Odkaz dračích jezdců mladého spisovatele Christophera Paoliniho si získal čtenáře po celém světě. Jenomže dračí jezdec Eragon své dobrodružství zakončil. Nebo se k němu Paolini ještě vrátí?
Christopher Paolini Odkaz dračích jezdců úspěšně dokončil. Co ho čeká dál? Autorka fota: Linda Nylind, zdroj: TheGuardian.com
Po Christopheru Paolinim se po vydání Inheritance (poslední díl Odkazu dračích jezdců) jakoby slehla zem. Uchýlil se tento talentovaný spisovatel do ústraní, nebo připravuje zbrusu nové knižní dobrodružství? To a mnoho jiného se dozvíte v přeloženém rozhovoru, který poskytnul serveru SFFWorld.com.
Otázka: Odkaz dračích jezdců je nyní kompletní. Jaké byly vaše pocity po dopsání posledního dílu? Bylo pro vás těžké ten konec vůbec napsat?
Christopher Paolini: Nemyslel jsem si, že by to mělo být těžké. Přesně jsem věděl, co musím napsat. Věděl jsem to už posledních deset let. Už vlastně v první knize pod názvem Eragon, kterou jsem začínal v roce 1998, jsou ukázány určité střípky z úplně poslední scény celé série. Nicméně ve chvíli, kdy mi zbývalo napsat posledních několik stránek, zalila mě vlna horka. Cítil jsem se, jako bych měl horečku.
Napsat každičké nové slovo pak pro mě bylo těžší než to předchozí. A v okamžiku, kdy už jsem psal posledních pár odstavců, jsem se doslova třásl. Poté, co jsem prací na celé sérii strávil posledních deset let, bylo pro mě napsání těch posledních slov vyčerpávající a hrůzu nahánějící. A nejhorší na tom je, že jsem to hned napoprvé nezvládl napsat správně.
Poslední věta byla prostě špatně. Věděl jsem, že to tak je, ale byl jsem už tak přepracovaný, že jsem ji nemohl opravit. Takže jsem tu poslední kapitolu odložil stranou a prošel jsem a zeditoval zbytek knihy. A jak jsem se blížil ke konci, uvědomil jsem si, co jsem udělal špatně.
Tou poslední větou jsem udělal obrovskou, obrovskou chybu. Málem bych do ní zapomněl vložit slovo temné. Jakmile jsem tak učinil, už ta věta fungovala a já ji mohl nechat na pokoji.
Otázka: Plánujete znovu navštívit svět, který jste stvořil, v dalších projektech?
Christopher Paolini: Někdy v budoucnu ano. Jak už jsem řekl, více jak posledních deset let jsem pracoval na Odkazu a potřebuju si od něj odpočinout. Nicméně jsem vytvořením země Alagaësie strávil tolik času, že asi nikdy nebudu schopen ji úplně opustit. A kromě toho jsem ve finále série nechal několik nezodpovězených otázek. Předpokládám, že mi čtenáři neodpustí, pokud se k nim časem nevrátím.
Otázka: Co vám přijde na fantasy žánru tak fascinující?
Christopher Paolini: Spousta věcí.
Zaprvé, mytologické prvky. Vždyť i nejstarší příběhy lidstva spadají pod fantasy. Tento žánr se věnuje problémům, se kterými naše rasa zápolí už od počátku věků. Co je správné? Co je špatné? Pro co stojí za to žít? Jak můžete být počestný v nečestném světě? A tak dále.
Draci, magie a další fantastické věci mohou vypadat jako absurdní, ale ve skutečnosti to jsou příklady našich skrytých přání a tužeb. Jsou to symboly, a to velice mocné symboly.
Zadruhé, jazyk. Tvůrčí psaní ve fantasy si hraje s naším jazykem. Ať už jde o vytváření nových řečí a slov či o oprašování archaismů, se kterými je seznámena jen úzká skupinka akademiků. Kreativní užití angličtiny mi dává uspokojení stejně jako například skvělá hudba.
Otázka: Když jste poprvé začínal s Eragonem, vaše rodina vás podporovala. Můžete nám o tom něco povědět?
Christopher Paolini: Měl jsem (a pořád mám) to štěstí mít rodiče a sestru, kteří podporovali mé snahy v psaní. Nejenom, že mi poskytli čas a prostředky k psaní, ale také po předání rukopisu Eragona jsme se jako rodina rozhodli knihu sami vydat, vzít ji na cesty a zjistit, jestli by o ni měl někdo jiný také zájem. Hledali jsme něco, co bychom mohli dělat společně jako rodina a Eragon nám k tomu dal příležitost.
Otázka: Jak jste se cítil, když si vás konečně vybral jeden z největších vydavatelů?
Christopher Paolini: Byl jsem opatrně nadšený. Bylo to pro mě těžké předávat Eragona někomu dalšímu. Netušili jsme, jak se k té knize budou chovat, zdali se bude dobře prodávat atd. Dokud jsme měli nad Eragonem moc my, mohli jsme ho prodávat sami. A prodával se dobře. Jenomže poptávka po mé knize narostla do takové míry, že už jsme to sami nezvládali.
Potřebovali jsme od někoho pomocnou ruku, a jelikož lidé z Random House/Knopf si tu knihu zamilovali, tak jsme zariskovali a Eragona jim předali. Naštěstí se to ukázalo pro všechny jako správný krok.
Otázka: Dal jste najevo, že byste chtěl zkusit napsat science fiction. Co nám o tom můžete říct?
Christopher Paolini: Rád bych vám o tom něco řekl, ale pak bych vás musel zamknout u sebe ve sklepě, dokud nebudu s tou konkrétní knihou hotový. Sci-fi bylo vždy jedním z mých oblíbených žánrů, takže to po dokončení Odkazu představovalo ideální žánr pro vyzkoušení.
Otázka: Co vás vůbec dostalo k psaní?
Christopher Paolini: Nuda. Nechodil jsem do školy, neměl jsem řidičák, neměl jsem práci a nikdo ani nebydlel v našem sousedství. Takže jsem se rozhodl napsat příběh, který by bavil číst i mě.
Otázka: Jakou radu byste dal začínajícím spisovatelům?
Christopher Paolini: Čtěte – dobří spisovatelé čtou. Čím více čtete, tím více se vám rozšiřují obzory. Čtěte to, co vás baví, ale nezapomínejte ani na to, co zrovna nemusíte.
Pište – spisovatelé píší. Tohle my děláme. Pište každý den, i když zrovna nemáte žádnou inspiraci. Je to jako hra na hudební nástroj. Pokud chcete být dobří, musíte cvičit co nejčastěji.
Učte se – naučte se vše, co můžete, o jazyku, ve kterém píšete. Je to váš největší nástroj a čím lépe ho znáte, tím lépe dokážete dostat z vaší hlavy na papír myšlenky, které potřebujete. A také je pak dokážete dostat do hlav i čtenářům. Já vím, že rozbory vět nejsou zábavné, ale když pochopíte, jak to funguje, bude pro vás všechno ostatní snadnější.
Upravujte – Najděte si ve vašem životě někoho, koho baví číst věci, které píšete, a kdo má dobré znalosti jazyka. Nechte je vaši práci upravovat. Je to sice nepříjemné, ale garantuji vám, že se z úprav naučíte daleko více než ze samotného psaní. Neupravené umění je líné umění.
Pište o tom, co máte nejraději. Napsání knihy je častokrát těžké, a když máte k tomu, o čem píšete nějakou vášeň, je to právě to, co vás dostane přes stovky stránek stojících mezi začátkem a koncem knihy. Nezáleží na tom, o čem chcete psát. Na světě je tolik lidí, že vždycky najdete čtenáře, kteří si chtějí přečíst o tom, co píšete zrovna vy. i kdybyste chtěli psát o zpívajících toastovačích, které k tomu taky létají.
Otázka: Co děláte, když zrovna nepíšete? Máte nějaké koníčky?
Christopher Paolini: Maluji, cvičím, hraji hry nebo trávím čas se svou rodinou.
Otázka: Chcete ještě něco vzkázat svým fanouškům?
Christopher Paolini: Chci poděkovat všem těm, kteří přečetli celou sérii. Bez vaší podpory by tohle nebylo ani možné. Doufám, že se vám budou líbit i moje další příběhy, stejně jako se vám líbil Odkaz dračích jezdců.
A jak by řekl Eragon: „Ať vaše meče zůstanou ostré!“
