Talentovaná autorka ruského původu Ekaterina Sedia je nováčkem letošní tuzemské knižní sezóny. Ani ve Spojených státech, kde v současnosti žije, jí však zatím nevyšly desítky románů. Rozhodně to ale nevypadá, že by se tomu tak v budoucnu nemělo stát.
Ekaterina Sedia se narodila 9. července roku 1970 v Moskvě jako Ekaterina Hollandová a v Rusku žila až do svých jednadvaceti let. Poté ji však zlákalo studium a práce ve Spojených státech. Za velkou louží nejdříve pracovala jako asistentka výzkumu v MIT (Massachusettský technologický institut) v Cambridgi a bydlela v nedalekém Bostonu. Po nějaké době se přestěhovala do New Jersey, kde roku 2001 získala doktorát z biologie se specializací na rostlinnou ekologii a evoluci. Ještě předtím se však roku 1999 provdala za svého muže Christophera Sediu.
Svému studijnímu oboru se Ekaterina věnuje i v profesním životě. Na vysoké škole v NJ přednáší botaniku a rostlinnou ekologii. Kromě práce a vlastní literární tvorby se věnuje též editorství povídkových sborníků, což jí letos vyneslo její zatím jedinou World Fantasy Award. S manželem a dvojicí koček žije v New Jersey.
Cesta ke slávě povídkami lemovaná
Při pohledu na výčet povídek, které Ekaterině Sedie v nejrůznějších antologiích a žánrových magazínech vyšly, se zdá naprosto nemožné, že před pěti lety ji vlastně téměř nikdo neznal. Za svou poměrně krátkou literární kariéru už publikovala na tři desítky kratších prací a nechybí ani v několika antologiích, které se teprve chystají. Přitom svůj literární debut, jak už jsem naznačil výše, si odbyla teprve v roce 2004, a to povídkou Frederick Finds God (Frederick hledá Boha) v podzimním čísle magazínu Fusing Horizons.
V roce 2005 se kromě několika internetových magazínů prosazuje i na stránky renomovaného periodika Analog Science Fiction and Fact, kde v daném ročníku a ročníku příštím publikuje trojici povídek napsaných společně s debutujícím spisovatelem Davidem Bartellem. Jedna z nich pronikla i do našich končin. Alphabet Angels (č. Abecední skaláry, Ikarie 2009/06) je sci-fi příběh o genetikovi, jemuž se podaří vypěstovat inteligentní skaláry. Jenže jak už to s podivnými experimenty bývá, jeho projekt mu časem přeroste přes hlavu. Časopis Locus povídku, jejíž děj sledujeme očima genetikovy kolegyně, zařadil do svého výběru doporučené četby vydané roku 2005. Ačkoliv samotný výběr je vcelku široký, pořád je to pro, do té doby prakticky neznámou autorku, krůček vpřed. Navíc v témže roce autorce vyšel i debutový román.
Pozapomenutá románová prvotina
Fantasy román According to Crow (Podle vrány) vypráví příběh chlapce Josiaha, který se narodil až po válce, celý svůj život je mu však připomínáno, že ke konfliktu může opět kdykoliv dojít. A chlapec na to jen těžko může zapomenout, protože barva jeho pleti mu vždycky připomene, že on sám je dítětem války, synem nájezdníka, který padl nedaleko Josiahova domova. Společně se svým novým známým a dalšími dvěma přáteli se rozhodne opustit depresivní domov a poznat císařství, v němž vyrůstal jeho otec. Objevuje tak zcela odlišnou kulturu. Jenže válka je opravdu na spadnutí a chlapec se bude muset rozhodnout, ke které z dvojice zemí tíhne jeho srdce více.
Ve své prvotině vsadila Ekaterina Sedia na příběh dospívajícího chlapce, který balancuje na hranici mezi dvěma rozdílnými životy, aniž by s jistotou mohl říci, který z nich je ten jeho. Její imaginární svět přitom pouze zavoněl po fantastice. Možná taky proto, ačkoliv recenze i hodnocení románu nijak negativní nebyly, se mu zatím nedostalo výraznější pozornosti.
První editorské zkušenosti a výlet do rodné Moskvy
Jak už bylo řečeno výše, Ekaterina Sedia se v rámci žánru neprezentuje pouze požehnanou vlastní tvorbou, zejména tedy tou povídkovou, ale edituje též antologie. Tou vůbec první byl soubor Jigsaw Nation (Skládačkový národ) z roku 2005, na němž ruská rodačka spolupracovala s editorem Edwardem J. McFaddenem. Dvojice v něm shromáždila povídky, které se všechny zabývají jedinou myšlenkou. Co by se stalo, kdyby se Spojené státy americké kvůli rozdílným názorům při volbě svého prezidenta rozdělily na dva státy? Jak by jednotlivé střípky Ameriky po ztrátě kolektivní síly supervelmoci vypadaly? Ačkoliv pro samotný nápad na takto koncipovanou antologii se jen těžko hledají superlativy, výsledek už údajně tak slavný nebyl. Nejspíš také proto, že editorská dvojice dala šanci především nepříliš známým nebo dokonce debutujícím autorům.
Jestli to vypadá, že Ekaterina Sedia v té době upustila od zásobení amerických žánrových plátků svými vlastními povídkami, pak je čas vás vyvést z omylu. Její práce se objevují především na stránkách u nás méně známých titulů, z nichž zmiňme alespoň Fantasy Magazine. Na další částečný úspěch si tak Sedia musí počkat opět na stránky svého objevitele, Analog Science Fiction and Fact. V říjnovém čísle ročníku 2007 jí v tomto časopise vychází post-katastrofická sci-fi povídka Virus Changes Skin (č. Virus mění pleť, Ikarie 2009/03). Ačkoliv u nás povídka zabývající se vládou člověka nad přírodou a virů nad oběma zmiňovanými čtenáře příliš neoslovila, ve Státech se nejspíš líbila, protože se dočkala i reprintu v antologii Science Fiction: The Best of the Year editora Riche Hortona.
Hned následující měsíc vychází v Americe v pořadí druhý autorčin román The Secret History of Moscow (2007, č. Tajná historie Moskvy, Triton 2009) a po jeho vydání je téměř jasné, že tentokrát už by neměl zapadnout. Příběh se, jak již napovídá samotný název, odehrává v Moskvě v 90. letech minulého století a mladá žena Galina v něm musí čelit příkořím nového Ruska. Její sestře Máše se z tohoto chaosu zločinnosti podaří uniknout proměněné v kavku a Galina vyráží po jejích stopách. Na cestě do tajuplné a magické moskevské podzemní říše ji doprovází policista Jakov vyšetřující pohřešované občany. Ani jeden z nich však netuší, že se ocitnou v temné historii Moskvy.
Román v tradičním duchu městské fantasy se podobně jako dříve povídka Abecední skaláry dostal do výběru doporučené četby časopisu Locus, o doposud největší literární úspěch vystudované bioložky nicméně ještě nešlo.
Návštěva papírových měst a výzkum alchymie kamene
Titulek se možná zdá trochu zavádějící, přesto naprosto odpovídá tomu, čemu se Ekaterina Sedia věnovala v roce 2008. Paper Cities: An Anthology of Urban Fantasy, tedy Papírová města: Antologie městské fantasy je totiž název její první samostatně editorovaný povídkový výběr. A nutno podotknout, že výběr více než úspěšné.
Přestože z více než dvacítky autorů z tohoto souboru známe v tuzemských luzích a hájích pouze Hala Duncana (román Pergament) a Jaye Lakea (Květinová zkouška, Srdce světa) Papírová města se prodrala do nominací na World Fantasy Award, a dokonce dokázala v konkurenci zbývajících souborů zvítězit. Letošním WFA se věnujeme v samostatném článku.
Podobně jako Papírová města jsem v titulku prozradil i jméno zatím posledního autorčina románu The Alchemy of Stone (2008, Alchymie kamene), v němž si autorka vyzkoušela podžánr steampunk. Mattie, hlavní hrdinka románu, jejíž vyobrazení je i na obálce knihy, je inteligentní automat, který oplývá dovednostmi v alchymistickém oboru. Uprostřed zuřícího boje mezi chrliči, Mechaniky a Alchymisty se takové dovednosti určitě neztratí, jenže s příchodem nových pořádků Mattie objevuje silná a nebezpečná tajemství, která by mohla výrazně ovlivnit rovnováhu sil ve městě Ayona. Jenže to zrovna není v souladu s představami Mattiina stvořitele Mechanika Loharriho, který má klíč k dívčině srdci – a to doslova.
Alchymie kamene je román protkaný romantickými prvky, politickým intrikařením a především alchymií a opět nabízí zcela nový pohled na autorčinu literární tvorbu. Podle všeho navíc opět oplývá i svými kvalitami, protože kromě již trochu tradičního doporučení od Locusu se mu dočkalo i čestného uznání poroty ceny Jamese Tiptreeho, Jr., jež oceňuje fantastická díla rozšiřující porozumění genderové problematice.
Dům, v němž běhají vlci
V roce 2010 se americká spisovatelka s ruskými kořeny věnovala oběma svým zálibám. Coby editorka dala vzniknout antologii The Running with the Pack (Běh se smečkou), v níž se čtenáři setkají s vlkodlaky celé řady žánrových povídkářů. Kromě ještě nepříliš profláknutých jmen mají své práce ve výběru třeba Mike Resnick nebo Jeffrey Ford.
V románu The House of Discarded Dreams (Dům vyřazených snů) opět zavítá na osvědčenou půdu městské fantasy. Dílo by mělo mít určitý přesah, což naznačuje už samotná zápletka. Příběh nám představí děvče Vimbai, jehož rodiče jsou imigranty ze Zimbabwe. Zvláště matka snažící se dceru tlačit ke svým vlastním nesplněným snům, hraje v motivaci hrdinčiných činů důležitou roli.
Svým v současnosti chystaným románem Heart of Iron: From St. Petersburg to Beijing (2011, Srdce ze železa: Z Petrohradu do Pekingu) se Ekaterina Sedia vrátí na půdu steampunkových příběhů, žánrově se však protne s alternativní historií. Také trpělivě pročítá povídky do své další antologie. O obou projektech se rozpovídala v exkluzivním rozhovoru pro náš server.
Ekaterina Sedia je jednou z žánrových tváří budoucnosti a my můžeme jen poděkovat nakladatelství Triton, že ji pro nás objevilo tak brzy po jejím spisovatelském zrození v Americe. Věřme, že v objevování její vlastní prózy i pozoruhodných antologií budeme i nadále pokračovat.
