Rozhovor s G. R. R. Martinem. Autor románu Hra o trůny v Edinbourghu
Adriana Pavliková
14. 4. 2015
George R. R. Martin se na festivalu fantasy v Edinbourghu vyznal z lásky k Tolkienovi, poskytl několik perliček o vlastní tvorbě i požadavcích čtenářů. Co ještě prohlásil autor slavné ságy Píseň ledu a ohně? Čím překvapil a potěšil natěšené fanoušky?
Martin má moc rád Skotsko
Několikrát zemi navštívil, poprvé v roce 1981. Prý stál u Hadrianova valu za studeného dne a upřeně sledoval nádheru Skotska. Představoval si, jaké to bylo být římským legionářem té doby. Byl to pro něj velmi silný pocit. Autor je také fascinován Skotskou historií, která byla kvůli nepřátelským vztahům s Anglií velice krvavá.
Uznal, že na tom mnoho dalších zemí musí být podobně, ale že skotská krvavá historie mu je pravděpodobně nejbližší. Je to díky tomu, že byla pečlivě zapisována a navíc v angličtině. Vtipně také dodal, že v současné situaci by byla velká ledová zeď mezi Skotskem a Anglií skvělou turistickou atrakcí.
Psal již před desítkami let a rád ví, na čem je
George R. R. Martin je překvapený, že mnoho čtenářů předpokládá, že se vynořil s Písní ledu a ohně odnikud. Opak je však pravdou. Martin se naplno začal věnovat psaní v roce 1991 a svůj první příběh napsal již v roce 1971.
Spisovatelova největší noční můra je prý nejasnost. Nejlepším testem úspěchu je pro knihu čas. Tolkien v tomto ohledu rozhodně uspěl. Martin si není jistý, jestli bude stejně tak úspěšný jako jeho oblíbený autor. Dobrým znamením jsou pro něj hádky mezi čtenáři. Fakt, že se lidé angažují do diskuzí o jeho postavách, prokazuje zájem a nadšení čtenářů. Nejhorší pro spisovatele prý je nulový ohlas a nejistota.
Martinovi nevadí přezdívka „americký Tolkien“
Jeden z nejpopulárnějších autorů současné fantasy, George R. R. Martin, kultovního Pána prstenů přímo uctívá. Knihy si přečetl několikrát a měly na něj velký vliv. V jistém smyslu Martin svou ságou Tolkienovi odpovídá. Avšak ještě mnohem více odpovídá jeho současným imitátorům. Vysvětlil, že moderní žánr fantasy začal Tolkienem, který byl v sedmdesátých letech následován velkým množstvím napodobitelů.
Ti podle něho žánr ochudili a ke čtenářům se tak dostávají nedokonalé knihy. Podle Martinova názoru je nesprávné zasazovat příběhy do dávných dob středověku a popisovat je z pohledu 20. století. Chtěl tedy sám zkombinovat úžas a obraznost Tolkienových příběhů s pochmurností historické fikce. Pokouší se tak žánru fantasy navrátit jeho původní kouzlo.
Seriál Hra o trůny má oproti knihám něco navíc
Při psaní má autor pro vyprávění příběhů k dispozici velice omezený pohled třetí osoby. Er-formu si pro svou fikci Martin vybírá proto, že je podle něj nejpřirozenější. Je to způsob, jakým lidé vnímají svět kolem sebe. Televize umožňuje mnohem komplexnější vyprávění a pohled na příběh, které jsou pro děj velice přínosné.
Fanoušci jsou pro Martina důležití – nutí je přemýšlet
Existují lidé, kteří platí dvacet tisíc dolarů za vlastní smrt v knižní sérii Píseň ledu a ohně. Autor prohlásil, že již brzy bude oznamovat jejich jména na Twittru. Očividně se tohle lidem líbí a prospěje to vlkům.
Martin se označuje za autora, který rád vznáší otázky a nutí čtenáře zamýšlet se nad nimi. Nemá odpovědi na všechno, ale provokuje mysl čtenáře a pohlcuje ho tak svým vyprávěním. Čtenáři i postavy knih pak mají více věcí k překonání a autor má více k odhalení.
Základem příběhu jsou dobře propracované postavy
Martin prozradil, že opravdu nikdy nezakusil, jaké to je být osmiletou dívkou nebo trpaslíkem. Řekl ale, že vědět, jak se takové postavy cítí, není složité. Jednotliví lidé se liší tak málo, že zkrátka píše z vlastní zkušenosti. Dává tedy čtenářům to, co oni sami mohou znát.
I text se skutečně odporným obsahem se dá psát s dobrým pocitem a dokonce pobavením. Autor se snaží všem svým postavám dodat realistické charakterové rysy. Dát jim tvar a uvěřitelné reakce. Také prohlašuje, že má rád bastardy, kriply a rozbité věci, jak se mimochodem ukazuje i ve svém díle. Postavy, které jsou podřadné či na okraji jsou zajímavější a čtenář s nimi často soucítí.
Autor Hry o trůny miluje knihy a nenávidí internet
Čtenář před svou smrtí zažije tisíce životů, řekl Jojen (chlapec, který v knihách doprovázel Brana na jeho cestě na Sever). Jedná se o Martinovu nejoblíbenější větu z jeho vlastních knih, a vysvětlil proč. Člověk, který nikdy nečte, prožije pouze jeden život. Když byl autor malý chlapec, jeho svět byl velký jako pět ulic. Dál se dostával jen pomocí knih. Martin prohlásil, že v dětství zažil tisíc životů pouze díky knihám.
Oproti tomu internet je jeden velký spoiler, proto ho Martin nemá rád. Autor přiznal, že své čtenáře rád překvapuje a směřuje do míst, která nečekali. Prozradil, že mu vadí charakteristika internetu spočívající v neomezeném přístupu k informacím.