasti 51 v americké Nevadě.
Filmová podívaná
Hru lze označit jako nejvěrnější simulaci obrany Země před mimozemskou invazí, která obsahuje celou řadu motivů a prvků známých z oblíbených filmů Válka světů či Den nezávislosti.
Hráči postupně získávají kontrolu nad panikou se zmítajícími státy a dávají dohromady obranu, během níž je potřeba nejen pouze chránit civilisty, ale také provádět drobné diverzní akce, v jejichž důsledku lze na základě lootování zlikvidovaných mimozemšťanů získávat jejich high-tech zbraně či jiná zařízení.
Čtěte také: TEST: iPhone 5 i Samsung Galaxy S III jsou po 5 minutách v mixéru na šrot
Jednou z nejvýraznějších výhod je především velmi zevrubná a přesná promyšlenost konceptu, kdy tento titul nabízí nepřeberné množství racionálních možností. Emzáky je tak možné například omráčit a studovat, později také není problém využívat jejich technologii. Podobných skutečně geekovských vychytávek je ve hře celá řada, nelogických kiksů je během tažení skutečně minimum.
[album:https://www.fanzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/xcom/]Největší vymakanost a kompelxní propracovanost hry vyjde na povrch především během spravování vlastní základny, což sice není hlavním tahounem hry, ale i tak v ní hráči stráví většinu svého času. Poněkud malé středisko je nejprve potřeba rozšiřovat dalším hloubením pod povrchem, na jehož základě lze potom rozšiřovat výrobní kapacity. Díky nim se hráči dostanou k lepšímu vybavení a technologiím.
Právě ty jsou zcela klíčové, neboť je nutné počítat nejen pouze s pozemními útoky, ale také vzdušnou invazí. Hráč musí mimo jiné budovat i protivzdušnou obranu, která musí postupně čelit stále větším a smrtonosnějším nepřátelským plavidlům.
Model budování základny pak odpovídá složitému strukturálnímu principu známému z budovatelských strategií typu Caser. Nejprve je nutné zajistit prostor, poté energetické zdroje, kapitál a potřebnou pracovní sílu. S postupným upgradováním základny je samozřejmě rychlejší výzkum i produkce nových zbraní.
Odkaz Sida Meiera
Jak již bývá u her spojených se společností známou především díky působení strategického guru Sida Meiera, hra nabízí velmi dynamické příběhové pozadí vyprávěné obrovským množstvím cutscén a komentářů reagujících na postupné zkoumání mimozemských plánů. Je potřeba zmínit, že hra kupodivu dokáže postupně budovat atmosféru a gradovat děj obsahující typicky žánrová klišé známá z hollywoodských blockbusterů.
Hra je mixem závanu nostalgie a skvělého vizuálního kabátku. Díky tomu posouvá kvalitativní přínos původní série na mnohem vyšší level. Na současné poměry se jedná skutečně o nezvykle propracovanou záležitost, která dokáže z hlediska kvality soupeřit s těmi nejzvučnějšími jmény pomyslného herního nebe.
Čtěte také: Warpový pohon možná bude realitou. Dostane nás k dalekým hvězdám
Ani to však neznamená, že by se jednalo o dílo zcela zcela dokonalé, i když k němu má místy poměrně blízko. Největší výtkou je především hybridní koncept hledající kompromis mezi bojem a rozšiřováním základny. Místy jsem se nemohl zbavit dojmu, že mě akční mise pouze zdržují od udržování ekonomického chodu základny.
Nejinak je tomu u bojové části, jenž je neodmyslitelnou součástí hry. Oproti ostatním klasikám překvapí především relativně vysokou náročností.
Každý postup je potřeba velmi dobře promyslet, save/load funkce se stane hráčovým nejlepším přítelem. Ačkoli se jedná o strategii, hráč se díky customizaci během chvíle žije se svými postavami, jenž si v průběhu kampaně piplá. Věřte, že ztráta pohledné sniperky vysoké hodnosti zatraceně bolí.
Každý voják je totiž jiné třídy, z čehož plynou jiné schopnosti či vybavení. Pro maximální úspěch je potřeba poskládat jejich výhody tak, aby se z komanda stal perfektně synchronizovaný stroj na zabíjení. Souboje pak probíhají formou tahů, kdy se hráčova postava může posunout vždy o určitý počet hexů či vykonat omezený počet činností.
Verdikt
XCOM je téměř absolutní povinnost. Jak pro mladé hráče, kterým poslouží jako perfektní exkurz do dob, kdy ještě vycházely skutečně kvalitní a plnohodnotné hry, tak pro ty starší, jež hned po vsunutí disku do mechaniky zaplaví blaho. Možná i zamáčknou slzu.
Na současné poměry jde o obrovský a neuvěřitelně propracovaný titul se smyslem pro detail. Díky vyšší náročnosti jde mimo jiné i o výzvu. Díky tomu jde o velmi trvanlivou záležitost nabízející spoustu důvodů k opakovanému dohrání. Jako přidanou hodnotu nabízí kombinaci taktického RPG z izometrického pohledu a budovatelské strategie.
Hodnocení: 95 %
Klady: Výprava, rozsáhlost, struktura, obtížnost, smysl pro detail, znovuhratelnost
Zápory: Někdo ji může chápat jako nevyvážený pel-mel