Pomalu se blíží konec roku. Nejlepší doba udělat si na chvíli pauzu a poohlédnout se za knihami českých spisovatelů, které během předchozích dvanácti měsíců vyšly. Vyrovnali se tuzemští autoři zahraničním, nebo jen pokulhávají daleko za nimi? Následující článek na tyto otázky odpoví.
Ilustrace na obálce knihy Holomráz od Štěpána Kopřivy Autor: David Hanzl
Začneme klasicky s klasickou hrdinskou fantasy. Její vody letos rozvířilo i několik českých autorů. Jmenovitě Michaela Burdová se svým románem Zrada temného elfa (recenzovala Anna Malá). Do boje mezi bílé a temné elfy umístila proroctvím vyvolenou dívku Neilin, jež jediná dokáže získat křišťály moci a zabránit tak oběma stranám ovládnout svět. S netradičním, tedy zcela záporným, hrdinou to naopak zkusil Štěpán Kopřiva, který, těžko tomu uvěřit, vložil veškerou naději lidstva do rukou lháře a podvodníka Wolricha, vydávajícího se za nejúžasnějšího mága, jen aby přišel k větší či menší hrstce peněz. Jak se svým posláním naloží, se čtenáři dozví románu Holomráz (recenzi Lukáše Vaníčka připravujeme).
Rozšíření se dočkalo i několik již zaběhlých sérií. Vladimír Šlechta přinesl v románu Nejlepší den pro umírání (recenzoval Jan Nohovec) příběhy, které náleží do počátků éry, v níž se odehrává cyklus Krvavé pohraničí. Jedná se o druhé vydání knihy Nejlepší den, doplněné o povídku Zimní zakázka. Kniha vypráví o nelehkém osudu půlelfa Thompsona odvrženého jak lidmi, tak elfy. Jedno ze svých přání si splnil také Pavel Renčín. Z temných hlubin pražských kanálů se za výlohy knihkupectví probojoval román Labyrint (recenzi Marka Hofmana připravujeme), sloužící jako prolog k trilogii Městské války.
Historie se opakuje. Historická fantasy nikoli
Fanoušky alternativních dějin potěší nabídka příběhů mapující českou i světovou historii od dob slovanských, přes války s Turky, až po konec největšího konfliktu ve 20. století. Komorní příběh zkoumající alternativní české dějiny Spěšný vlak CH.24.12 (recenzoval Radek Švec) z pera Jana Poláčka ukazuje dusivou atmosféru života lidí po vyhrané válce, kdy se český národ součástí Hitlerovy Třetí říše.
Do žebříčku nejlepších českých knih se dostal i Juraj Červenák. Snad se kvůli tomu nikdo neurazí, vždyť slovenština nemá k naší mateřštině daleko. Ďuro během roku vydal hned dvě knihy. První z nich – sbírku povídek – nazval Kámen a krev (recenzovali Jan Nohovec a Lukáš Vaníček), na své si tak mohou přijít fanoušci téměř všech Červenákových hrdinů, mezi nimi i Ilji Muromce, Rogana či Bivoje. Červenák v listopadu napsal i pokračování série o kapitánu Báthorym, pojmenované Brána Irkally (recenze Lukáše Vaníčka a Jana Nohovce připravujeme). Slavného turkobijce vykoupí z vězení cestovatel Čelebi a dobrodružství může pokračovat.
Povídkový sborník letos sestavil i Miroslav Žamboch. Sbírka Čas žít, čas zabíjet (recenzoval Jakub Ehrenberger) obsahuje pět příběhů o muži, kterému jde zabíjení zatraceně dobře – bývalém gladiátorovi a nájemném vrahovi Baklym.
Upíři žijí věčně
A věčně, jak se zdá, se o nich bude ve fantastické literatuře psát. Naštěstí (nebo snad naneštěstí?) se tuzemští autoři vyhnuli pubertálním slaďárnám a krvesaje ve svých dílech podali dle vlastního gusta. František Kotleta v románu Hustej Nářez (recenzoval Alex Farnijev) naproti sobě postavil upíry a mimozemšťany. Vzniklo tak skvělé vyprávění na téma Kdo nakonec ovládne svět?, nesoucí se v duchu příběhů Jiřího Kulhánka.
Hned dvou pokračování se dočkala i drsná částečně detektivní série série o Tině Salo, jejíž stvořitelkou je Petra Neomillnerová. V románu Smrt u archanděla (recenzovaly Dagmar Čechová a Alžběta Lexová) musí Tina vyřešit záhadu mizejících turistů. Nemá to však lehké, protože všichni přátelé se na ni vys… opustili ji. Vlci sudet (recenzi Dagmar Čechové a Alžběty Lexové připravujeme), tak se jmenuje příběh vyprávěný z pohledu Tinina kolegy Kaye, který odjíždí na Šumavu, aby zjistil, kdo oddělal jeho občasnou milenku. Všechna čest, Kayi, to se Petřiným mužským hrdinům doposud nestalo (Torge a Desmond dostali prostor pouze v povídkách).
Vykvetl i šafrán
Steampunkovou průmyslovou revoluci rozjel Petr Schink v románu Století páry (recenzoval Lukáš Vaníček). Do neklidného času přichází pistolník Fastynger van Haurem, aby se postavil nejen svým nepřátelům, ale i sám sobě, a pozměnil dějiny světa. Petr Heteša zase naspal příběh ve stylu americké drsné školy – Nevermore Baltimore (recenzovali Jan Nohovec a Lukáš Vaníček). Ústřední protagonista Jerry přilétá do hlavního města spojených států pro mrtvou sestru. Kromě jejího těla však převezme i štafetu v rozběhlé šílené hře.
Zabodoval také Ondřej Neff, který to letos zkusil jinak a odvážil se napsat čistokrevný horor. Ohlasy kritiky i čtenářů jen dokazují, že v žádném případě neudělal krok na špatnou stranu. Hlavní hrdinové románu Celebrity (recenzovala Dagmar Čechová) narazí na tajemství skryté po staletí. Cestou za odhalením děsivých pravd je provází tucet nejslavnějších celebrit z celého světa. Obveselení naopak nabízí druhý díl série Mořičvíl nazvaný Pískožrouti. Jde o sbírku humorných povídek, jež sepsal Danny Newman.
Leckterý čtenář fantastiky si letos přišel na své, ať už má v oblibě kterýkoli z jejích subžánrů. O kvalitní čtení nebyli ochuzeni ani fanoušci historické fantasy, akční detektivky, hororu, městské fantasy nebo drsného steampunku. Snad jen příští rok by autoři mohli více zpestřit nabídku hrůzu nahánějících příběhů. Právě těch se ze strany tuzemských spisovatelů čtenářům příliš nedostává. Skutečných skvostů vyšlo jen málo, přesto lze i na české sci-fi a fantasy scéně některé nalézt.
