Letos v lednu byl ruský satelit zasažen zbytky pravděpodobně čínského satelitu. Není to zdaleka první taková nehoda a vědci se už dlouho tímto problémem zabývají. Existují dokonce studie, jak vesmír „vyčistit“ od odpadu.
Satelity na oběžné dráze. Zdroj: reprofoto youtube.com
Na oběžné dráze Země se pohybuje přibližně 900 nefunkčních satelitů a velké množství různých úlomků. Vědci odhadují, že se jich Zemi obíhá až 600 000 větších než 1 cm a asi 16 000 větších než 10 cm. Všechen tento odpad, který letí okolo Země rychleji než 28 000 km/h, představuje čím dál větší riziko nejenom pro funkční satelity, ale také pro stanici ISS. Vznikají tak koncepty a studie, jak se tohoto vesmírného smetí zbavit.
Zřejmě zbytky čínského satelitu zasáhly ruský
Na začátku února tohoto roku si ruští vědci z Institutu pro přesné strojírenství všimli, že se výrazně změnila oběžná dráha satelitu BLITS (Ball Lens In The Space). Celou situaci pak analyzovalo CSSI (Center for Space Standards & Innovation) v Coloradu a zjistili, že satelit musel být něčím zasažen. Mimo toho, že obíhal na nižší orbitě než původně, se změnila doba jeho rotace z 5,6 na 2,1 sekundy. Následnými výpočty zjistili, že s největší pravděpodobností se satelit srazil se zbytky čínského meteorologického satelitu, který Čína v roce 2007 jako demonstraci síly úmyslně zničila. Kus satelitu, jenž zasáhl ten ruský, měl vážit kolem 7,5 kg.
Animace sestřelení čínského satelitu. Zdroj: reprofoto youtube.com
Je to prozatím druhá nejhorší nehoda funkčního satelitu na oběžné dráze. Nejhorší následky měla nehoda amerického komunikačního satelitu s nefunkčním ruským vojenským satelitem v roce 2009, při které byl americký satelit úplně zničen. Tato nehoda samozřejmě vytvořila velké množství dalšího odpadu a zvýšila tak riziko podobných srážek. Nicméně vědci neví, jestli byl ruský satelit při letošní nehodě poškozen, nebo dokonce zničen.
Vědci hledají způsob, jak se vesmírného odpadu zbavit
NASA už v roce 1984 vypustila na oběžnou dráhu LDEF (Long Duration Exposure Facility), zařízení o velikosti školního autobusu, které bylo určeno ke zkoumání následků srážek s vesmírným odpadem. Za necelých 6 let na oběžné dráze bylo zdokumentováno 20 000 takových zásahů. Tato mise vedla k tomu, že NASA vydala v roce 1995 směrnice, které mají omezovat tvorbu dalšího odpadu. Ale přesto se množství kosmického odpadu zvětšilo za poslední 4 roky o 40%. Ovšem zbavit se smetí, které už Zemi obíhá, je daleko těžší úkol.
LDEF po vypuštění na oběžnou dráhu. Zdroj: NASA
Satelity i kosmické lodě na oběžné dráze musí pravidelně měnit svoji oběžnou dráhu, aby se vyhnuly srážkám s většími objekty, které obíhají Zemi. Stanice ISS kvůli tomu upravuje kurz v průměru jednou za rok a každé zažehnutí motorů, které korigují směr letu stanice, přijde na 2 miliony dolarů. Ovšem i tak do satelitů i ISS naráží smetí menší než 1 cm, které v podstatě nelze zachytit předem. Při rychlostech, kterými vesmírný odpad putuje po oběžné dráze, může i kousek odloupnuté barvy poškodit funkční satelity.
Jednou z možností, jak dostat kosmické smetí z oběžné dráhy, jsou řízené exploze ve vysokých vrstvách atmosféry. Plyny, které se výbuchem ohřejí a roztáhnou, by mohly snížit rychlost vesmírného dopadu a ten by dále neobíhal, ale mířil by k Zemi a po cestě by v atmosféře shořel. Za tímto nápadem stojí Raytheon BBN Technologies z Virginie a už byl posvěcen NASA. Dosud ovšem nejsou vyřešeny problémové části tohoto plánu ani cena, vše tak zůstává prozatím ve fázi výpočtů.
Model EDDE (Electrodynamical Debris Eliminator). Zdroj: reprofoto youtube.com
S jiným nápadem přišli pracovníci Star Technology and Research, kteří chtějí postavit zařízení, jež by na nízké oběžné dráze vesmírný odpad sbíralo. EDDE (ElectroDynamic Debris Eliminator) by mělo být až 3 km dlouhé a skládalo by se víceméně z vodivého drátu, který by vytvářel elektrický proud díky magnetickému poli Země a dvou řídících jednotek na jeho koncích. Ty by nesly sítě, které by se po vystřelení roztáhly až do velikosti auta, a posbíraly všechen odpad v okolí. Využívání energie magnetického pole Země by výrazně snížilo náklady na palivo. I tak je ale předpokládaná cena vývoje EDDE 84 milionů dolarů během následujících 12 let. Loni v únoru NASA poskytla firmě Star Technology and Research grant ve výši 1,9 milionu dolarů.
Projekty jsou zatím ve vývoji
Nápadů na to, jak se vesmírného odpadu zbavit, je čím dál tím více, jak se toto téma stává aktuálnějším. Některé studie dokonce počítají s tím, že by se kosmické smetí navedlo na takovou oběžnou dráhu, kde by nemohlo ohrozit funkční satelity, a později by se recyklovalo. Takové řešení je pro nás ovšem stále nedosažitelné. Překážky v tomto oboru však nejsou pouze technického a finančního rázu. Podle nařízení americké vlády z roku 1967 je každý stát, který něco vypustí na oběžnou dráhu, za to neustále zodpovědný. Proto by bylo nutné získat od každého státu na každý kus vesmírného odpadu speciální povolení. A dovedu si představit, že třeba Čína nebude chtít, aby se dostal některý z jejich vojenských satelitů do rukou Američanům, byť by byl nefunkční.
