2 fotky 
Místo: planetární soustava Midway. Situace: zuřící povstání proti vládě rozpadajících se Syndikovaných světů. Proměnné: flotila Aliance admirála Gearyho, diplomatická mise mimozemské rasy Tanečníků a gigantický bitevní křižník Neporazitelný.
Boj s ufouny pokračuje i v knize Tanečník. Zdroj: výřez knižní obálky.
Už z tohoto stručného výčtu je jasné, že alianční admirál John „Black Jack“ Geary bude mít i ve třetím díle série Ztracená flotila: Za hranicí opět velice napilno. Je sice na cestě domů, avšak situaci v Midwayi nemůže někdo jako on nechat bez povšimnutí. Syndikované světy byly sice zahány do kouta, ale stále vrčí, cení zuby a koušou.
Geary však bude muset řešit ožehavou situaci hned na třech frontách: nejen že musí pořešit midwayské povstání, ale také musí dávat pozor na bitevník zvaný Neporazitelný, zřejmě nejcennější zbraň, kterou kdy lidstvo získalo, a rovněž si musí zatančit diplomatické tanečky s představitelmi mimozemské rasy Tanečníků. Jediné, co může lidstvo (i čtenáře) uklidnit, je fakt, že Geary je zkrátka a dobře Hrdina s velkým „H“.
A přesně takové borce mají scifisté rádi – stejně jako jejich příběhy, v nichž jde o osud celých planetárních soustav, kde netušíte, jestli emzákovi potřást chapadlem, nebo ho rovnou odstřelit (zatímco pronášíte patřičně drsnou hlášku), a ve kterých vám – zatímco rovnáte galaxii do latě – bují za zády černočerná zrada ve vlastních řadách.
Právě takové příběhy píše Jack Campbell a právě proto mají u nás i za velkou louží tak početné řady fanoušků. Proto se nechte zlákat a přidejte se k nim!
„ZATANCUJTE SI S MIMOZEMŠŤANY O SLUNEČNÍ SOUSTAVU…“
… tenhle tanec bude ale patřičně krvavý, agresivní a nelítostný!
Anotace:
První flotila Aliance admirála Gearyho přežila cestu do neznámé části galaxie a objevila při tom dvě nové mimozemské rasy – nové nepřátele, ale také možné spojence.
Geary před návratem domů musí ochránit sluneční soustavu Midway, jejíž obyvatelé povstali proti vládě rozpadajících se Syndikovaných světů. A aby to neměl tak jednoduché, musí přitom dávat pozor i na představitele rasy Tanečníků na diplomatické misi a kořist z předchozích bojů, gigantickou bitevní loď Neporazitelný, která je dost možná to nejcennější, co kdy lidé dokázali získat.
Aliance sice se Syndikovanými světy podepsala mírovou smlouvu, jejíž podmínky musí Geary za každou cenu dodržet, nicméně pozůstatky Syndikovaných světů mají o míru své vlastní představy… a i bez nich Alianci v důsledku vnitřních nepokojů hrozí katastrofa.
UKÁZKA z knihy Tanečník od Jacka Campbella
JEDNA
Admirál měl špatný den. A když má admirál špatný den, nikdo nechce přilákat jeho pozornost.
Prakticky nikdo.
„Stalo se něco zlého, pane admirále?“
Admirál John „Black Jack“ Geary, který se právě rozvaloval ve velitelském křesle na můstku aliančního bitevního křižníku Neochvějný, se narovnal a naštvaně se zadíval na kapitánku Táňu Desjaniovou. „To se ptáte vážně?
Jsme neskutečně daleko od Aliance, Syndikové nám pořád tropí spoustu problémů, moje válečné lodě jsou rozstřílené skoro na kusy z toho, jak jsme se museli probojovat přes území enigem a záv, jen abychom bojovali i tady.
Ta válečná loď, kterou jsme sebrali závám, je neskutečně cenná, ale taky je to totální magnet na potíže a celou fl otilu zdržuje. Nemám tušení, co se děje doma v Alianci, ale všechno naznačuje, že to není nic dobrého. Zapomněl jsem na něco? Ach, ano, moje vlajková kapitánka se mě právě zeptala, jestli se stalo něco zlého!“
Desjaniová sedící v kapitánském křesle vedle něj jen přikývla a klidně se na něj dívala. „Ale kromě toho všechno v pohodě?“
„Kromě toho?“ Neměl daleko k tomu, aby vybuchl, ale ona ho znala lépe než kdokoli jiný. Kdyby se nedokázal ovládat, jeho zodpovědnosti by ho už dávno dohnaly k šílenství, takhle mu to ale jen přišlo opravdu absurdní. „Jo.
Kromě toho je všechno v pohodě. Jste úžasná, kapitánko Desjaniová.“
„Snažím se, pane admirále.“
Posádka na můstku viděla, jak se spolu baví. Všichni věděli, jakou má admirál náladu, ale neslyšeli, co přesně si říkají. Proto hlas poručice Castriesové kromě naléhavosti nepostrádal i jistý náznak obav, když oznámila na celý můstek Neochvějného: „Z brány vylétá válečná loď!“
Bojové systémy spustily poplašné signály a Geary se narovnal ve svém křesle. Zamračený výraz, kterého si sám nebyl vědom, rychle mizel, jak se admirál soustředil na displej před sebou a ikonu brány hypersítě vznášející se na okraji sluneční soustavy Midway, téměř dvě světelné hodiny daleko od oběžné dráhy Neochvějného a zbytku alianční flotily.
„Další syndický těžký křižník,“ poznamenala zklamaně Táňa. „Nic vzrušujícího…“
Zarazila se a zamračila se na svůj displej. „Anomálie?“
Zdroj: knižní obálka.
Geary na svém displeji uviděl stejné informace získané senzory flotily, jež byly schopné na nově dorazivším křižníku i přes vzdálenost dvou světelných hodin rozeznat sebemenší detaily. Geary cítil, jak mu v žilách proudí adrenalin, i když si jeho mozek uvědomoval, že vidí něco, co už proběhlo. Uběhly dvě hodiny od chvíle, kdy křižník opustil bránu, ale světlo nesoucí informace o události se teprve v tuto chvíli dostalo k Neochvějnému, vlajkové lodi první flotily Aliance. Vše, co měly během dalších dvou hodin senzory odhalit, se už odehrálo, ale i tak měl Geary vždy pocit, že sleduje současně probíhající události. „Přivařili si k trupu nákladní moduly a systémy pro podporu života,“ poznamenal.
„Čili spousta pasažérů,“ zamumlala Desjaniová. „Výsadek na obsazení místních stanic?“
To bylo možné. Midway se před několika měsíci vzbouřila, svrhla těžkou ruku Syndikovaných světů a vyhlásila nezávislost. Syndikované světy se po porážce ve válce s Aliancí pomalu rozpadaly, ale i když se vládě Syndikovaných světů rozbíhaly soustavy pod rukama na všech stranách, Midway byla příliš cenná, než aby Syndikové její ztrátu snadno přijali. Geary už nějakou dobu přemýšlel o tom, jaký další krok Syndikové zkusí, aby soustavu získali zpět pod svou kontrolu.
Ale než mohl odpovědět, zatvářila se Desjaniová překvapeně. „Zdrhá.“
A měla pravdu. Těžký křižník objevil malou syndickou fl otilu číhající poblíž brány hypersítě a místo aby pozměnil kurz a připojil se k ní, zahájil prudkou obrátku a začal zrychlovat pryč.
„Neposlala je sem syndická vláda. Je to další uprchlík,“ řekl Geary. Nebyla by to první součást ozbrojených sil Syndikovaných světů reagující na chaotický rozpad syndické říše snahou najít si své vlastní místo, domov pro svou posádku. „Nebo patří místní vládě Midwaye?“
„Ne, pokud nám nelhali, když nám říkali, kolik mají lodí.“ Desjaniová se na chvíli odmlčela, ušklíbla a pak se pohrdavě rozesmála. „Slyšel jste, co jsem řekla? Přemýšlela jsem, jestli nám banda Syndiků řekla pravdu.“
Zbytek můstku se ke smíchu přidal. Syndikové říkající pravdu, to pro ně byla příliš absurdní představa.
„Midway se vzbouřila proti vládě Syndikovaných světů,“ upozornil ji Geary, i když osobně musel uznat, že smích byl oprávněný. Narazil na hrstku Syndiků, kteří s ním jednali poctivě, ale většina těch, s nimiž se setkal, zvlášť Syndikové na ředitelských pozicích, zjevně považovali pravdu za něco, s čím se dá operovat jedině v případě, že už neúspěšně vyzkoušeli všechny další možné alternativy.
„No tak si začernili bílé pruhy na zádech,“ prohlásila Desjaniová.
„Znamená to snad, že to pořád není banda skunků?“
Neodpověděl jí. Bylo mu jasné, že ten argument automaticky uznají za pravdivý všichni, kdo ve fl otile strávili celý život bojem proti Syndikům ve válce, která chování obou stran posunula pro Gearyho zpočátku nepředstavitelným směrem. Ale Syndikované světy na cestě k morálnímu dnu vždy vedly.
Jejich vůdci neváhali použít cokoli, co by jim mohlo napomoct ve válce, již nemohli vyhrát, ale kterou odmítali prohrát, dokud Geary nerozdrtil jejich flotilu.
Velitel fl otily Syndiků, jejich starý známý ředitel Boyens, zareagoval na přílet těžkého křižníku téměř okamžitě po jeho zaměření. Jediná bitevní loď tvořící jádro jeho fl otily svou pozici nezměnila, ale většina eskort zamířila dolů na zakřivených vektorech směřujících k záchytu nového návštěvníka.
Desjaniová zavrtěla hlavou. „Posílá všech šest svých těžkých křižníků a všech devět lovců zabijáků? Zbytečně přehnané.“
„Víme, že Boyens je většinou opatrný,“ řekl Geary. „Nehodlá nic riskovat, a musí mít obavy, že by do situace mohli nějak zasáhnout místní.“
„Místní se k tomu těžkému křižníku nedostanou dřív než Boyens,“ opravila ho. „Pokud by ten křižník nebyl přetížený, možná by se mu podařilo uniknout.
Takhle ale nemá šanci.“
Geary se zadíval na svůj displej. Bojové systémy na palubě Neochvějného dospěly ke stejnému závěru jako Desjaniová. Fyzikální povaha utkání nebyla nijak složitá, byla to jen otázka hmoty, zrychlení a vzdáleností. Křivky natažené vesmírem představovaly kurzy jednotlivých lodí a body na nich určovaly místa, v nichž budou na dostřel cíle jednotlivé zbraně na palubách pronásledovatelů. Nový těžký křižník při opuštění brány letěl rychlostí pouze nula celá nula pět světla, což bylo na válečnou loď celkem málo. Nejspíš měl v úmyslu šetřit palivo. I když už zrychloval maximální možnou měrou, doženou ho Boyensovy těžké křižníky dřív, než by se k němu mohla dostat nějaká pomoc. Boyensovy křižníky už překračovaly rychlost nula celá jedna světla a bezpochyby budou ve zrychlování pokračovat alespoň na nula celá dva světla. „Zajímalo by mě, co ten nový křižník veze, že museli připojit na trup další systémy životní podpory.“
„Další Syndiky,“ odpověděla Desjaniová bez zájmu.
„Další lidi prchající před Syndiky,“ řekl Geary. „Možná rodiny posádky toho křižníku.“
Sklopila pohled, kousla se do rtu a pak se na něj podívala. „Možná. Syndikové během války vyvraždili bezpočet rodin. Zabijí i tyhle. O takových věcech jsem musela dávno přestat přemýšlet, zvlášť když většinou nebyla jediná zatracená věc, kterou bych proti tomu mohla udělat.“
Ztěžka přikývl. Ať už se stalo cokoli, odehrálo se to před dvěma hodinami. Posádka křižníku a jejich rodiny nejspíš zemřely dřív, než světlo informující o příletu dorazilo k senzorům alianční flotily.
„Flotila Midwaye mění kurzy,“ oznámil operační důstojník na můstku.
Malá skupina lodí patřících místní soustavě, složená z jednotek dříve věrných syndické centrální vládě, se nacházela na oběžné dráze pouze pět světelných minut od brány. V důsledku toho mohly lodě zareagovat na přílet nového křižníku téměř okamžitě. A když viděly, jak se těžký křižník pouští na útěk, rozhodly se do situace zapojit.
„Nemůžou se k tomu křižníku dostat včas,“ řekla Desjaniová profesionálně neutrálním hlasem. „A i kdyby to ty lodě stihly, má proti nim Boyens přesilu téměř tři ku jedné.“
„Proč se o to vůbec pokouší? Komodorka Marphissa si to dokáže spočítat stejně snadno jako my. Musí jí být jasné, že je to beznadějné.“
„Možná doufá, že se jí podaří pár syndických křižníků oddělit od ostatních a poškodit je. Ale pokud to opravdu zkusí, nejspíš přijde o polovinu svých vlastních lodí.“ Emocionální neutralita Desjaniové trochu zaskřípala, když se jí v hlasu objevil náznak frustrace a vzteku.
Geary sledoval odhadované trasy jednotlivých lodí měnící se podle toho, jak senzory aliančních lodí přeměřovaly rychlost a kurzy lodí Syndiků i Midwaye.
Osamocený těžký křižník, který proletěl branou, v tu chvíli mířil na trase k jednomu z mnoha skokových bodů soustavy. Právě podle nezvykle vysokého počtu skokových bodů dostala soustava své jméno – Midway neboli Rozcestí.
Flotila Syndikovaných světů ředitele Boyense se nacházela jen několik světelných minut od brány, blíže k hvězdě a trochu nad branou. Její těžké křižníky a elzetka mířily k cíli na přímějších rychlejších křivkách, naplánovaných tak, aby zachytily prchající křižník dávno před tím, než by se mohl dostat do bezpečí.
A fl otila tvořená dvěma těžkými křižníky, pěti lehkými a několika malými lovci-zabijáky patřících „Svobodné a nezávislé sluneční soustavě Midway“ vyrazila ze své vlastní pozice na pravoboku od Syndiků ve vzdálenosti pěti světelných minut.
Geary chápal Táninu snahu potlačit při sledování takové situace své emoce.
Byli příliš daleko, než aby mohli jakkoli ovlivnit události probíhající u brány hypersítě. Ti, kdo měli zemřít, už byli mrtví. Ale tvářit se, že mu na tom nijak nezáleželo, bylo velmi těžké.
Pocítil nutkání vypnout svůj displej a raději nevyhnutelné dění nijak nesledovat.
Maximálně mohl doufat, že prchající křižník před svým zničením poškodí pár Boyensových lodí a že aspoň část flotily Midwaye přežije svůj útok na mnohem silnější skupinu syndických křižníků a elzetek.
Ale i tak dál sledoval nevyhnutelné dění na displeji, přestože se mu z toho dělalo špatně. Byla to jeho práce.
„Co to sakra je?“
Neuvědomil si, že promluvil nahlas, dokud nezaslechl smích Desjaniové.
V jejím hlase byl slyšet neochotný obdiv. „Midwayské lodě se nepokouší zachránit ten osamocený křižník. Ta jejich komodorka míří přímo na syndickou bitevní loď!“
„To je…“ Geary se zadíval na displej, kde se vektory midwayských lodí ustálily a mířily přímo na kolizní kurz s Boyensovou jedinou bitevní lodí, doprovázenou zbývajícími lehkými křižníky. „Co to dělá? Její lodě nemají šanci zničit tu bitevní loď, i když je většina eskort mimo dosah.“
„Podívejte se lépe, pane admirále,“ poradila mu Desjaniová. „Neměli šanci dostat se k tomu osamělému křižníku dřív, než ho Boyensovy lodě doženou.
Ale mohou napadnout bitevní loď dřív, než Boyensovy lodě dorazí svou kořist a stačí se vrátit, aby bitevní loď chránily.“
„Boyens se přece nemusí ničeho bát. Možná ztratí pár lehkých křižníků, ale bitevní loď…“ Na syndické formaci se objevil jasný rudý symbol.
Kolizní varování, neochvějně blikající u syndické bitevní lodě. Geary se zadíval na dvě odhadované smrtící křivky vedoucí od bitevní lodě ke dvěma elzetkům Midwaye. „Předkové, spaste nás. Myslíte si, že opravdu zkusí kamikadze nálet?“
Desjaniová si třela bradu a zamyšleně studovala displej. „Je to jediný způsob, jakým může ochromit nebo zničit Boyensovu bitevní loď. Jelikož jsou těžké křižníky a elzetka příliš daleko, může zbytek midwayských lodí chránit ta dvě elzetka před zbytkem syndických eskort. Mohlo by to fungovat. Je to ale šílená taktika.“
„Komodorka Marphissa je bývalá Syndička,“ poznamenal Geary. „Boyens o ní možná něco ví.“
„Myslíte to, že šíleně nenávidí syndické ředitele?“ zeptala se Desjaniová.
„A tím pádem by mohla opravdu přikázat dvěma svým lodím, ať vrazí do Boyensovy lodě? Jo. Boyens by tohle o ní mohl vědět.“
Geary se zděšeně zadíval na displej. Bude muset sledovat, jak se dvě lodě zničí v naději, že ochromí syndické síly ve sluneční soustavě? „Moment. Něco mi tady nesedí. Předpokládejme, že komodorka opravdu bude chtít vrazit do té bitevní lodě. Nastavila by své lodě na kolizní kurz už teď?“
„Pokud není úplně blbá, a já jsem ochotná uznat, že není, neukázala by své karty tak brzo, pokud by opravdu chtěla udělat kamikadze nálet.“
Desjaniová se znovu obdivně zasmála. „Je to bluf. Boyens si nemůže dovolit riskovat, že o svou jedinou bitevní loď přijde. Ale stejně tak si nemůže být jistý, že ta elzetka zastaví jen se svou zbývající eskortou. Takže, co bude muset udělat?“
„S trochou štěstí jedinou bezpečnou věc,“ řekl Geary a zadíval se na syndické křižníky a elzetka pronásledující osamělý křižník, stále prchající s maximálním možným zrychlením, jakého byla přetížená loď schopná.
S ohledem na časové prodlevy panující i při komunikaci na relativně krátké vzdálenosti počítané na světelné minuty to trvalo skoro deset minut, než se trasy šesti těžkých křižníků a devíti elzetek vyslaných Boeynsem na lov začaly rychle měnit. Všech patnáct syndických lodí se obrátilo a začalo zrychlovat směrem zpět ke své bitevní lodi.
„Syndikové vzdali snahu o dostižení nového křižníku,“ oznámila poručice Castriesová nevěřícně. „Flotila Midwaye pokračuje dál na kolizní trase se syndickou bitevní lodí.“
„Možná to nebyl bluf,“ řekla Desjaniová s pohledem na displej. „Jistí si budeme za dvacet minut.“
„Paní kapitánko?“ ozvala se Castriesová.
„Pokud chce fl otila Midwaye zajistit bezpečí toho osamělého křižníku, budou muset udržovat svou hrozbu vůči bitevní lodi, dokud se syndické křižníky nedostanou za bod, kde už se nebudou moci vrátit zpět k pronásledování.“
Geary si byl celkem jistý, že komodorka Marphissa blufuje, ale i tak s narůstající nervozitou upřeně sledoval situaci, zatímco těch dvacet minut pomalu ubíhalo. Protože Táňa má pravdu. Z toho, co se nám podařilo o Marphisse zjistit, opravdu nenávidí syndické ředitele, kteří dřív ovládali její život. Je její nenávist tak silná, že jí dá přednost před svou povinností šetřit své síly?
Syndičtí ředitelé jsou cvičení, aby případné ztráty při plnění svých úkolů ignorovali, a Marphissa se celý život učila u Syndiků.
„Dvacet minut uběhlo, paní kapitánko,“ poznamenala poručice Castriesová.
„Osamělý křižník je v bezpečí, Syndikové už ho nedokáží dostihnout.“
Desjaniová beze slova přikývla. Pokud měla nějaké obavy, nedávala je na sobě znát.
Stejně nemohla ani ona, ani nikdo jiný na palubě ovlivnit to, co se odehrálo dvě hodiny v minulosti.
Dvacet jedna minut od okamžiku, kdy se syndičtí pronásledovatelé obrátili, zahájila flotila Midwaye širokou obrátku zpět na svou předchozí pozici vzdálenou pět světelných minut od lodí Syndikátu.
Geary poslední minutu zadržoval dech a až v tu chvíli se mohl znovu nadechnout.
„Držela svůj kurz déle, jen aby znervóznila Boyense.“
„Nejspíš,“ souhlasila Desjaniová s úsměvem. „Je opravdu škoda, že je komodorka Syndička.“
„Bývalá Syndička.“
„Jo, jasně. Jednoho dne z ní možná bude docela slušná kapitánka.“
Geary beze slova přikývl. Od Desjaniové to byl neuvěřitelný ústupek a velká pochvala. Ale určitě nechtěla, aby na to někdo poukázal. „Boyens nás celou dobu provokoval a ukazoval nám, že ho nedokážeme vyhnat. Je fajn vidět, jak ho někdo takhle veřejně zostudil. Celá sluneční soustava viděla, co se stalo, jak se nechal převést a vymanévrovat.“
„To je pochopitelně fajn, ale nic to neřeší,“ zabručela Desjaniová.
„To ne.“ Bylo mu jasné, na co naráží. Přítomnost Gearyho fl otily v soustavě bylo to jediné, co bránilo Boyensovi v ovládnutí Midwaye a jejím opětovném připojení k Syndikovaným světům. Technicky vzato byla sluneční soustava Midway pod kontrolou takzvané prezidentky a takzvaného generála, kteří dříve patřili mezi syndické ředitele. Ve skutečnosti byl v důsledku dostupné palebné síly místním vládcem Geary. Ale bez ohledu na zbraně jeho lodí měl Geary ruce při jednání se Syndiky spoutané mírovou smlouvou.
Jeho flotila se musela vrátit do Aliance, nacházející se daleko na druhé straně území Syndikátu. Kromě syndické fl otily měl více důvodů, proč se tady zdržet po dokončení průzkumného letu přes území cizinců na hranicích lidmi ovládaného vesmíru. Alianční lodě musely vybojovat několik bitev a v jejich důsledku utrpěly značné škody. Pomocné zásobovací lodě doprovázející fl otilu se svolením místní vlády doplnily své zásoby surovin těžbou asteroidů v Midwayi. Neustále ty materiály zpracovávaly na náhradní díly a opravu poničených bitevníků. Všichni lodníci vytrvale pracovali na opravách svých lodí.
Ale museli se dostat domů. Geary se zachmuřeně díval na svůj displej, kde se objevilo další kolizní varování, tentokrát u zajaté superbitevní lodě překřtěné na nejnovějšího Neporazitelného. Vedle superbitevníku vypadaly čtyři lidské bitevní lodě připojené k jeho trupu jako trpaslíci. Původní majitelé Neporazitelného, kteří dostali od lodníků přezdívku „závy“, zabijácké krávy, sice vypadali jako roztomilí plyšoví medvídci nebo kravičky, ale odmítali s lidmi komunikovat jinak než totálním bojem do posledního dechu.
Závy viděly v lidech predátory a jelikož se vyvinuly ze stádních býložravců, odmítaly s predátory jakkoli vyjednávat. Neporazitelný obsahoval nespočet informací o závách i jejich technologii, čímž představoval dost možná tu nejcennější věc nacházející se kdekoli v lidském teritoriu. Čím dříve bude Neporazitelný bezpečně v opevněné alianční soustavě, tím klidnější Geary bude.
O kolizní varování se nicméně starat nemusel. Aktivoval ho pohyb šesti lodí, téměř dokonale hladkých ovoidů, poletujících mezi lidskými loděmi v soustavě jako hejno obratných ptáků mezi stádem neohrabaných buvolů.
„Naše systémy jednou dostanou z Tanečníků infarkt,“ poznamenal Geary.
Alianční lodníci nakonec začali cizincům říkat Tanečníci, protože dokonalou grácii, s jakou jejich lodě manévrovaly, nedokázal žádný člověk ani lidská automatická technika napodobit.
Nikomu nebylo jasné, jak dlouho budou Tanečníci čekat, než se lidé rozhodnou pokračovat v letu. Jelikož to byla jediná cizí rasa, která projevila přání s lidmi komunikovat, a také jediná rasa, která kdy lidem pomohla, místo aby na ně okamžitě zaútočila, musel Geary představitele Tanečníků dostat k alianční vládě co nejrychleji.
Ne všechny důvody k opuštění Midwaye a zahájení letu domů do Aliance byly viditelné. Morálka mužů a žen ve fl otile, neviditelná a nehmatatelná, byla na velmi nízké úrovni. Bojovali dlouho a tvrdě a chtěli si konečně užít mír, který ofi ciálně mezi lidmi panoval. Chtěli strávit nějakou dobu doma u svých rodin. Ale domov, nebo spíše silné frakce ve vládě Aliance, měl z unavených bojovníků strach. Mezi politiky panovaly obavy ohledně loajality flotily a nákladů nutných na udržení válečných sil v provozu. Báli se toho, co udělá velký počet veteránů v ekonomice aliančních slunečních soustav, neschopných vzpamatovat se z válečných výdajů a útrap.
Aliance byla plná různých intrik. Geary nemohl vědět o všech, ani kolik jich je namířených přímo proti němu osobně. Netušil, kolik politiků je ochotných podlomit jednotu Aliance, a dopustit, aby se na aliančním území opakoval rozpad, který ničil pozůstatky Syndikovaných světů. Ale dokud byl tak daleko od Aliance, jak to jen bylo možné, a přitom ještě na lidském území, nemohl s těmi intrikami nic dělat.
Pokud tohle bylo vítězství, nechtěl si představovat, jak strašná by byla prohra.
Sledoval, jak se trasa prchajícího křižníku mění, nejspíš v reakci na nabídku pomoci vyslané flotilou Midwaye. Geary pořád nevěděl, jak se zbavit syndické flotily pod velením Boyense, aniž by porušil všechny podmínky mírové smlouvy uzavřené mezi Aliancí a Syndikovanými světy. Ale pokud by odletěl, aniž by se o Boyense postaral, potenciálně velmi cenní spojenci v Midwayi by mohli být pro Alianci navždy ztraceni. A bez přístupu k Midwayi by Geary také ztratil možnost kontaktu s tou částí galaxie, ve které se nacházeli Tanečníci.
O několik dní později Geary nervózně sledoval, jak hranatý trup nákladní lodě patřící Midwayi vklouzl mezi žraločí siluety aliančních bitevníků. Většina jeho zkušeností se syndickými náklaďáky během války se z větší části omezovala na mazané pokusy o poškození nebo poničení aliančních lodí za pomocí skrytých nebo improvizovaných zbraní. Při pohledu na další přesně stejný náklaďák mířící přímo mezi jeho lodě musel Geary bojovat s nutkáním přikázat jeho okamžité zničení.
Podíval se po Desjaniové a její vzteklý výraz mu prozradil, že má z blízkosti transportéru ještě menší radost než on.
„Potřebujeme jídlo,“ řekl Geary. „Už jsme syndické potraviny jedli a Midway má značné zásoby, jelikož fungovala jako centrální zásobovací uzel pro tuhle oblast syndického území.“
„Já vím!“ odpověděla Desjaniová. „Ale ty syndické dávky, které jsme předtím sebrali, byly zanechané na místě, protože Syndikové ty stanice opustili.
Nemuseli jsme se moc bát, že ty potraviny budou otrávené nebo jinak poškozené.“
„Zdravotníci fl otily a inženýři kapitána Smythe otestují ty dávky všemi testy, které lidstvo zná, abychom si byli jistí, že jsou bezpečné. Bez jedů, bakterií, virů, nanosystémů nebo dalších špinavých triků.“
„Fajn,“ odpověděla. „I když s ohledem na to, jak hnusně syndické dávky chutnají, stejně těžko poznáme, jestli se už nezkazily.“
„Jednu výhodu to má, v porovnání se syndickým jídlem naše vlastní dávky nechutnají zas tak špatně,“ prohlásil Geary a sledoval při tom, jak se alianční raketoplány napojují na průchody syndického náklaďáku, aby od něj mohly převzít náklad. Nezmínil další výhodu, která mohla snadno vyvolat podezření. Vláda Midwaye poskytovala Alianci potraviny zdarma, místo aby se pokoušela smlouvat o co nejlepší možnou cenu. Bylo mu jasné, že by vše bylo jinak, kdyby si místní zoufale nepotřebovali jakkoli Alianci zavázat, aby jim pomohla proti Syndikovaným světům, ale i tak to bylo nezvyklé, s ohledem na situaci běžně panující na území Syndikátu v podstatě nevídané.
Jeho displej mu říkal, že zdravotní personál se svým vybavením v doprovodu inženýrů a jejich skenerů zahájil první bezpečnostní kontrolu zásob.
Tiché zapípání upozornilo Gearyho na komunikační displej. Proč mi volá vyslankyně alianční vlády Viktorie Rionová právě teď? Stiskl tlačítko pro příjem hovoru a zadíval se na její obraz, který se mu zjevil po straně hlavního displeje.
Rionová, volající ze své kajuty na palubě Neochvějného, unaveně zamrkala a ukázala na displeji na midwayský náklaďák. „Ta nákladní loď přivezla něco neočekávaného.“
„Co to je?“ Ani se nesnažil nijak skrývat svůj hněv. Pokud si s ním Midway hodlala zahrávat, i přesto, co všechno fl otila pro jejich lidi udělala…
„Myslím, že to není nic špatného. Jsou to dva zástupci generála Drakona.
Použili soukromý komunikační kanál, kterým jsem předtím hovořila s prezidentkou Iceni.“ Rionová se pousmála. „Už jsem se jich ptala, jestli přiletěli žádat, abyste podpořil generála Drakona proti prezidentce Iceni. Trvají na tom, že kvůli tomu tady nejsou.“
„To je dobře. Žádnou takovou podporu by nedostali.“ Zabubnoval prsty do opěradla svého křesla a skepticky se na Rionovou zadíval. Měla právo vypadat unaveně, jelikož celý týden neustále vyjednávala s místní vládou, hádala se s ředitelem Boyensem a snažila se navázat detailnější komunikaci s Tanečníky. „Co chtějí?“ zeptal se Geary. „Co je tak tajného, že se sem museli připlížit osobně?“
„Je to něco, o čem chtějí jednat pouze s vámi. Osobně. Můžete bezpečně předpokládat, že jde o něco natolik citlivého, že nechtějí v žádném případě riskovat případné zachycení radiového hovoru.“
„Zatraceně.“ Geary se vztekle zadíval na ikonu náklaďáku na svém displeji.
Sám si nedobrovolně ověřil, jak snadné bylo proniknout i do těch nejlépe zabezpečených systémů, takže nutnost utajování chápal. Ale… „Jen já sám? Nic takového. Na tom setkání s nimi bude se mnou minimálně jedna další osoba.“
„Já ne,“ řekla Rionová. „Nemůžu ani naznačit, že by Aliance nějak schvalovala cokoli, co Drakon navrhuje, dokud nebudu mít aspoň nějaké tušení, o co vlastně jde. Vezměte s sebou svou kapitánku. Má stejnou hodnost jako Drakonovi zástupci a má natolik vyvinuté ochranitelské refl exy, že by je měla alespoň zdržet, kdyby se o něco pokusili.“
„Neublížilo by vám, kdybyste někdy řekla jméno Táni Desjaniové nahlas,“ rýpl do ní Geary.
„Jak víte, že by mi to neublížilo?“ zeptala se Rionová s úsměvem, který mohl znamenat spoustu věcí a Geary nechtěl vědět víc ani o jedné z nich.
„Budete muset vydat svolení, aby raketoplán přivezl Drakonovy lidi na palubu Neochvějného. Dobře se bavte.“
Po přerušení hovoru se Geary zadíval na Desjaniovou. Ta předstírala, že si komunikace nijak nevšimla. „Slyšela jste to?“
Zavrtěla hlavou. „Ne. Vaše pole pro ochranu soukromí to odřízlo. Co vám ta ženská chtěla?“
„Je tak těžké říct Viktorie Rionová?“ zeptal se, i když věděl, jak hloupý je to nápad.
„Ano. Ano, je.“
„Dobrá.“ Tuhle hádku neměl šanci vyhrát a tak místo toho zopakoval, co mu Rionová řekla. „Přikážu jednomu z raketoplánů, ať sem ty dva přiveze.
Uvidíme, co nám chtějí.“
„Předkové, spaste nás,“ zamumlala Desjaniová a pak se obrátila ke svým důstojníkům. „Potřebuju mariňáckou stráž připravenou na boj v hangáru raketoplánů. Dále připravenou konferenční kajutu 4D576. Všechny chodby vedoucí od hangáru k té kajutě musí být až do odvolání naprosto prázdné.“
„Ano, paní kapitánko,“ odpověděla okamžitě poručice Castriesová.
Než se Geary s Táňou dostali k hangáru, už tam byli připravení mariňáci navlečení do kompletních bitevních zbrojí.
Desjaniová se při pohledu na ně usmála. „Výborně. Není nic lepšího než pár mariňáků, pokud chcete na Syndiky udělat dojem při osobním setkání.“
Zamířila do hangáru, kde raketoplán právě zaparkoval a čekal ještě s uzavřeným průchodem. „Otevřete,“ přikázala Desjaniová.
Výstupní rampa raketoplánu se sklopila a Geary k ní došel, aby nahlédl dovnitř.
Oba představitelé generála Drakona se na rampě objevili během několika sekund. Geary už je oba předtím viděl, stáli za generálem Drakonem během některých jeho zpráv. Muž a žena, oba v uniformě. Když k němu řízným krokem vyrazili, měl z nich těžko definovatelný pocit. Nevypadali nebezpečně, ale Gearyho instinkty ho varovaly, ať je nepodceňuje.
Koutkem oka si všiml, že mariňácká stráž lehce změnila svůj postoj, jak se vojáci chystali překazit cokoli, co by si dva návštěvníci troufl i zkusit.
Gearyho nenapadlo, že může riskovat atentát rukama Drakonových vyslanců.
Uvědomil si, že taková neopatrnost při osobním setkání se Syndiky, i bývalými Syndiky, je neodpustitelná. Alespoň že Táňu napadlo přikázat mariňáckou stráž.
„Plukovnice Morganová,“ prohlásila žena, jakoby mu to jméno mělo říct vše, co o ní kdy potřeboval vědět. Řekla to tak, jak by Geary mohl říct „Jsem Black Jack.“ Až na to, že on to nikdy nedělal. Žena vyzařující takovou arogantní kompetenci ho překvapila. Byla bezpochyby atraktivní, způsobem, jaký kdysi Gearymu naháněl husí kůži, a pohybovala se s podvědomou grácií někoho, kdo dlouhá léta cvičil tanec nebo nějaká smrtící bojová umění.
Plukovnice Morganová přítomnost mariňáků ignorovala, jakoby na nich nijak nezáleželo, a Geary měl nepříjemný pocit, že kdyby ji Drakon vyslal, aby ho zabila, tak by ji při splnění rozkazu mariňáci pravděpodobně příliš nezdrželi.
„Plukovník Malin,“ řekl muž formálněji. Tvářil se rezervovaněji, uctivě, jako podřízený, ale zároveň z něj také vyzařovalo osobní přesvědčení, že žádný úkol pro něj není příliš těžký. Nevypadal ani zdaleka tak nebezpečně jako Morganová. Ale Gearyho instinkty tvrdily, že Malina nesmí podceňovat.
Z oficiálních hovorů si na generála Drakona udělal jistý názor.
A k neoficiálním hovorům pochopitelně nedošlo. Geary ho považoval za profesionála.
Ne zas tak odlišného od výše postaveného důstojníka Aliance.
Ale Drakon si tyhle dva držel jako své osobní poradce. Bylo to kvůli tomu, jak to fungovalo v Syndikovaných světech, nebo proto, že měl Drakon rád po ruce tak schopné a smrtící jedince?
Geary se snažil, aby na sobě nedal své myšlenky znát, a na představení odpověděl přikývnutím. Určitě věděli, kdo je, a tak jen pokynul směrem k Desjaniové.
„Kapitánka Desjaniová.“
Musel by být slepý, aby si nevšiml, jak se Desjaniová, Malin a Morganová během krátkého představení navzájem beze slov přeměřují. Táňa ty dva sledovala stejným způsobem, jakým se dívala na ikony nepřátelské flotily.
Zjevně si také uvědomovala, jakou hrozbu ti dva v sobě nesou.
Cesta do zabezpečené konferenční kajuty byla krátká a tichá. Mariňáci nic neříkali a chodby byly dle rozkazu Táni prázdné.
V kajutě Geary počkal, dokud za nimi Táňa nezapečetila vchod. Mariňáci zůstali venku, z čehož Geary neměl dobrý pocit. Pak se posadil a pokynul hlavou dvěma plukovníkům, aniž by jim nabídl místo. „Co je tak důležité, že musel váš generál poslat své dva osobní představitele? Co nemohlo být posláno zabezpečenou zprávou?“
Místo aby okamžitě odpověděli, zadívali se na Desjaniovou. Malin tázavě, Morganová vyzývavě. „Ta záležitost se týká pouze vás osobně,“ řekla Morganová.
„Takové máme rozkazy,“ dodal Malin a zadíval se na Morganovou s náznakem podrážděnosti. „Doufám, že to chápete, pane admirále.“
Geary se rozvalil v křesle a schválně zdůrazňoval, že nemá žádné obavy a že si je svou autoritou jist. „Je vám snad jasné, že si na své vlajkové lodi nenechám nic rozkazovat. Kapitánka Desjaniová je velitelka této lodi a je to má nejdůvěryhodnější poradkyně. Při jakékoli diskuzi bude přítomná.“
Než Malin přikývl, téměř neznatelně zaváhal.
Morganová pobaveně přejela pohledem z Gearyho na Desjaniovou.
„Chápeme váš… zvláštní vztah,“ řekla tak, že Táňa zatnula zuby.
Ta narážka nepotěšila ani Gearyho, ale nehodlal před nimi nijak bránit svůj vztah s Desjaniovou. „Tak do toho.“
Plukovník Malin znovu promluvil s uctivou formálností: „Prezidentka Iceni nás požádala, abychom vám předali její osobní žádost o setkání s Tanečníky.“
Geary pokrčil rameny. „Už jsme prezidentce Iceni řekl, že Tanečníci odmítli přímý kontakt s ní či kýmkoli dalším z Midwaye. Nevíme proč.
Tanečníci nám své důvody nevysvětlili. Pošlu dotaz znovu, ale neočekávejte, že si to Tanečníci rozmyslí.“
„Vaše prezidentka by se ve skutečnosti dost možná s Tanečníky osobně setkat nechtěla,“ dodala Desjaniová suše.
„Viděli jsme obrázky, které jste nám poskytli,“ řekl plukovník Malin s náznakem úsměvu. „Víme, že Tanečníci jsou…“
„Hnusní,“ řekla plukovnice Morganová.
„Zachránili vám zadky,“ řekla Desjaniová klamně příjemným hlasem. „Přejeme si poděkovat Tanečníkům za to, že zastavili bombardování mířící na naši planetu,“ vložil se do řeči Malin, než mohla Morganová ještě něco říct. „V ideálním případě bychom jim chtěli poděkovat osobně, pokud jim to můžete vzkázat.“
„Předám jim to,“ řekl Geary.
„Generál Drakon také osobně žádá, abychom dostali přístup k lodi, které říkáte Neporazitelný, pane admirále. Chápeme, že by to byl striktně omezený přístup, ale…“
„Ne,“ zarazil ho Geary. „Sami o té lodi mnoho nevíme. Váš generál mi řekl, že máte stále obavy z agentů Syndikovaných světů operujících ve vaší soustavě. Nemohu riskovat, že to málo, co o Neporazitelném víme, skončí v rukách Syndikovaných světů. Plukovníku, půjdu přímo k věci. Ani jedna z vašich žádostí neomlouvá extrémní snahu o utajení vaší návštěvy. Tak o co jde ve skutečnosti?“
Malin přikývl s výrazem muže obdivujícího protivníka, který se odmítá nechat zmást či svést z cesty. „Objevila se jistá příležitost, pane admirále.
Příležitost vyřešit otázku, která se týká vás i generála Drakona a prezidentky Iceni. Dokud ředitel Boyens velí flotile Syndikovaných světů v naší soustavě a je silnější než naše vlastní mobilní jednotky, nebudeme v bezpečí. Z vašich předchozích činů a diskuzí s našimi nadřízenými generál Drakon a prezidentka Iceni věří, že byste byl také raději, kdyby ředitel Boyens se svými loděmi soustavu opustil ještě před vaším odletem.“
„Nebo, pokud na to máte chuť, by to mohla být příležitost, jak tu flotilu zničit,“ dodala plukovnice Morganová s náznakem úsměvu, jakoby se dělila o nějaký vtip.
„O jakou příležitost jde?“ zeptal se Geary, aniž by přímo odpovídal Morganové. Čím déle byl v její blízkosti, tím více ho znervózňovala. Nešlo jen o její atraktivitu. Byla to spíš její nenucená smrtící aura kombinovaná s přitažlivostí, jako u velké divoké kočky. Byla to velmi nebezpečná žena, v mnoha ohledech naprosto odlišná od Táni, a Gearyho štvalo, že ho to nebezpečí fascinuje.
Nedalo se říct, kolik z toho dokázala Táňa vycítit. Sledovala očima Malina a Morganovou na oko ignorovala, ale Geary už takový klamný přístup u Desjaniové několikrát viděl. Morganová nejspíš Táninu náladu také dokázala vycítit, a reagovala na ni s pobavením, což Táňu pochopitelně ještě více provokovalo.
Ale pak si Geary všiml, jak se Desjaniová viditelně uklidnila a jak se jí na rtech objevil úsměv. Taktika. Zanalyzovala jednání Morganové a změnila svůj vlastní přístup.
Malin, který stejně jako Geary předstíral, že si mezihry mezi Desjaniovou a Morganovou nevšímá, pokračoval: „Jde o příležitost, kterou nám poskytl ten těžký křižník, jenž nedávno dorazil do naší soustavy. C-712 odmítl naši nabídku zůstat tady. Nabídli jsme C-712 jeden z našich křižníků jako eskortu, aby se mohl dostat domů bezpečně.“
„To je od vás milé,“ poznamenala Desjaniová suše.
„Prokázat někomu laskavost je způsob, jak si získat přítele, a Midway potřebuje všechny přátele, jaké jen může sehnat,“ odpověděl Malin. „Přátelé s těžkými křižníky mohou být mimořádně důležití, zvlášť ve chvíli, kdy odsud odletíte, pane admirále. Ti přátelé nám mohou poskytnout službu, aniž by si to uvědomovali. Generál Drakon a prezidentka navrhují použití naší eskorty způsobem, jenž by mohl posloužit i vašim zájmům, pane admirále.
Pokud budeme spolupracovat, mohli bychom se o Boyense postarat. Za předpokladu, že se ze všech sil budeme snažit, aby nezachytil ani náznak pasti, kterou na něj nachystáme.“
Geary neměl problém rozeznat nevyslovenou reakci Desjaniové. Ne.
Žádné dohody se Syndiky. Žádná „spolupráce“ se Syndiky. Ale neviděl důvod, proč nezjistit, co přesně navrhují.
„Tak mi řekněte, jaký nápad máte,“ přikázal Malinovi.
Odvedli oba plukovníky zpátky do hangáru a sledovali jejich odlet. Až pak se Geary tázavě zadíval na Desjaniovou.
„Ne.“
„Protože…?“ nadhodil.
„Nemůžeme jim věřit.“ Mávla rukou k prázdnému hangáru. „Jaká úchylná, pokřivená mysl dokáže přijít s takovým plánem?“
„Ale mohlo by to fungovat a vyřešit naše potíže s Boyensem.“
Desjaniová se zamračila a pak pokrčila rameny. „To by mohlo. Co budete dělat?“
„Musí s tím souhlasit alespoň jeden z vyslanců Aliance, jinak to fungovat nebude. Přednesu jim návrh plukovníka Malina a uvidíme, co na to řeknou.“
„To by mohlo být zajímavé. Chci vědět, jak budou reagovat na návrh, že tu fintu využijete k příležitosti zničit Boyensovi jeho bitevní loď.“ Desjaniová se zatvářila kysele. „A když už o tom mluvíte, zdálo se, že je vám pozornost plukovnice Morganové nepříjemná.“
„Ona přece…“
„Ale jasně. Vůbec ne. Hej, pane admirále! Nechcete si kousnout? Stačí na mě zamrkat.“
„Nic jsem…“
„Ne, nic jste neudělal. Máte aspoň trochu zdravého rozumu.“
„Táňo, jsem si jistý, že neví o našem manželství.“
„Předkové, spaste nás! Vy si myslíte, že by na tom takové ženské nějak záleželo?“ Desjaniová se odmlčela a obrátila se k chodbě vedoucí na můstek. Bylo vidět, že se v ní sváří vnitřní boj. „Než se rozhodnete, musíte jít se mnou.“ Nic víc neřekla, a tak ji zmateně sledoval až do její kajuty.
„Budeme kvůli pár minutám soukromí riskovat pomluvy, protože to soukromí potřebujeme.“
„Proč?“ V její kajutě byl jen několikrát, s ohledem na disciplínu si od sebe museli udržovat odstup.
„Dovnitř.“ Táňa počkala, dokud Geary nevstoupil, pak zavřela a zapečetila vstup. Chvíli mlčky stála a rukou si prohrabovala vlasy. „Hele, vím o spoustě věcí, které jsme my udělali, které se neslučují s tvým smyslem pro čest. A tím my myslím nás lidi ze současné doby.“
„Přestali jste…“
„Počkej.“ Spustila ruku a upřeně se na něj zadívala. „Pokud se chceš té syndické bitevní lodě zbavit, existuje způsob, jak to udělat, aniž by zůstaly nějaké stopy a aniž bychom museli spolupracovat s lidmi, co tvrdí, že už nejsou Syndikové, ale stále myslí jako oni.“
„A zbavením se myslíš…“
„Zničení.“ Táňa začala přecházet tam a zpátky po kajutě. „Víš, jaké to je. Někdy musíš něco udělat. Věci, které máš přímo zakázané. A musíš vědět, jak ty věci stejně udělat, tak, aby po tom nezůstala žádná stopa ani záznamy.“
Geary ji zmateně sledoval. „Chceš říct, že i s ohledem na to, jak se na palubě každé lodě alianční flotily neustále automaticky vše nahrává a zálohuje… že existuje způsob, jak provést něco tak velkého, jako je zničení syndické bitevní lodě, aniž by zůstal jakýkoli záznam?“
„Ano,“ odpověděla s omluvným výrazem.
„Ale i když dokážeš systémy flotily vymazat, bude o tom vědět tolik lidí…“
„Nikdo o tom nebude mluvit. Nikdo.“ Táňa se na něj zadívala s výzvou v očích. „Nestává se to moc často. Ale občas to musíme udělat. A protože musíme, tak jsme zjistili, jak na to. Pokud to opravdu nutně potřebuješ, dokážeme to. A žádné důkazy nezůstanou.“
„Systémy místních obyvatel všechno uvidí!“ zaprotestoval. Pořád jí nemohl uvěřit.
„Ale prosím vás, pane admirále. Když budou oficiální záznamy aliančních lodí říkat jednu věc, a mašiny patřící lidem, co byli ještě nedávno Syndikové, budou trvat na něčem jiném… Komu budou všichni věřit?“
Geary se k ní obrátil zády a snažil se přemýšlet. Pokud dokázali lidé na palubách mých lodí snadno strávit věci jako je bombardování civilistů z oběžné dráhy a zabíjení vězňů, co jen mohlo vyžadovat totální utajení před oficiálními záznamy. Nedokážu si ani představit…
Desjaniová přerušila jeho stále temnější představy. „Nešlo o zvěrstva, pane admirále. Ty jsme mohli dělat i před kamerami.“
Tón jejího hlasu zněl hořce a vztekle, ale když se na ni podíval, bylo mu jasné, že Táňa opovrhuje sama sebou.
„Šlo o neplnění rozkazů,“ pokračovala tišeji. „Když jsme museli udělat to, co bylo potřeba. Nebo když jsme nechtěli udělat něco pitomého a stejně dobře jako já víš, jak velké pitomosti se zaznamenávat mohly. Tak si představ, jaké rozkazy nás mohly vést ke snaze najít způsob, jak z oficiálních záznamů vše odstranit.“
„Táňo, něco takového si prostě nedokážu představit.“
„To buď rád,“ řekla ještě hrubším tónem hlasu a pak sklopila oči.
„Nedovedeš si to představit. Nežil jsi v tom. Buď rád.“
„Je mi to líto…“
„Nelituj mě! Nelituj nikoho ve flotile! Udělali jsme, co jsme mohli s tím, co jsme dostali!“
Zíral na podlahu a kousal se do rtu tak silně, až na jazyku pocítil trpkou chuť vlastní krve. „Dobrá. Jak můžeš udělat něco, o čem nezůstane žádný záznam?“
„Dám všem vědět. Neptej se jak. Připravíme cestu. Až to bude hotové, dám ti vědět a přikážeš operaci. Po posledním výstřelu budou záznamy flotily
tvrdit, že na palubách všech lodí probíhaly jen rutinní operace. A žádný
lodník ani důstojník to nikdy nebude popírat.“ Zavrtěla hlavou. „Netvař se tak šokovaně. Lidé takové věci dělali od chvíle, kdy byli první z nás vysláni zabíjet jiné lidi. Dnes to chce víc práce, aby oficiální záznamy nic neobsahovaly, ale je to stará věc. To víš stejně dobře jako já.“
Zadíval se na plaketu u vstupu do kajuty, obsahující dlouhý seznam jmen. Ztracení přátelé. Příliš mnoho mrtvých, se kterými Desjaniová sloužila a které nechtěla nikdy zapomenout. „Ano. Vím to. Táňo, jde ale o tohle… pokud přistoupím na tvůj návrh, budeme znovu bojovat a zemřou další lidé, velmi pravděpodobně i na naší straně. Bitevní lodě je sakra těžké zničit. Pokud se začne střílet, může Boyens na truc zamířit na bránu hypersítě. Ale pokud použiju plán, který mi navrhli ti dva plukovníci, možná nebudu muset bojovat… a tvá nabídka bude v případě potřeby stále v záloze.“
Chvíli jí trvalo, než odpověděla: „Boyens možná nebude reagovat tak, jak doufají.“
„Ale podle jeho záznamu a podle toho, co o něm víme, je to nepravděpodobné. A oni ho znají lépe než my.“
„To… nemůžu popřít,“ řekla Táňa se zjevnou neochotou.
„Táňo, pokud začneme střílet, je mi jedno, co budou říkat záznamy flotily.
Syndikové to vezmou jako záminku, proč zase spustit válku. A víš, jaká by byla reakce flotily i celé Aliance, kdyby se zase začalo bojovat.“
„Ano.“ Desjaniová se obrátila ke svému stolu a opřela se o něj. „U všech mých předků, jsem tak unavená, Jacku. Už mám takových věcí dost. Ale udělám to, pokud to bude potřeba. Pokud si myslíš, že musíme, přijmu tvé rozhodnutí. Měl jsi pravdu častěji než já.“
„Ne, neměl.“ Natáhl se k ní, velmi opatrně, a zlehka se dotkl její ruky. Toužil ji obejmout, pevně sevřít a poskytnout jí všechnu útěchu, jaké byl jen schopný, ale to se stát nemohlo. Ne mezi admirálem flotily a jeho vlajkovou kapitánkou. Na palubě Neochvějného byli vždy ve službě. „Táňo, budu na tvou nabídku pamatovat. Ale nechci, abys to udělala.“
„Ty a ta tvoje zatracená čest.“ Ale tentokrát to řekla jen napůl posměšně a pak se na něj smutně usmála. „Dokud jsme k sobě upřímní… opravdu sis
nevšiml, jak se na tebe ta plukovnice Morganová dívala?“
„Všiml jsem si toho.“ Geary se začal s úšklebkem drbat na krku. „A já si při tom říkal, že patří mezi ty nejnebezpečnější věci, jaké jsem kdy v životě viděl.“
„Správně.“ Táňa se pousmála. „No, asi jsem tě naučila aspoň něco.“
Natáhla se k ovladači dveří. „A teď vypadneme, než se o nás začne mezi posádkou něco povídat, pane admirále.“
Geary zavolal oba vyslance Aliance do stejné konferenční místnosti, kde vyslechl návrh plukovnice Morganové a plukovníka Malina, pak jim přehrál záznam setkání. Obrazy obou důstojníků Midwaye stály přesně tam, kde se nacházely během rozhovoru.
Po skončení záznamu se Viktorie Rionová podívala na Gearyho způsobem, který byl až nepříjemně podobný tomu, jak se na něj dívala Táňa. „To je ale ženská, co?“
„Myslíte plukovnici Morganovou?“ zamračil se na Rionovou. „Pokud působí tak provokativně na vás i… na další lidi, musím přemýšlet, proč ji poslali spolu s plukovníkem Malinem.“
„Ach, to je jednoduché,“ usmála se Rionová pobaveně. „Za prvé, mohl byste být, řekněme, zvědavý na to, co plukovnice Morganová nabízí. Nebyl byste první mocný muž, který skočil na takovou návnadu. A kdybyste to udělal, otevřelo by jim to spoustu příležitostí. Včetně možnosti, že byste jejich návrh přijal v naději, že, jak to jen říct, byste mohl blíže spolupracovat s plukovnicí Morganovou.“
Geary si s pocitem viny uvědomil, že ho její prohlášení naštvalo mimo jiné proto, že jedna malá část jeho mysli o něčem takovém přemýšlela. „Nikdy bych…“
„Neříkala jsem, že byste to udělal, pane admirále. Ale předpokládám, že v její přítomnosti hrály úlohu i dva další důvody. Všiml jste si, jak vy i vaše kapitánka pozitivněji reagujete na plukovníka Malina souběžně s tím, jak na vás negativně působí plukovnice Morganová? Kvůli ní vám Malin připadal přijatelnější.“
„Zatraceně.“ Geary se chtěl hádat, ale uvědomoval si, že na tom něco pravdy je.
„A to není vše. O řeči těla něco málo vím a ti dva si navzájem důvěřují asi tolik, co my věříme jim. Podle mne můžeme bezpečně říct, že plukovník Malin a plukovnice Morganová se navzájem hlídají.“
Vyslanec Charban sledoval Rionovou s výrazem muže, který si právě uvědomil, kolik se toho ještě bude muset naučit. „Stále operují jako Syndikové, že?“ zeptal se. „Deset souběžných věcí najednou, vrstvy ve vrstvách a intriky v jiných intrikách.“
„To je jediné, co znají,“ řekla Rionová. „A jsou v tom dobří, pokud můžeme slovo „dobro“ v takovém kontextu použít.“ Zaťukala do ovladače.
„Všiml jste si tohohle? Senzory místnosti to zachytily.“
Na záznamu obou plukovníků se na zápěstí Morganové rozzářil nějaký předmět, v barvě a textuře její kůže, aby byl holým okem téměř nerozeznatelný.
„Co to je?“ zeptal se Geary.
Rionová znovu zaťukala do ovládání a pak se podívala na Gearyho a Charbana.
„Není to hrozba, jinak byste byl upozorněn, jakmile sem vstoupili. Je to velmi pokročilý záznamový systém. Pokud se nepletu, tak je taky zapečetěný.
Ani Malin ani Morganová nemohou jeho obsah pozměnit.“
„Takže jim jejich nadřízený nevěří,“ řekl Charban.
„Možná. Rozhodně by to poskytlo někomu, jako třeba prezidentce Iceni, záznam o tom, co se tady ve skutečnosti říkalo. Možná proto povolila dvěma Drakonovým lidem, aby vám návrh přednesli osobně.“ Rionová si sklopila hlavu do dlaní a přemýšlela. „Jejich plán by mohl fungovat.“
„Můžeme jim věřit, že se ho budou opravdu držet?“ zeptal se Charban.
„Drakon a Iceni? Nebo Morganová a Malin?“
„Všechny uvedené možnosti.“ Charban zamrkal na Gearyho, který přikývl, protože poznal narážku na vtip. Někdy v minulosti se fl otila rozhodla, že při zkouškách mají otázky s více možnostmi odpovědí vždy jako správnou tu poslední možnost, „všechny uvedené možnosti“. Ačkoli byl Charban stejně jako Rionová vyslancem civilní vlády, jako generál pozemní armády ve výslužbě toho měl společného víc s Gearym než se svou kolegyní.
Rionová si přehnaně povzdychla. „Drakon a Iceni by ty dva neposlali, pokud by jim nevěřili. Ne. „Věřit“ není vhodné slovo. Nevím, jaké je přesnější.
Nějaký syndický koncept vyjadřující, jak moc jste si jistí, že vás někdo nezradí.
Uvědomujete si, že to nebude fungovat bez plné spolupráce mé i vyslance Charbana, že ano?“
„Jistě,“ řekl Geary. „Překvapilo mě, že si to neuvědomovali ti plukovníci a zjevně ani Drakon a Iceni.“
„Vás to překvapilo?“ Rionová se zasmála. „Překvapilo by to kapitána Badayu?“
„Ne, protože ten si myslí, že…“
„Protože podle něj teď Alianci ovládáte vy a vláda je jen figurka plnící vaše rozkazy.“ Rionová se usmála, velmi nepříjemným způsobem. „Je přirozené, že si to dřívější Syndikové myslí také. Kdo by přece nevzal do rukou takovou moc, když má možnost? Vy jste tu šanci odmítl, ale Drakon i Iceni jsou si jistí, že jste moc pevně sevřel do hrsti.“
Geary vztekle sklopil pohled. „No tak dobře. Takže si myslí, že se s vámi bavit nemusím, že nepotřebuju vaše schválení. Jenže já ho potřebuju. Co si o tom myslíte?“
„Doporučuji, abychom to udělali, admirále. Nese to s sebou riziko.
Vyžaduje to od vás, abyste důvěřoval lidem, kteří jsou velmi flexibilní v chápání konceptů, jako je plnění daného slova. Ale vyřešilo by to náš problém stejně jako jejich.“
„Společný zájem,“ řekl Charban. „Potřebují to víc než my.“
„Přesně. Pro nás by bylo nepříjemné, kdybychom odletěli a nechali Boyense s přesilou, aby si v Midwayi dělal, co chce. Pro Midway by to ale byla katastrofa.“
„No tak dobře,“ zopakoval Geary. „Pošlu nákladní lodi dohodnutý kód a pustíme se do toho. Pokud to ale nebude fungovat, mohli bychom na to škaredě doplatit.“
Rionová zavrtěla hlavou a nechala na sobě znát svou únavu. Na cestě viditelně zestárla, připadala mu o deset let starší, než když ji viděl poprvé.
„Někdo na to škaredě doplatí, ať už uděláme cokoli. Žádné bezbolestné řešení neexistuje, pane admirále. Přijala místní vláda váš návrh nechat kapitánku Bradamontovou na Midwayi jako styčnou důstojnici s Aliancí?“
„Ano.“
„Dobře. To můžeme využít. Ředitele Boyense čekají hodně škaredé splátky.“
Více v knize TANEČNÍK, kterou v březnu 2015 vydalo nakladatelství FANTOM Print.
Copyright © 2013 by John G. Hemry
Translation © Jiří Matyskiewicz
Cover © Michael Komarck
ISBN 978-80-7398-301-7
Český název: Tanečník. Originální název: Guardian. Autor: Jack Campbell. Překladatel: Jiří Matyskiewicz. Obálka: Michael Komarck. Nakladatel: FANTOM Print, 2015. Počet stran: 320. Doporučená cena: 289 (zlevněno FANTOM Print 202 korun).
JIŽ VYŠLO: Za hranicí 1 – Bitevník, Za hranicí 2 – Ochránce
