Jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších autorů současné české science-fiction a fantasy literární scény se do ní zapsal první skvělou povídkou již téměř před dvaceti lety. Od té chvíle si jeho příznivci už nedokáží představit, že by se z ní vytratil. Snad ani on ne.
Ilustrace na obálce polského vydání románu bez lítosti
Miroslav Žamboch se narodil 13. ledna 1975 v Hranicích na Moravě, uprostřed třeskuté zimy. Kruté mrazy v těch dnech prý způsobily, že se v Beskydech objevily smečky vlků a medvědů, ale i to, že zimní čas patří k jeho nejoblíbenějším. Alespoň dle autorových slov.
Později úspěšně vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze, díky čemuž v současnosti pracuje v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy.
S psaním začal brzy. Výsledkem jeho snažení byla první povídka s názvem Vůně stroncia. Bohužel redaktoři ji patrně nepovažovali za dostatečně kvalitní, protože se nenašel nikdo, kdo by ji vydal.
První krůčky, či spíše mílové skoky
Na svůj literární debut si tedy tento všestranný autor musel několik let počkat. Stala se jím v roce 1995 povídka Zpověď válečníka, která Miroslava Žambocha katapultovala na vrchol v soutěži „O nejlepší fantasy“.
Později se objevila ve sbírce Na křídlech tornáda (2004, Klub Julese Vernea), jež vlastně předznamenává i pozdější autorův záběr. Jsou v ní totiž obsaženy povídky z oblasti čisté fantasy, alternativního středověku i sci-fi z apokalyptické budoucnosti. Stejné rozmanitosti dosahuje i ostatní autorova tvorba.
Podívejte se také na profil dalšího českého spisovatele Míly Lince
Ve svých povídkách i románech se pohybuje na hranicích i zcela uvnitř různých fantastických žánrů a je třeba říci, že ať již se děj odehrává v jakékoli době či prostředí, vždy dosahuje naprosto bezkonkurenčních kvalit.
Povídky či novely, pokaždé trefa do černého
Od této chvíle následovalo v relativně rychlém sledu mnoho povídek, z nichž nejedna se stala základním kamenem oblíbených a rozsáhlých románů i románových cyklů. Například příběh pojmenovaný Na začátku stezky či Štěstí z pekla stály u vzniku cyklu o Koniášovi. Také však Pouštní škorpion či Na ostřích čepelí, jež se později stala součástí stejnojmenné sbírky.
Povídky Miroslava Žambocha se zaskvěly ve známých měsíčnících, například v Ikarii nebo Pevnosti, či v mnoha různých antologiích. Ať již povídka s názvem V pásu asteroidů obsažená v České odysee (2002, Česká odysea), Páni z Žubokova v Kočasu, Z mého času ve sborníku Černá vdova (2002, Grumduch DTP), Cestu domů čtenář zná z Legend české fantasy (2006, Triton) či snad Oběti a vrahové ze sbírky městské fantasy Pod kočičími hlavami (2007, Triton).
Čtěte také recenzi Žambochova románu Dlouhý sprint s ozvěnou
Tím možná pro mnohé důležitějším a vítanějším se staly Žambochovy romány a novely, ve kterých již mohl naplno kouzlit se svými postavami precizně propracovaných charakterů i rozmanitým prostředím, v němž byly a jsou jeho hrdinové nuceni bojovat o čest, peníze, či dokonce holý život.
První z těchto knih se stala sbírka tří novel s názvem Poslední bere vše (2000, Klub Julese Vernea), ve které se již objevují náznaky koniášovského světa i hrdiny jako takového. Naopak zcela odlišným počinem tohoto literárního kouzelníka se stala Megapolis (2003 a 2010, Palmknihy a Triton E. F.). Ta je velmi originálním a osvěžujícím souborem několika povídek ze šíleného světa ještě šílenějších komiksových postav.
Pak již následují knihy s milovaným i zatracovaným Koniášem jedna za druhou. Na ostřích čepelí (2001, Klub Julese Vernea), Ostří oceli (2004, Fantom Print), Koniáš – Muž na stezce (2008, Triton E. F.) a Koniáš – Vlk samotář (2008, Triton E. F.). Autorovi příznivci však milují i jeho další knižní cykly. Třeba ten s temným a brutálním, hrůzu nahánějícím Baklym v několika starších příbězích edice kolibříků i docela nové knize Čas žít, čas zabíjet (2010, Triton E. F.).
Kromě těchto příběhů z alternativního středověku stříknutého velkou dávkou magie stejně jako kouzly téměř moderní techniky, však plodný autor zamířil i do žánru na okraji či zcela do lůna čisto skvoucí science fiction.
Kniha s názvem Líheň (2004, Wolf Publishing), jež představuje zcela ojediněle hlavní ženskou hrdinku, příznivce autorova stylu zavede do naší současnosti, avšak pod nadvládou nelidsky silných protivníků s příliš dlouhými špičáky.
Čtenáři se však mohou podívat také do postapokalyptické budoucnosti v Drsném spasiteli (2007, Triton E. F.), stanout po boku vojenské jednotky v knize s názvem Seržant (2002, Klub Julese Vernea), v níž se mísí prvky magické s těmi spíše technickými. Všechny se však vzácně doplňují a pomáhají stvořit nadmíru realistický svět, v němž se však nežije příliš lehce.
Dokonce mohou navštívit prehistorii našeho světa v prvním díle Predátorů (2007, Triton E. F.). A pokud vše půjde tak, jak má, mohou se brzy těšit na přídavek v podobě jejich pokračování či na novou knihu Visio in Extremis.
Vychovatel Johna F. Kováře
Kromě těchto svých vlastních děl není možné opomenout ani knižní řadu s krátkým názvem JFK, jíž vytvořil spolu s dalším uznávaným autorem fantastických knih, Jiřím Walkerem Procházkou.
Přečtěte si recenzi šestadvacátého JFK
V tomto originálním cyklu fantasy a sci-fi příběhů s hlavním hrdinou, který jako by z oka vypadl Jamesi Bondovi, avšak ve ztvárnění ryze českým, se milovníci děl jich obou mohli setkávat se samorostlým hrdinou Johnem Františkem Kovářem a jeho kolegy z nadnárodní agentury Kováři rovnováhy.
Díky stále vzrůstající a zcela zasloužené oblibě tohoto cyklu, čeká milovníky jejich díla jistě ještě mnoho svazků s jejich jmény na obálkách.
A protože nikoli prací živ jest člověk, kromě své profese a převratného působení na literárním poli se věnuje i různým zajímavým volnočasovým aktivitám. Baví jej týrat své tělo nejrůznějšími sporty, jako je běh, jízda na kole či dřina v posilovně.
Naštěstí nezapomíná ani na zábavu v podobě posezení u sklenky vína v milé společnosti či užívání si příběhů z knižních stránek. Zajímá se také o bojová umění, zbraně a užívá si adrenalin při jízdě na motorce.
