Stejně jako nepochybně mnoho z vás jsme se i my vydali v únoru na lyže. A co si vzít do auta/busu/vlaku na hory jiného než novou Pevnost? Obzvlášť když se věnuje takové perle českého komiksu jako je v prosinci vydaná Muriel a oranžová smrt?
Kája Saudek
Přestože na obálce únorového čísla najdeme tradičně jeden z nejočekávanějších filmových trháků letošního roku, stěžejním tématem nové Pevnosti je komiksový kreslíř Kája Saudek se svým desítky let starým Muriel a oranžová smrt, jež se na sklonku loňského roku konečně dostal na pulty a během pár týdnů stejně rychle zmizel. Na stránkách časopisu najdete rozsáhlý profil autora od Tomáše Prokůpka, který shrne všechny informace do jednoho podrobného článku, po jehož přečtení už nebudete tápat při vyslovení jména nejslavnějšího českého komiksáře. Téma doplňuje recenze na výše zmíněný knižní titul a reportáž Filipa Gotfrida z výstavy Kája Saudek & 60’s.
Kvalitní povídky vs. groteskní výkřiky do tmy
Jak už podnadpis napovídá, ze čtveřice únorových povídek by se dvě daly zařadit mezi elitu a dvě naopak někam k průměru, který je tak výstřední, až se vlastně nedá nikam zařadit. Ale pěkně popořadě.
Jim C. Hines, americký autor, který se proslavil hlavně humoristickými texty, předkládá ve své povídce Zač stojí bojovat depresivní text plný vztahů mezi rozporuplnými hrdiny. Ve světě podobném tomu našemu, v němž však existují elfové, kteří vzali do ruky zbraně a namířili je proti lidem, by se humor hledal jen těžko, a tudíž to autor zkusil uhrát na vážnou notu. Sugestivní popis mezilidských vztahů však narušuje kuriozita popisovaného světa, jež tím pádem strhává text na hranice rafinované, byť možná nezamýšlené, absurdity.
Na jednu stranu je dobře, že Pevnost ve všech směrech podporuje málo známé autory fantastiky a dává jim prostor na stránkách časopisu i Edice Pevnost. Čas od času si však člověk povzdechne nad tím, že někteří autoři by měli raději zůstat nepovšimnuti ve stínech. Po Krvevodách Denibanu v jednom z předešlých čísel mne tato myšlenka napadla znovu ve spojitosti se Smlouvou s Ďáblem Jana Váchala. Už z profilu autora můžeme usuzovat, že se pražský spisovatel soustředí hlavně na tvorbu humoristických povídek. Po přečtení několika prvních řádků však zjistíte, že jeho humor je tak přízemní, že potěší pouze v případě, že máte opravdu velkou depresi. Samotný motiv povídky by se dal bez problémů překousnout, jednotlivé vtípky už však jdou místy tak mimo, že spokojeného čtenáře najdou jen těžko. Povídku doplňuje rozhovor Zdeňka Rampase s autorem.
Křivka kvality roste strmě nahoru o stránku dál, Na druhém břehu knihovny. Martin Friedrich, polovina autorského dua stojícího za oblíbeným spisovatelem okultních detektivek Albertem Kudělkou, nás zavádí do snového světa knihovny, která se plní těmi nápady spisovatelů, jež se nikdy nedostaly na papír a do textových editorů. Povídku, dělenou na přiměřeně dlouhé kapitoly, napsala jistá a vypsaná autorská ruka s talentem vzít svého čtenáře a vrhnout ho mezi sympatickou skupinu protagonistů. Jako třešnička na dortu působí prostřihy ze snové knihovny do reálného světa, v němž hlavního hrdinu opouští jeho žena.
Poslední dílko únorové Pevnosti představuje Vyvolený orgán Davida P. Stefanoviče. Známé jméno slibuje kvalitní počtení a čtyřstránkový text nezklame čtenářská očekávání. Pomocí skoků mezi Pohádkovou zemí v pohádkovém bezčasí a nejmenovanou evropskou metropolí, L.P. 2015, se seznamujeme s hrdým Drakobijcem, kterého si povolala zoufalá skupinka zkrachovalých individuí z budoucnosti. Přestože i David P. Stefanovič zvolil, stejně jako Jan Váchal, humornou nótu, vede ji správným směrem, trousí úsměvné narážky a završuje stejně groteskní, ovšem zajímavou pointou.
… a hromada zajímavostí
Jak už jsem se zmínil na začátku, i letošní únorová Pevnost zachovává letitou tradici a přináší čtyřstránkový článek o těch největších peckách nového filmového roku. V těsném závěsu se drží recenze na dvojici zajímavých počinů, Gilliamovo Imaginárium Dr. Parnasse a anime Apleseed.
Literární sekce přinese recenzi Jiřího Popiolka na nové vydání Asimovovy Nadace od nakladatelství Arga a Triton, článek Míly Lince o historickém pozadí Červenákových Strážců Varadínu a celého tureckého kolotoče kolem, třetí část Lincových Profíků a Pohled za scénu, v němž Martin Šust vyzpovídal Lukáše Tumu, grafika, jehož jméno uvidíte pod každou druhou dnes vydávanou fantastickou knihou.
Do Dechu draka se tentokrát vešla pouze obsáhlá jeskyně Vlčí panství Gabriela Tótha a krátká ochutnávka z modulu Taria – Záhvozdí, Zabijáci mrtvých Karla Černína.
Ve hráčském doupěti naleznete recenze na karetní hru Wizard, deskovky Rise of Empires a Tobago, pokračování legendy Jana Tomana z univerza MtG a PC recenze na nového S.T.A.L.K.E.R.a a dvojku Assassin’s Creed.
V reportážích se podíváme na americký 4Pi-Con očima Petry „Willwarin“ Čechové, Leoš Kyša přinesl první část článku o konspiračních teoriích, LARP rubrika představí deset důvodů proč LARP (ne)dělat a Petra Neomillnerová se zmíní o prvních třech českých magicích, kteří se zapsali do historie.
Celkově je únorová Pevnost dost tematicky nevyvážená, na druhou stranu přináší velice zajímavé povídky a ještě zajímavější porci článků. Navíc na vás z obálky zírá přiměřeně děsivý Johnny Depp.
