RECENZE: Zaklínač 2 boduje i v rozšířené edici. Enhanced edition válí
Jakub Bilko
22. 4. 2012
Geralt z Rivie rozhodně nepatří mezi ty klasické fantasy charaktery, takzvané dobráky. Celková koncepce Sapkowského světa se od rutinních titulů poměrně liší. Pakliže stále nejste dostatečně nabaženi zkažené společnosti s kořením fantasy rasistických konfrontací a charismatu hlavního protagonisty, přišla ta pravá chvíle se do služeb veličenstva vrátit.
Když roku 2007 PC hráči okusili, že život nelidí v Sapkowského světě není vůbec jednoduchý, rozhodli se vývojáři dokázat tento fakt i konzolovému publiku. Naneštěstí byl konzolový vývoj zrušen dřív, než byste řekli utopenec, a tak se mohl Geralt z Rivie s jistotou zařadit mezi exkluzivní nálož pro počítačovou veřejnost.
Ve světle popularity prvního Zaklínače bylo jasné, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat. Zaklínač 2: Vrahové králů, jak zní v české lokalizaci, přihodil do ohně další poleno a přišel ve skvělé formě s poutavým příběhem a tedy s další porcí Geraltových dobrodružství. Dokonalou harmonii rozmanitého světa nyní ještě více vylepšuje rozšířená edice hry. Co je ovšem nejzajímavější, je skutečnost, že rozšířila také portfólio Xboxových her. Nutno podotknout, že port se povedl opravdu dobře.
Nový obsah
Ať už ke hře přistupujete jako nováčci, nebo jste s původní hrou již měli co dočinění, v rámci nového obsahu si příběh o tajemném vrahovi, který s chutí posílá vladaře pod kytky, můžete projít znovu, navíc s bonusy, díky nimž se herní doba o něco prodlouží, zatímco nováčkům hra nabízí unikátní zážitek v podobě rozmanitého světa, jehož postavy a poutavý příběh hrají prim. Přičteme-li k tomu navíc výborné technické zpracování, které se v rámci možností podařilo převést i na Xbox 360, a intuitivní ovládání, není proč váhat.
Hned po spuštění hry vás přivítá povedené intro, jehož průběh stručně nastiňuje smysl celé zápletky. Svalovou hmotou obdařený cizinec jako mávnutím proutku připraví loď o svou posádku a krále o hlavu. Zběsilou akci zanedlouho vystřídá další novinka. Tou je krátký, ale velice užitečný tutoriál. V něm se hráči seznámí se základními principy, ovládáním, inventářem a soubojovým systémem. Bezesporu se jedná o užitečný krok, jelikož souboje neprobíhají pouze v rámci ostří.
RECENZE: Mass Effect 3 znamená pro hry to, co pro film Hvězdné války
Geralt je jakožto zaklínač schopen využívat také magii, konkrétně zaklínačská znamení. Můžete si tak v soubojích docela vyhrát a sesílat na nepřátele oheň či je nějakým jiným způsobem paralizovat. Není také špatné používat pasti, nejlépe ovšem pokud je mezi vámi a nepřítelem dostatečný odstup. Tak či onak, ovládání je intuitivní. Obzvláště pak na Xboxu, kdy se díky pohodlnému lockování nepřátel zaměříte vždy na jeden konkrétní cíl. Celkově se dá říct, že ovládání je postaveno spíše na konzolovém konceptu.
Pokud by vám přes všechny zaklínačské vychytávky přišly souboje poněkud jednoduché nebo se zkrátka přes všechny nepřátele probojujete pouze neustálým mácháním meče, můžete si zvolit novou, takzvanou temnou obtížnost, jež byla do hry také implementována jako přídavek v rámci rozšířené edice, i když na PC byla k mání již v jednom z dostupných patchů. Souboje se tak stanou opravdu obtížnými a taktizování zde nabere pravý význam, a uvědomíte si, nač jsou vlastně všechna ta znamení, pasti a podobně.
Nehledě na to, že každý lektvar je v určitých situacích jako spása, a proto se nejspíš zaměříte také na důkladnější hledání surovin pro použití v alchemii k jejich výrobě. K dalšímu bonusovému materiálu patří rozšíření třetí kapitoly, jež s sebou přináší delší quest, nezasahující ovšem do hlavní dějové linie. Touto odbočkou si tedy můžete hru prodloužit o nějakou tu hodinku navíc, nejedná se ale o nic zvlášť zásadního.
Konzolový klenot se vším všudy
Na portu pro Xbox 360 si dali vývojáři skutečně zálažet a v zásadě se jim povedlo udělat přesnou kopii rok staré PC verze. Nejenže nebyly prováděny žádné manévry, které by konzolovou verzi zjednodušily, ale i na Xboxu si hru můžete vychutnat v české lokalizaci formou titulků. Co je hojně probíraným tématem, je technické zpracování.
Vybrali jsme nejlepší fantasy RPG všech dob. Zahrajte si na hrdiny
Je jasné, že v oblasti grafické prezentace muselo dojít ke kompromisům. Ty jsou patrné na modelech jednotlivých postav i v prostředí. Oproti PC verzi má hra hladší textury, modely postav nejsou tak detailní a občas dochází k dočítání textur. Kvůli tomu vřele doporučujeme mít hru nainstalovanou na HDD, čímž mimojiné zrychlíte také loadingy. I přesto, že oproti PC verzi hra co se grafiky týče body ztrácí, což je kvůli hadrwarovému limitu pochopitelné, vypadá Zaklínač 2 na Xboxu parádně.
Z přehledem lze hru zařadit mezi nejlépe vypadající Xboxové tituly. Co se týče samotného obsahu, zde nenacházíme nic, co bychom kritizovali a na poli konzolové scény můžeme směle konstatovat, o jak bravůrní kus v tomto případě tedy jde.
Verdikt
Rozšířená edice jedné z nejúspěšnějších her minulého roku přidává nový obsah, který celkový dojem ze hry jakožto celku vylaďuje do nejlepší možné formy, jež byla už v původní hře téměř na dosah ruky. Nejsme si jisti, zda hra hráčům, kteří původní verzi mají již za sebou, nabídne dostatek motivačního materiálu k opětovnému zahrání, nicméně konzolisté obdrželi jednu z nejlepších her, jakou jsou schopni na své platformě najít. Naše recenze z května minulého roku byla hodnocena známkou 90 %, avšak rozšířená edice je ještě o pár stupínků výše.
Hodnocení: 95 %
- Klady: Příběh, rozhodnutí ovlivňující postup, technické zpracování, rozmanitý svět, dospělost
- Zápory: Vyšší hardwarová náročnost, v podstatě nic zásadního