Po úspěchu prvního dílu nazvaného Návrat orků, přichází teď na český trh volné pokračování této knihy od Michaela Peinkofera, které se jmenuje Přísaha orků. I tento román přenáší čtenáře do tajuplného Zeměsvěta.
Dnes se blíže podíváme na další dílo fantasy literatury věnované jedné z tradičních ras tohoto žánru, k nimž orkové, stejně jako Trpaslíci nebo Elfové, jistě patří. Do jejich drsného a nemilosrdného světa, který nezná soucit ani smilování a kde přežívají jen ti nejbezohlednější, kteří se neohlížejí na nic jiného než na vlastní zájem. Jejich cílem je urvat jen to největší sousto a co nejvíc si naplnit břich.
Děj se odehrává v Zeměsvětě, což je tajuplné místo obývané nejrůznějšími národy, monstry a stvůrami. Zde se tak opět, stejně jako tomu již bylo v knize Návrat orků, setkáváme s dvojicí orčích bratří, Rammarem a Balbokem. Ti se na přání svého „přítele“ Corwyna, dříve lovce lidí a nyní krále bývalé elfské říše, která znovu povstává ze zapomnění, vydávají na nebezpečnou výpravu. Jejich cílem je zjistit něco o nebezpečném nepříteli, který dřímá na východě a začíná roztahovat své lačné pařáty. Jde o největší hrozbu, s jakou se může nově vznikající říše utkat. Proto je jejich cílem získat co nejvíce informací, a pokud to bude jen trochu možné, nepřítele odstranit. Jak to všechno dopadne, se dozvíte až v knize samotné.
Výrazová forma, kterou autor používá, je v celku jednoduchá a čtenáři nijak nebrání v rychlém průletu dějem. Orkové, i když drsná a nelítostná stvoření, se sice občas vyjadřují, řekněme, i trochu peprněji, přesto však leckdy mluví až příliš spisovně. Podle mého osobního názoru se autor neměl až tak omezovat. Jistě, není příliš dobré, když je kniha protkaná pouze sprostými výrazy, ale pokud už píšete o rase s takovou pověstí, není špatné překročit určité meze.
Trochu na obtíž může být časté užívání orckých výrazů, k nimž je sice v zadní části knihy přidán slovník, ale které čtenář musí pracně dohledávat. Pokud tedy nemáte zrovna v oblibě plácání se ve slovnících, i když třeba používajících netradiční výrazy, bude vás toto hledání jen zbytečně zdržovat. V důsledku toho pak může občas dojít až k tomu, že zcela vypadnete z děje, který by jinak svižně plynul kupředu. Podle mě není tato volba zrovna šťastná, přesto však záleží na každém, jaký obrázek si o tom udělá. Závěrem pak možná zmínka, že význam některých slov použitých v nadpisech, se mi vůbec nepodařilo najít, jakoby snad ve slovníku úplně chyběly.
Jinak je však námět i jeho zpracování v celku dobře zvládnuté. Přesto se autor dopouští chyb, které by do fantasy světa jistě patřit neměly. Hlavně do klasické fantasy, která vychází ze středověkých kořenů. Spojení „Měl jsem mu srazit hlavu a chvíli si s ní zahrát fotbal,“ odvětil Rammar nevrle…,(str. 73 dole) sem jistě nepatří. Jde jasně vidět, jak se to s prostředím navzájem tluče a doslova o sebe skřípe. Dojít k takové chybě jistě může, přesto by si měl autor dávat pozor, aby se něčemu podobnému vyvaroval. Vždyť slyšet toto prohlášení z úst orka, je víc než zarážející.
Závěrem tedy mohu říci, že co se námětu a dějové stránky knihy týče, nejsou špatné, a čtenáře, kteří mají rádi klasickou fantasy, by mohly i zaujmout. Pokud však jde o samotné zpracování a jazykovou stránku románu, ta už tak povedená není a výsledný dojem spíše kazí. Uvidíme, zda se příště autor poučí a přijde s něčím lepším a možná i trochu svižnějším.
Název originálu: Der Schwur der Orks
Český název: Přísaha orků
Autor: Michael Peinkofer
Překlad: Svatava Kretková
Obálka: Jan Patrik Krásný
Počet stran: 368
Vydal: Fantom Print, Ostrava 2009
Doporučená cena: 339 Kč
Hodnocení: ***
