V předchozích článcích jsme se termínu městská fantasy věnovali zejména s ohledem na zahraniční produkci, přestože pozorný čtenář už dobře ví, že i u nás se občas něco urodí. Kdo se v Česku tomuto subžánru věnuje? A snese česká urban fantasy srovnání s mezinárodní konkurencí?
Koláž městské fantasy Autor: Jakub Ehrenberger, Topzine.cz
Na hledání městské fantasy mezi českou fantastikou aby si i odborník objednal detektiva. Pod ocasem se jen něco třepotá, nad Špilberkem zase mírně blýská a v karvinských dolech už by nejspíše šlo o fantasy podměstskou.
Pavel Renčín z města zrozený
Možná to teď bude znít jakou rouhání, ale česká fantastika nemá autora, který by se městské fantasy systematicky věnoval. Alespoň zdánlivě podobná krevní skupina však proudí v příbězích Pavla Renčína, který se městské fantasy věnuje v mnoha svých dílech. Přirozeně, ne vždy a ne všude. Nejdříve ale nechme promluvit jeho samotného.
Pavel Renčín, autor Městských válek:
„Městská fantasy má pro mě velké kouzlo, protože to není jen fantazie a mystika, ale také současnost a aktuálnost. Je to, jako byste pozvali realitu do zrcadlového bludiště na Petřín. Příběh může být stále blízký skutečnosti, přesto vám ji ukazuje z nečekaných úhlů, ať už bizarních, úsměvných či hrozivých. Záleží jen na autorovi, jak daleko chce zajít. Baví mě hledat škvíry reality, vrážet do nich prsty a pěchovat je originalitou, baví mě to víc, než stavět vysněné zámky na zelené louce. Jako čtenáři mi vlastně přijde, že fantazie v ostrém kontrastu s naprosto reálným světem líp vynikne.
Definic městské fantasy je vícero. Jedna z nich říká, že městskou fantasy je takový příběh, kde město nehraje jen roli prostředí, ale stává se jeho aktivním prvkem. Někdy je dost těžké říct, co pod tuto definici spadá a co ne. Proto radši myslím na to, co píšu, jako na fantastiku současnou.“
Pavel Renčín zahájil svou literární kariéru spíše pohádkovým příběhem Stvořitel bez vyložených atributů některého podžánru, záhy se však vyprofiloval jako autor příběhů z naší současnosti. To koneckonců nejlépe dokazuje výběr z jeho díla, povídková sbírka Beton, kosti a sny, v níž se vydáváme do ulic hned několikrát (Ukolébavka pro město krys, Tři páry papuček, Skokani).
Takže Renčín = městská fantasy?
Ne, Renčínovu tvorbu nelze generalizovat pouze na městskou fantasy. Diskutabilní je už případ zmíněných Skokanů, kteří se sice odehrávají ve městě, a konkrétně Nuselský most jistě lze považovat za místo s určitým geniem loci, rozhodně bychom však povídku nepoužili k charakterizaci celého žánru.
Podobně Městské války nejsou urban fantasy v obvyklém slova smyslu. Teď si asi klepete na čelo, jenže jméno ještě žánr nedělá. Ano, trilogie Městské války sdílí s popisovaným žánrem mnohé, autor to v nich dotáhl od oživených měst až k jejich realizaci v humanoidní bytosti, přesto však Pavel Renčín vytváří něco zcela nového. Snad podžánr v podžánru, nebo podžánr mimo podžánr, chcete-li. Zatímco o Zlatém kříži, který se odehrává téměř celý ve městě, asi nikdo pochybovat nemůže, Runový meč má atributy klasické putovní fantasy a humanoidní podobu jednotlivých měst v knize lze považovat spíše za Renčínovu obdobu nadpřirozených bytostí, které jsou spjaty se svým městem podobně jako vodník s rybníkem nebo entové se svým hvozdem.
Pavel Renčín na Topzine.cz
Hlavy kočičí, ty s autorem zacvičí
Když už jsem tu zmínil Renčínovu povídku Ukolébavka pro město krys, správné a rozhodně užitečné by bylo věnovat se také celé sbírce, v níž vyšla ještě před uvedením v autorově sborníku. Antologie Pod kočičími hlavami z roku 2007 je totiž zatím jediným uceleným výběrem povídek českých autorů, který by se primárně soustředil právě na urban fantasy. Hurá?
Ani ne. Přestože editorská dvojice Ondřej Jireš a Antonín K. K. Kudláč se pokusila českému čtenáři nabídnout reprezentativní práce tuzemských autorů, nepříliš dlouhá tradice podžánru na policích českých knihkupců i tvůrců jejich snahu pohřbila. Mnohé povídky se o městskou fantasy pouze otřou a kvapně míří dál k vlastnímu cíli, takže pokud se měl stát výběr orientačním rozcestníkem českého fanouška, skončí mnohem pravděpodobněji v hluboké pustině mimo civilizaci než v jejím betonovém, nedej bože umakartovém srdci. Celé sbírce se podrobněji věnuje samostatná recenze.
Pod kočičími hlavami
V městysech mimo fantastiku
Překvapivě se tak k rozsáhlejším dílům musíme vydat mimo kroužek fantastických autorů, zamíříme však ze sněhem zavátých ulic do prosluněných výšin literárních teras. Oba autoři jsou totiž dnes běžnou českou čtenářskou obcí velmi ceněni.
Prvním je Michal Ajvaz, český spisovatel, básník a překladatel, jehož bychom pod fantasy řadili jen stěží. Přesto jeho román Druhé město a řada dalších kratších prací vyvolávají pocit dobře známého. Nejmenovaný vypravěč v knize zjišťuje, že kromě Prahy existuje jakési alternativní druhé město. Vypravěč v průběhu románu přitom prožívá mnoho situací, které často připisujeme fantasy žánru včetně rozhovoru s mluvícím ptákem. Ajvazův román patří k nejhodnotnějším dílům současné české literatury, takže pokud vám nevadí, že autor nejezdí po conech a kritici jeho román řadí spíše k magickému realismu, tramvaj do druhého města vás očekává.
Pražskými uličkami se plouží, loudají se, procházejí, kvapí a utíkají také někteří hrdinové příběhů Miloše Urbana. Autor, jehož tvorba je někdy vzdáleně srovnávána s Američanem Danem Brownem, přestože společně sdílejí snad jen obdobnou vášeň pro mytická témata, napsal několik románů, které se v určitém ohledu urban fantasy podobají. Urban tíhne mnohem spíše k hororu, gotickému románu nebo thrilleru, tituly jako Sedmikostelí nebo Stín katedrály by však mohly oslovit české čtenáře, kteří prahnou po věcech ve stylu městské fantasy, kterých se jim žalostně nedostává.
Budoucnost na dlažebních kostkách!?
Dvojsmyslný titulek nás zavádí na závěr samotného článku, věřme však, že účet novému věku české městské fantasy se teprve otevírá. O slovo se hlásí nejen ostřílení spisovatelé, kteří ve snaze o originalitu hledají nová pole působnosti, ale také doposud neznámí heroldi. Město Darín hraje podstatnou roli v trilogii Kočičí noci od Blanky Jiruškové, občas naznačí vliv městské fantasy povídkář Filip Gotfrid, zajímavý projekt představili také asterionští povídkáři v antologii Město přízraků.
Důležitost města v současné nejen žánrové literatuře stoupá, detektivka zažívá úspěšnou resuscitaci, developeři staví na posledních volných plochách. Beton, asfalt a žula útočí na smysly čtenářů i autorů na každém kroku. Čeká nás tedy budoucnost na dlažebních kostkách? Věřím, že ano. A snad to nebudou jen ty ošoupané kočičí hlavy pražské.
