Dovolené mají samozřejmě spoustu výhod, z nichž ta největší je, že máme čas v klidu si sednout a přečíst něco pěkného. Nicméně pokud netrávíte volný čas lenošením doma, ale spíš někde na cestách, nebo v přírodě, tam už to bývá problém. Člověk v lůně přírody mívá většinou jiné starosti, než si něco přelouskat. Což je i můj případ, načež tuto recenzi píši již z poněkud salátového vydání oblíbeného časopisu.
Pevnost vs. Ikarie Foto: Martin Peška, Topzine.cz
Světová sci-fi
První dílko Kyrie od Poula Andersona nás zavádí do vesmíru. Výzkumná loď Havran má za úkol prozkoumat supernovu. K té se samozřejmě nelze jen tak lehce dostat, i když už ovládáme hyperprostorové skoky, a tak se nabídlo řešení udělat průzkum nespecifikovanou mimozemskou entitou pojmenovanou Lucifer. Jediný člověk, který je schopen s Luciferem komunikovat, je dívka Kyrie, obdařená schopností telepatie. A tak můžeme společně s ní sledovat události, které začínají poměrně neškodně, ale pro některé účastníky skončí tragicky. Velmi dobře napsaná povídka rozjíždí srpnovou Ikarii.
Z jiného soudku nám čepuje Ian Watson. Jeho Lidé nad propastí se čtou také velice pěkně. Už jste někdy přemýšleli, jaký by byl život, kdybyste ho byli nuceni trávit na kolmé skalní stěně? Jaké by byly asi vyhlídky, když dolů je v nedohlednu a nahoru se stoupat sice dá, ale odporuje všem zavedeným zvyklostem? Nedalo by se to nějak změnit? A co je vlastně za hranicemi toho, co známe? Takového otázky kolují v hlavě hrdiny jménem Skoba. A aby toho nebylo málo, autor na lidský národ, žijící zavěšen na konečcích prstů, doslova valí další katastrofu, se kterou se ještě nikdo nikdy nesetkal.
Při čtení Pobočky Fort Moxie se čtenář všímající si i jiných časopisů zaměřených na sci-fi neubrání pocitům, že se tady někdo inspiroval. Knihovnu jsme tu měli podobným stylem popsanou v únorové Pevnosti v povídce Na druhém břehu knihovny od Martina Friedricha. Jack Devitt k ní přistupuje malinko rozdílněji, některé věci přijdou lehce nelogické, ale jako celek je to pěkně podané a rozuzlení může překvapit. Bylo by zajímavé mít k dispozici cyklus povídek čerpající právě z tohoto námětu putující knihovny.
Svítání, západ slunce a barvy země je dlouhý název a oproti předchozím i dlouhý text. Michael F. Flynn líčí podivnou katastrofu trajektu v zálivu u Seattlu. Nabízí několik různých pohledů od různých lidí, včetně vyjadřování a myšlenkových pochodů. Nicméně autor to nejspíš poněkud přehnal, názor každého svědka je použit bohužel jen jednou, povídka posléze působí rozvláčně a nevede k žádnému rozuzlení. Některé pohledy by se daly v klidu vynechat, u jiných lidí pokračovat, a pak by to bylo zřejmě dynamičtější.
Česká sci-fi
Podle vzoru, který nejspíš vzorem nebyl, začínáme i v českém oddělení ve vesmíru. Vlastně na planetce zvané Molokai. Průvodcem příběhu je kněz, skrze kterého nám Pavel Obluk líčí útrapy na asteroidu vyhnanců, kam ze Země deportují lidi s nevyléčitelnou chorobou. Pomocí vzpomínek hlavního hrdiny si můžeme udělat docela jasný obraz pekla, jež tam panuje. I když to vypadá, že se blýská na lepší časy, nakonec se ukáže, že všechno je jinak.
Linda Sigmundová nám servíruje pěknou téměř-pohádku z dávných časů. Na opuštěném zámku potkává potulný malíř krásnou dívku s šátkem přes oči, kterou chce namalovat. A samozřejmě se do ní zamiluje. Nic ovšem není tak, jak se na první pohled zdá, a tak odhalení očí dotyčné Ďáblovy dcery stojí malíře málem život a dívku možná i něco víc.
Orientace v Nositeli příběhu je poněkud složitá, protože Petra Štarková nám míchá několik realit dohromady. Ačkoliv máme k dispozici minimum postav, nejspíš budeme fandit doktorce psychiatrie. I když její protivník, pacient s násilnickými sklony, si zaslouží také nějakého toho příznivce. Příběh se nedá lehce shrnout do několika vět, je třeba si povídku přečíst, nejlépe několikrát za sebou, aby se člověk mohl v klidu zorientovat. Což je ale věc, která by některé čtenáře mohla i odradit.
Zářijová Ikarie už je na stáncích! Najdete v ní povídky Nancy Kress nebo Ivana Mlse či článek našeho redaktora Lukáše Vaníčka.
Story Jiřího Mazurka vypráví také doktorka, ale tentokráte genetického inženýrství. Princip rádoby překvapivé pointy Rodinného tajemství inteligentní čtenář tuší již od začátku této krátké povídky. Ta je svěží a čtivá, ačkoliv někteří lidé by mohli namítat něco proti její jednoduchosti.
Publicistika, filmy, vivisektor
Počítačové hry na hrdiny je odborný článek mapující historii RPG her na téma Star Wars. Zajímalo by mě, kolik dalších lidí překvapí, že i RPG hry mají své manuály.
Proměny domácí fantastiky opustily schéma rozhovoru a přešly kvůli tématům do klasického systému. Boris Hokr nabízí svůj pohled na vydařené české antologie, takže pokud na nějakou narazíte v obchodě, zkuste porovnat s jeho článkem, jestli stojí knihu zakoupit.
Fajnšmekři filmového plátna radostně stříhají ušima. Konec lidstva na filmovém plátně ukazuje přehled důležitých filmů tohoto universa. Začíná se samozřejmě kultovním Maxem ze série Mad Max, najdeme tu i Terminátora, Knihu přežití a kupodivu i pecku Číslo 9.
Pokud je navíc filmový fanda fandou fantasy i příznivcem kung-fu, rád zajisté zaslintá nad recenzí na Posledního vládce větru. Ještě se jít podívat na Solomona Kanea, který vypadá dle recenze velmi dobře, a pak smutně zamávat na zlobry. Kde jsou ty svěží časy prvního dílu.
Podle knižních recenzí můžeme soudit buď okurkovou sezonu, nebo to, že i autoři a vydavatelé knih jsou na prázdninách. Lepší hodnocení si vysloužily jen knihy Tetovaný od V. Bretta a Hvězda mého života Ondřeje Neffa. Jinak spíš bída a nouze. Naštěstí tu máme zmínku o komiksu Kůstek, takže po přečtení tohoto článku hurá do prodejny.
Srpen už je u konce, letní časy téměř fuč, v září budeme předpokládat návrat do normálních kolejí. Což znamená i možnost klidného čtení v sychravých podzimních dnech. Na krátké chvíle oddechu v aktivní dovolené se srpnová Ikarie určitě osvědčí. Takže příjemný konec prázdnin.
