Jaké by to asi bylo, kdyby člověk mohl zabít pouhým slovem? Nebo třeba básničkou? Chuck Palahniuk toto téma ve svém románu zpracoval se svým typickým sarkastickým smyslem pro humor, pod nímž ale vždy skrývá témata, která až tak k smíchu nejsou.
Palahniuk by v žádné knihovně chybět neměl, Foto: Petra Prokopová, Topzine.cz
Ukolébavka je příběhem novináře, který píše o náhlých úmrtích kojenců. V pokoji každého z nich objeví knihu s dětskými říkadly otevřenou na stejné stránce. Zanedlouho zjistí, že má v rukou doslova zbraň hromadného ničení. Samozřejmě, že nejdřív z povrchu země smete všechny, kteří ho štvou. Pak ale pochopí, že takhle to nejde a spolu s Helen – realitní agentkou, která náhodou říkankou zabila své dítě a manžela – objíždějí knihovny a byty lidí, kteří knihu vlastní. Jako správní mesiášové totiž musejí zachránit svět.
Typické, ale někdy stereotypní
V Ukolébavce Chuck Palahniuk zapomněl na mladého rozzlobeného muže a místo něj si za hlavní postavu zvolil muže ve středních letech, který se už dávno usadil a žil spokojeným životem. Samozřejmě až do chvíle, kdy tento krásný život něco narušilo a zničilo. Totální destrukce je Palahniukovým ústředním motivem – každý jeho román se totiž potýká s jinou formou sebezničení a následné epifanie.
Dalším typickým prvkem Palahniukových knih je pokřivený pohled na svět – ať už takto na své okolí pohlíží hlavní hrdina a jeho prostřednictvím i čtenář, nebo některá z vedlejších postav (která kvůli tomu také značně trpí). Samozřejmě sem patří i absolutní roztříštěnost příběhu, který je z počátku nejasný a později rozbíjen zvláštními informacemi mimo děj.
Palahniukovy knihy jsou velmi povedené – a to ať už čtenář šáhne po kterékoli z nich. Bohužel si každý po nějaké době všimne určitého prvku, jenž se pokaždé opakuje. Pokaždé se setkáme s něčím podivným – ať už nemocí, zblázněnou populací ostrova nebo nadpřirozenou silou.
Pod povrchem
Ano, Ukolébavka vypráví o boji zla a dobra, o přerodu hrdiny – o všech těch stereotypech pohádky. U Palahniuka tohle ale není důležité. U něj velkou roli hraje absurdní chování postav, nepřirozený postoj k problému, otázky a sociální problémy ze skutečného světa. V této knize autor naráží na přehnanou moc médií, zveličenou do podoby Velkého Bratra z Orwelovského 1984, dále na mesiášský komplex, na moc jednotlivce. K tomu poslednímu se Palahniuk dostal, když u soudu svědčil proti vrahovi svého otce. Jeho slova měla rozhodnout, zda bude muž odsouzen k smrti nebo ne.
A právě vyřčení rozsudku smrti Palahniuka dohnalo k vytvoření Ukolébavky. Ačkoli ho k napsání knihy vedly zcela jiné důvody než obvykle, není Ukolébavka uplakanou zpovědí. Naopak – svým lehkým humorem, ironií a tajemnou zápletkou se řadí mezi jeho čtyři čtenářsky nejúspěšnější knihy. Je to ale právě Ukolébavka, která započala řadu Palahniukových románů tak, jak je známe dnes.
Palahniukův styl psaní je velmi specifický a nemusí se líbit každému. U Ukolébavky to platí dvojnásob – narativita příběhu je rozbitá a občas jen velmi těžko pochopitelná a i samotný děj je zvláštní. Bohužel se o Palahniukově díle dá říct, že po přečtení tří a více knih začne čtenář předem tušit, jak to bude dál. Ano, Palahniuk se často opakuje, ale to nečiní jeho knihy o nic méně zábavné. Díky bohu.
Název originálu: Lullaby
Český název: Ukolébavka
Autor: Chuck Palahniuk
Překlad: Richard Podaný
Obálka: Pavel Hrach
Počet stran: 221
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 130 x 205 mm
Vydala: Euromedia Group k. s. – Odeon, Praha 2011
Doporučená cena: 229 Kč
Hodnocení: **** (70 %)
