6 fotek 
Luca Torelli je Torpedo. A kromě toho, že je to drsný gangster se vším, co k němu patří, je to také kvalitní komiksová série. Jak se jeho postava vyvíjela dál v u nás nevydaných dílech? Kolik lidí zastřelil? Kolik obnažených ňader potěžkal? A proč bylo vůbec jeho vydávání zastaveno?
Ano, seriál o zrušených komiksových sériích pokračuje i v roce 2013. Stále se jeho řádky můžete každého (nejen) patnáctého obšťastňovat. Tradiční již vydávání nic nemění, ani tolik skloňované prezidentské volby. Přestože 
prvotní námět představovala úplně jiná série, na poslední chvíli ji přemohla gangsterská, napůl humorná série Torpedo. Jen doufejme, že povolební duch nebude stejný, jako v tomhle komiksu, protože by nás rozhodně nečekalo nic příjemného.
Torpedo k českým čtenářům pronikl již v roce 1999 v magazínu Crew. V tomto magazínu si pak čas od času prohmatával území a až rok 2006 a nakladatelství Netopejr mu přinesly samostatné vydání. A to rovnou sebrané spisy, tři alba v jednom svazku. Pevné desky, hezká gramáž, cena tři stovky za necelých sto padesát stran. Prostě krása. Bohužel se i tak dočkal jen dvou dílů z celkových pěti.
Torpedo čerpá z noiru a gangsterek. Jeho děj autoři zasadili do třicátých let (také jsou příběhy často označovány jako Torpedo 1936), kdy mafie a krize jen vzkvétaly a člověk, aby přežil, musel být prostě větší svině než ostatní. To pravil sám Torpedo a svým slovům také dostál na výbornou. Tvrdé a nemilosrdné podmínky si žádají přizpůsobivé silné muže.
Humor černější než plíce devadesátiletého kuřáka
I přes drsnost a častou bezcharakternost se však v Torpedovi najde místo pro humor. Avšak nejedná se o nic pro slabé povahy, tamnější vtipy byly vybrány ze stejného zrna jako mluva postav. Toho nejhrubšího. Komika černější než černá kronika prosycuje každou stránku. Především hlavní protagonista se v ní vyžívá, chrlí jednu hlášku za druhou a stíhá v jedné kapitole pourážet a zesměšnit tolik osob, i svých blízkých, až se to zdá nemožné. A že některé hlášky opravdu stojí za to, člověku jde jejich promyšleností, nápaditostí a nelítostností až hlava kolem.
Že smysl pro humor scénáristy Enrique Sáncheze Abulího (správně tušíte zemi původu komiksu – Španělsko) není pro každého, dokazuje i brzký odchod původního výtvarníka. První dvě kapitoly nakreslil dnes již zemřelý Alex Toth, posléze však na svůj post rezignoval, protože se mu Torpedův humor zdál příliš nechutný, zvrácený a cynický. I když věhlasný výtvarník, v Torpedovi se nijak nepředvedl a jeho výměna sérii jen prospěla.
Na jeho místo totiž nastoupil Jordi Bernet, Abulího častý spolupracovník. Krutou atmosféru Torpedova světa se mu povedlo ještě podtrhnout, sytil jeho svět ponurostí a z obličejů postav jako by to bezcharakterní sviňáctví jen sálalo. Jeho černobílá detailní kresba k vyprávění přesně pasuje a na vizáži reálií není snad jediné poskvrny. A i Bernetovy občasné výstřelky si čtenář zamiluje.
Slovní hříčky, noční můra překladatele
Vedle změny kresby se objevuje i vývoj Torpedovy postavy. Postupně se do jeho mluvy vkrade něco slovních hříček. Pletení si slov a jejich špatná výslovnost jsou na denním pořádku, vždy však ve prospěch žertovnosti situace, a i tyto vtípky se člověku vryjí do paměti. O jejich úspěchu, co se vyvolání čtenářova úsměvu týče, také není pochyb.
Dále Torpedovu postavu vykreslují a občas i její chápání lehce pozměňují příhody z dětství. A nejen jeho, objeví se dokonce i pár vzpomínek na mladá léta sluhy/pomocníka Rascala. Naneštěstí v u nás vydaných knihách se vyskytuje jen zlomek takových epizod, ve třetí knize v cizích krajích vyšel třeba dost zásadní příběh, odehrávající se ještě před Torpedovým narozením.
Vedle těchto částí přišli čtenáři i o občasné lehké experimenty autorů. Ať už co se formy týče (u nás vyšel jen jeden celoalbový, téměř padesátistránkový příběh z celkových čtyř), nebo i obsahu. Bi- a vícelingvní čtenáři si mohli užít například krátkou povídku beze slov, velice povedené ztvárnění Torpedova tripu, nebo jeden z nejhumornějších příběhů, v kterém Torpedo přijde o hlasivky a jenom tak nesrozumitelně mrmlá.
„Jsem ještě panna!“ „To se dá vyléčit.“
A hopem zpět k Bernetovu přínosu. Jeho kresba nepomohla jen co se vyzdvižení atmosféry týče. Častý prvek Torpedových příběhů, dalo by se říci až leitmotiv, představují ženy. V Bernetově podání vždy (pokud si to situace nevyžaduje jinak) krásné ženy. Co krásné, překrásné, přenádherné, božsky obdařené, takové, nad kterými bude každý muž slintat, ženy mužských snů, ladné a vnadné, smyslné, vábící a těžce vzrušující.
Ano, často se v komiksu objevuje erotika. Dost možná jde o komiks s největší frekvencí obnažených ňader, pokud se přehlíží čistě XXX komiksy (ovšem za chvíli v Čechách vyjde Borgia). Snad v každé kapitole se vyskytuje minimálně jeden pár mimořádně vyvinutých ženských plic, většinou se však ukáže i něco víc. Torpedo i jeho známí tu a tam představují nadržence, kteří si nemohou pomoci, a dochází tak k sexuální akci i komickým situacím. Takovéto rozptýlení není vůbec špatné, před Bernetovými kočkami se rozklepou kolena i pouze přihlížejícímu čtenáři.
Proč u nás příběhy tohoto neustále kouřícího, zparchantělého hrdiny neměly úspěch? Jak je možné, že se teď díly téhle série vyprodávají stovku za kus? Přitom pro Českou republiku Torpedo tolik znamená. To jeho scénář použil magazín Crew při své soutěži v hledání kreslířských talentů, jehož výsledek pak otiskl ve čtrnáctém a patnáctém čísle, dost možná nebýt Torpeda, vůbec by dnes nepublikovala modla českého komiksu Jiří Grus a nejspíš ani již méně viditelný, ale také zajímavý Petr Včelka.
Hajzlovi se nakonec vždycky někdo pokloní
Že by bylo v tehdejší době české komiksové čtenářstvo ještě nevyspělé? Protože neměli patřičný základ tolik rozlehlý, možná dychtili především po superhrdinském mainstreamovém komiksu. Možná by měl Torpedo dnes mnohem větší šanci na úspěch. Nezbývá než doufat, že ho českým čtenářům někdy někdo přinese kompletního.
Tak to bychom měli jeden z nejklasičtějších gangsterských komiksů vůbec. Španělská legenda začínající původně epizodně v hororovém časopise Creepy a později ověnčená například cenou festivalu v Angoulême. Na jakou sérii se podíváme příště, když už bude to půlroční výročí? Nechte se překvapit zase patnáctého, titul se nakonec stejně může změnit na poslední chvíli.
