Lidé si odevždy představovali, jak bude společnost vypadat v budoucnu. Filmy (a knihy) jsou nejčastějším typem média, na kterém se jejich představy prezentují. Dnes a zítra se jimi budeme zabývat v tomto speciálu.
Maskovaný hrdina zastávající anarchistické názory Zdroj: distributor filmu
Vedle knižních adaptací se i filmoví scenáristé ve své práci rádi a často pouštějí do dobrodružství s antiutopickými vizemi budoucnosti. Ať už je to zapříčiněno tím, že realita si nenechá líbit to, co představa, nebo tím, že právě představa umožňuje přijít s něčím originálním.
Druhou část tohoto speciálu si přečtěte zde
Není v našich silách vtěsnat do dvou článků vše, co by tam vtěsnáno být mělo, a ani si neděláme iluze, že náš výběr uvádí všechny nejdůležitější snímky, které byly v utopicko-dystopickém tématu vytvořeny. Přesto doufáme, že vám poskytneme nějakou tu inspiraci nebo třeba nový pohled na věc.
Jedním z prvních byl Gulliver
Fantastický cestopis anglického spisovatele Jonathana Swifta bude mít za patnáct let své třísté výročí. Swift nebyl první, kdo se pustil do utopie nebo dystopie, ale jeho dílo se dočkalo díky své popularitě, a to především u dětí, mnoha filmových zpracování.
Není přitom určený jen dětem, i když například dobrodružství na ostrově nazvaném Liliput k takovému chápání svádí. Rozličné světy, které Gulliver během svých plaveb navštívil, jsou parodií na anglickou společnost doby krále Jiřího Prvního. Mezi mnohými zpracováními vyniká především dvoudílný britský film Gulliverovy cesty, který se nejvíce blíží své předloze.
Navíc je tato adaptace obohacena o rovinu rodinného traumatu a pobytu Gullivera v blázinci, kde mu jeho příhody nikdo nevěří. Některá další zpracování jsou také zdařilá, ale povětšinou se soustředí jen na první svět, plný malých lidí. Naopak poslední z řady adaptací je možná i tou nejhorší a Jack Black by na ni asi rád co nejdříve zapomněl.
Rok 1984 jsme zdárně přežili
Jedním z nejvýznamnějších literárních děl 20. století je bez pochyby román Nineteen Eighty-Four neboli 1984 anglického spisovatele George Orwella. Světlo světa spatřil už roku 1949 a Orwell pod vlivem stalinistického Sovětského svazu zkonstruoval svět rozdělený do tří totalitních režimů, které mezi sebou vedou nekonečnou udržovací válku.
Když se blížil onen rok, vznikl pod vedením režiséra Michaela Radforda stejnojmenný film, který se může ve statistikách pyšnit letopočtem vzniku právě 1984. Snímek má poměrně dobrou atmosféru a snaží se držet předlohy, přesto však jejích kvalit nedosahuje a Velký bratr by ho jistě nepochválil.
Při kolika stupních vzplane papír?
Dva roky po vydání Orwellova románu byl jako krátká povídka otištěn další antiutopický příběh, který ovlivnil pohled společnosti na sebe samu. 451 stupňů Fahrenheita je podle stejnojmenné knihy teplota, při které vzplane papír.
V nejznámějším románu spisovatele Raye Bradburyho vítězí povrchní kultura masových médií nad přemýšlivou společností uznávající hodnotu knih. Zpracování se neujal nikdo menší než filmař a teoretik François Truffaut. Spojením jedinečné atmosféry, Truffautovy invenční režie a Bradburyho předlohy vzniklo působivé filmové dílo.
Jak to vidí člen létajícího cirkusu
Členové Monty Pythonova létajícího cirkusu nemusí vždy tvořit jen v duchu bizarnosti a pomocí skečů. Terry Gilliam v roce 1985 uvedl do kin svůj snímek Brazil, který má mnoho společného právě s Orwellovou vizí společnosti.
Příběh se odehrává v blízké budoucnosti v zemi s přebujelým úřednickým aparátem a tajnými službami. Informační služba ví o každém vašem hnutí. Na první zhlédnutí je Brazil hůře stravitelný, i tak se ale jedná o vizuálně nesmírně působivou metaforu. Franz Kafka by měl určitě radost.
V jako odveta
Další snímek s orwellovskou inspirací a literární předlohou je V jako Vendeta. Vznikl podle komiksu dnes velmi oblíbeného Alana Moorea. Jak jste si už asi všimli, budoucnost vypadá ve většině ze zmiňovaných filmů stejně. Moci se ujímá totalitní režim, i v tomto případě reprezentovaný jakousi stranou. A stejně jako v 1984 to schytala Británie.
Maskovaný anarchista s krycím jménem „V“ se pomocí útoků na symboly režimu (ne nepodobné těm z jedenáctého září) snaží totalitní systém rozvrátit. Přestože je film hodnocen většinou kladně, Moore se po předchozích špatných zkušenostech se svými adaptacemi (Liga výjimečných) od snímku distancoval. Za zmínku stojí i to, že si Natalia Portman nechala ve filmu oholit hlavu.
Nejnovější orwellovská antiutopie
Asi nejnovějším filmem na téma drsné budoucnosti, nepřinášející nic dobrého pro lidstvo, je snímek Equilibrium se současným Batmanem Christianem Balem v hlavní roli. Ve městském státě Libria je řád udržován pomocí emoce tlumící drogy zvané Prozium. Protože za všechny války mohou právě emoce, všechny jejich projevy, jako například umění, musejí být zničeny.
Snímek je pojat velmi akčně, čímž se trochu vymyká našemu dosavadnímu výběru, přesto si udržuje potemnělou atmosféru. O krvavosti svědčí i statistika, že za celý film zemře 238 lidí, z toho 118 jich má na svědomí John Preston, tedy postava Christiana Balea.
Na konec jedno androido-lidské dilema
Další velký filmový tvůrce vytvořil podle dalšího velkého literáta další velký film. Blade Runner z roku 1982 se stal kultovní sci-fi klasikou, avšak najdou se i jeho odpůrci. Ridley Scott tento snímek natočil podle knihy Philipa K. Dicka a už jenom spojení těchto dvou jmen ručí za kvalitu a velký filmový zážitek.
Ve světě budoucnosti, konkrétně v LA, pracuje detektiv Rick Deckard na nalezení a zneškodnění replikantů – člověku k nerozeznání podobných androidů. Základním tématem filmu je podstata lidskosti. Zaslouží si replikanti život? A co znamená být člověkem, pokud jsou replikanti „více lidští než sám člověk?“
