Trpasličí planeta Eris, která je dokonce ještě o něco větší než Pluto, by mohla pomoci při odhalování podstaty kvantové gravitace, temné hmoty a temné energie.
Trpasličí planeta Eris možná bude ještě hodně důležitá. Zdroj: NASA.gov
Nejhmotnější transneptunské těleso Eris bylo objeveno v lednu roku 2005. Obíhá Slunce asi ve trojnásobné vzdálenosti než Pluto, a to z Eris dělá nejvzdálenější známý objekt ve Sluneční soustavě. Jeden oběh kolem Slunce trvá 557 let. Povrch je pravděpodobně složen převážně z metanového ledu, jelikož teplota tu nikdy nepřesáhne -220 °C.
Porážka Pluta byla jen začátek. Eris, pojmenovaná podle řecké bohyně sporů a konfliktů, opět boduje – mohla by napomoci k vysvětlení jednoho z největších problémů současné kosmologie. Většina galaxií má silnější gravitační působení, tudíž větší hmotnost, než by měla samotná pozorovatelná hmota.
Nepřehlédněte: Vědci sestrojili vlečný paprsek jako z kosmické lodi. Zatím je maličký
Z toho vědci vyvodili, že galaxii drží pohromadě neviditelná, zatím nedetekovatelná hmota, která působí na klasickou hmotu gravitací.
Tato temná hmota by vysvětlovala odlišnosti ve výpočtech a naměřených hodnotách. Tento už dobře zavedený pojem ve fyzice by mohl mít další vysvětlení, které tvrdí, že prázdný prostor je plný virtuálních částic, které existují tak krátkou dobu, že je ani nevidíme. Ačkoliv to jsou velice malé kvantové objekty, tak si Dragan Hajdukovič, fyzik z CERNu, myslí, že tyto částice mohou tvořit protiklad gravitačního náboje, stejně jak je to u elektrického náboje. Tyto částice by pak generovaly gravitační pole, jež by vysvětlovalo nesoulad hmotností galaxií.
Nepřehlédněte: Život na Marsu nebude levný. Kolonisté se na rudé planetě nebudou válet
Hajdukovičova teorie by také mohla vysvětlit temnou energii, která pravděpodobně tvoří většinu našeho vesmíru. Pokud tyto virtuální částice mají gravitační náboj, tak celý časoprostor je prostoupen malým nábojem, který by mohl způsobovat urychlování rozpínání vesmíru.
Einsteinův trik. Zdroj: reprofoto Newscientist
Aby toto Hajdukovič otestoval, chce využít Einsteinův trik (vizte diagram). Díky gravitačnímu působení Slunce a planet v naší Sluneční soustavě je oběžná dráha Merkuru oválná a pomalu se posouvá. V roce 1800 si astronomové všimli, že toto chování neodpovídá předpokladům newtonovské fyziky.
Einstein obecnou teorií relativity dokázal, že hmota Slunce zakřivuje časoprostor, což ovlivňuje dráhu Merkuru. Hajdukovičova kvantová gravitace může vytvořit stejný rozpor i u vzdálenějších těles, jako jsou například Eris a její měsíc Dysnomia, jenž je pojmenován po dceři Eris – bohyni anarchie.
Nepřehlédněte: Před 46 lety zahynula posádka Apolla 1. Při simulaci startu začalo hořet
Velká vzdálenost Eris od Slunce by zapříčinila zanedbatelné působení Einsteinovy obecné teorie relativity a v těchto končinách Sluneční soustavy by měla dominovat klasická newtonovská fyzika. To by znamenalo, že měsíc Dysnomia by se měl pohybovat kolem Eris přesně 13 úhlových vteřin za 100 let.
Ale pokud existuje kvantová gravitace, jak předpovídá Dragan Hajdukovič, tak by úhlová rychlost měla být 190 úhlových vteřin za 100 let. Tvrdí, že potřebná měření by mohla být provedena i ze Země. Gary Page, z Longwoodské univerzity ve Farmville, Viriginia, je ohledně testování ze Země skeptický. Myslí si, že zatím nemáme dostatečně citlivé přístroje, avšak Hajdukovičovi přeje hodně štěstí.
Zdroj: Newscientist.com
