Vyšla přepracovaná, původně debutová, kniha Roberta Fabiana Mariňáci. Autor a anotace slibovali, že děj bude přebroušený, a dokonce že se i nadšenci dočkají nějakého bonusu v podobě kratších či delších povídek. Jak se jim to tedy povedlo?
Ilustrace na obálce Mariňáků Autor: David Spáčil
Hlavním hrdinou je jednotka námořní pěchoty (podle tradic US Marine) koloniální armády ve vzdálené budoucnosti, kdy lidstvo expandovalo ze své matičky Země na další planety a zaneslo tam všechny své výdobytky, včetně válečných konfliktů. A právě na tyto konflikty má Federace mariňáky. Bojem zocelené a nejlepší technologií vybavené stroje na zabíjení.
Příběh začíná na cvičné akci, což čtenář pozná, až když se padlí postaví znovu na nohy a začnou si stěžovat, že tentokrát umřeli opravdu brzy. Následuje očekávaná relaxace, která se ovšem zkrátí ze dvou týdnů na jeden večer, a pak se děj vrhá neúprosně kupředu na záchranou misi jakýchsi kolonistů někde na pusté pouštní planetě.
Na ní se dostaví atmosféra téměř hororová, ne nepodobná například Černočerné tmě. Objeví se stísňující pocit neznáma, které zabíjí neviděno, neslyšeno a jehož útoky nikdy nikdo nepřežil, aby o nich mohl vyprávět. To však Mariňáky moc nezajímá a vše vyřeší, jak jsou zvyklí. Prostě eliminují hrozbu. A právě v této chvíli se rozběhne akce, která se už do konce nezastaví a jen bude nabírat na akčnosti a za sebou zanechávat víc a víc mrtvol nehledě na to, jestli se jedná o příslušníky námořní pěchoty, nebo jejich nepřátele. A že by se za konečný účet nemusel stydět ani Chuck Norris.
Střelba, smrt a povídky
Rozhodně není třeba čekat „americký konec“. Zemřou téměř všichni a ani na poslední stránce není nic vyřešeno klasickým „…a žili šťastně až do smrti“. Autor navíc neupřednostnil žádnou skupinku vojáků, neušetřil žádného jednotlivce, se kterým čtenář strávil více času než s ostatními jeho kolegy, nejspíš se řídil heslem, že smrt si nevybírá a nedělá výjimky, což bylo celou knihu velice sympatické.
Jedná se o snad nejúspěšnější české akční military sci-fi a v tomto popisu se skrývají mnohá vysvětlení. Slovo military jednoznačně napovídá, že čtenář, který moc neholduje nějakému tomu „válčeníčku“, bude asi na rozpacích, co si o tom celém má myslet. Pravdou je, že příběh je docela jednoduchý a lineárně ubíhá kupředu bez velkých zvratů. Naproti tomu atmosféra a popis boje, vykreslení charakterů a vztahů v jednotce si zaslouží uznání a obdiv a právě to dělá tuto knihu kvalitní.
Bonus v podobě kratších či delších povídek skvěle plní svou funkci. Povídky jsou napsané stejně dobře jako hlavní příběh a více či méně se dotýkají postav a událostí, které už čtenář zná. Robert Fabian si dal velký pozor, aby vždy jen naznačil nebo napověděl, nikoliv aby sdělil nějaké jasnější obrysy toho, co předcházelo nebo následovalo po ději záchranné mise. A udělal to velice chytře a ku prospěchu všech. Čtenářovi ponechal prostor pro nejistotu a fantazii a zanechal ho v mírném očekávání a sobě poskytl prostor pro případné pokračování.
Co tedy závěrem. Pokud se občas rádi ponoříte do hry, kde můžete kdykoliv zemřít (CoD a podobně) nebo se s chutí pustíte válečný film nebo seriál (Band of Brothers a další), nelze než vám knihu doporučit. Pokud válčení až tak neholdujete, třeba by vás nadchla úžasná atmosféra všudypřítomné smrti. A třeba taky ne.
Název originálu: Mariňáci
Autor: Robert Fabian
Vydalo: Straky na vrbě, 2010
Autor obálky: David Spáčil
Formát: 140 x 210 mm
Vazba: brožovaná
Počet stran: 680
Doporučená cena: 450 KčHodnocení: **** (70 %)
