3 fotky 
Provedli jsme špionážní akci, v níž jsme chtěli zjistit, jak to vypadá na Fénixconu – srazu osobností české fantastiky, který proslul svou přátelskou atmosférou. Výsledky nezklamaly.
Juraj Červenák na Fénixconu křtil svou novou knihu Ďáblova pevnost Zdroj: archiv spisovatele
Fénixcon, fantastickou akci, která se pravidelně koná první víkend v prosinci, a často je proto posledním conem v kalendářním roce, obklopuje velké množství pověr. Například, že koncentrace těch slavných z domácí fantastické komunity dosahuje závratných čísel. Asi někde nad stovkou procent. Tvrdí se, že tam panuje velmi přátelská atmosféra a že na přednášky se tam vlastně vůbec nechodí.
Důvod první: Je to v Brně
„Byli jste někdy v Brně? Jasněže ne. Brno, to je mýtus. Místo něj je jen velká díra do země,“ slyšeli někdy už snad všichni Nemoraváci. Překvapivou skutečností je, že tato vpravdě vzdálená (až takřka asijská) metropole skutečně existuje a místo díry do země tam najdete docela dost kopců. Naštěstí, hotel Slovan, kde se Fénixcon již posedmadvacáté odehrával, nestojí ani na kopci ani v díře, takže si pěší návštěvníci stehenní a lýtkové svaly nenamohou, ani když budou pendlovat po moravské metropoli a jejích vánočních trzích.
Osmý AkiCon: Setkání fandů mangy a anime se neslo v rytmu japonské hudby
Pokud ovšem chtějí zůstat od pátku až do neděle, musí si několik týdnů až měsíců předem zabukovat pokoj, protože jinak nemají kde spát. Tedy pokud na conu nesbalí nějakého Brňáka/Brňačku.
Důvod druhý: Nejsou tam žádní fanoušci
„Tohle není žádný Festival fantazie, kde se většinou potloukají fanoušci a občas najdeš i nějaké normální lidi,“ říká mi u skleničky šéfredaktorka jednoho z fantastických webů. Kývám, moc fanoušků jsem tu zatím neviděl. Tak maximálně ty opravdu skalní, s nimiž se člověk potká na jakémkoli conu a kteří z toho mají alternativní život. Taky jsem tu viděl hodně dinosaurů – vždyť víte, těch, co byli fanoušky sci-fi ještě v předrevolučních dobách. Mají mnoho příběhů na vyprávění.
JWP bavil hosty u baru Autor: Jan Pohunek
„Tady je to úplně opačně než na FFku,“ pokračuje šéfredaktorka. „Fanů je tu málo, ale za to těch našich ‚celebrit‘ je tu tolik, že se tu ani nedá dýchat,“ odloží skleničku a jde raději ven na čerstvý vzduch. Cestou ji odchytí rozverný recenzent Dan Storch, že půjde taky a zakouří si. Děsím se, který z nich to nepřežije. Rozhlížím se po baru hotelu Slovan, s kým bych mohl zaplést řeč.
Důvod třetí: Nastává mnoho vtipných scének
Když tak koukám na všechny ty spisovatele, publicisty, organizátory conů a celou tu verbež kolem sebe, je to docela vtipné. Oni jsou to také všichni jen lidé, diví se mé oddané fanovské srdce, na které se pohrdavým pohledem dívá ten chladný realista, co sedí v lebce.
Všude kolem mne nastávají veselé situace. Ďuro Červenák se ztrápeným výrazem vykukuje zpoza hromady výtisků své novinky Ďáblova pevnost, které před něj vrší a vrší rozlítaný nakladatel Robert Pilch. Nebohý spisovatel to musí všechno podepsat. Otetovaná slečna na židli vedle dvojici tak dlouho popichuje, až ji Robert umlčí jedním výtiskem. Prý ať si ho nechá také podepsat.
Všude koluje spousta alkoholu. Zatímco někteří se diví, že Komár je stále střízlivý, jiní prchají před Jirkou W. Procházkou, který očividně přebral a snaží se dělat společnost hned několika přitažlivým účastnicím najednou. Prý to ale stále nemá na Mirka Žambocha, kterého kdosi potkal v podnapilém stavu už v poledne. Kolem se mihne sexy spisovatelka Lívia Hlavačková a láká skupinku kolem redaktora Jiřího Popiolka na diskotéku, kde to včera prý bylo super. Všichni hledají šéfredaktora Tomáše Němce, který se vytratil na romantické rande a ani s sebou nevzal Pavla Renčína, autora nové bomby Věk nenávisti.
Přemýšlím, zda už těch výživných skleniček nebylo příliš a zda nepůjdu spát. Opouštím společnost u baru a loučím se se známými. Pak už spíše prchám, protože majitel nakladatelství Epocha nepochopil, že odcházím sám a dobrovolně, a výhružně se na mne kouká: „Pane, nechte mi tady tu slečnu, já tu s ní mám obchodní jednání.“
Důvod čtvrtý: Člověk se dozví spoustu věcí
Úsměv z conu nepřechází ani den poté, když sedím před notebookem a vymýšlím originální způsob, jak napsat reportáž. Fénixcon ale paradoxněnení jen o těch milých a veselých lidech, o kterých normální člověk slyší a čte jako o celebritách, zatímco tady se o nich ze všech stran dozvídá nejnovější drby, jako kdyby byl na večírku puberťáků, kteří jen tak mimochodem dělají do fantastiky.
Leonard Medek také přednášel o genezi Autor: Jan Pohunek
Navzdory všemu se na Fénixu najdou i velmi zajímavé přednášky, které se vždy točí kolem specifického tématu. Letos to byla geneze – zrození startrekového fandomu v přednášce od Praotce Trekkieho, počátky dobrodružné literatury podle Leonarda Medka, vznik hororového žánru přednášený Antonínem K. K. Kudláčem za zvuků skutečných varhan a imaginární bouře anebo geneze mučení od dvojice Jůzlová-Hlavačková.
Epocha a Pevnost představily nový projekt Kladivo na čaroděje
Všechny účastníky také okouzlilo představení nové české dobrodužné fantasy série Kladivo na čaroděje z pera Jiřího Pavlovského a dalších, připravované pod patronátem Pevnosti a Epochy, a především čtení ukázky z prvního dílu série.
Závěr špionážní zprávy
Jak jistě milý čtenář pochopil, ninja tým vyslaný na špionážní misi byl natolik okouzlen přátelskou atmosférou conu, který se někteří neostýchají označovat za tři dny koncentrovaného blaha, že jsou jeho závěry značně zkresleny. Pisatel této reportáže neměl v žádném případě v úmyslu jakkoli zdiskreditovat kohokoli z hostů a účastníků ani nějak urazit město Brno, které má rád a kde studuje.
Podle výsledků průzkumu ninja týmu je Fénixcon velmi osobitá akce, na které neortodoxní fanové neobstojí a budou nemilosrdně asimilováni do tvrdého jádra české fantastiky. Asimilace je to ale příjemná.
