V jako Vendeta je komiksový klenot. Nejen mezi určitými žánry, je to skutečný klenot, který se zapsal nejen do historie komiksu, ale i jako anarchistická modla. A jak to vlastně s takovým skvostem je? Bylo anarchistické poselství zamýšleným prvkem, nebo se jen hledá tam, kde není? Čtěte dále a možná se vaše otázky alespoň trochu ujasní.
Maskovaný hrdina ze stejnojmenného filmu Zdroj: distributor filmu
Alan Moore je borec. Co napíše, to se okamžitě stává kultem. Ať to jsou Watchmen-Strážci, Z pekla či právě V jako Vendeta. A bývá zvykem, že je téměř vše, co vytvoří, velmi nepovedeně zfilmováno (výjimku tvoří snad jen Strážci). Tomuto osudu se nevyhnulo ani V jako Vendeta. To navíc o nefilmovatelnosti a komplikovanosti jen svědčí.
1984, díl druhý
O co v komiksu jde? Znáte Orwellovo 1984? Tak si představte komiksové 1984. Odeberte návod ke správné totalitě. Přidejte ikoničnost, nevnucující se anarchistický podtext a miliony odkazů. Máte hrubou verzi V jako Vendeta. Příběh o pomstě. Příběh muže bojujícího proti diktátorskému režimu. Příběh odporu ve fašistickém policejním státě. Příběh prozření a svobodomyslnosti. Příběh o odhalování Země Dělejsicochceš.
Čtěte také: Utopie v literatuře. Od Platónovy Ústavy po Thomase Morea a zase zpátky
Děj scenárista zasadil do blízké budoucnosti (do roku 1997, takže nyní už minulosti). Bohudík. Ačkoli byla původní idea založena na nápadu dvacátých let, říkal si Moore, co dělá z nedávné minulosti tak sympatické prostředí? Jeho reálnost a všudypřítomnost. To samé by mohlo fungovat i s nedalekou budoucností (a funguje). Navíc dává nové možnosti zamýšlené totalitě, protože jak tvrdí Orwell, s novou technologií přicházejí i nové možnosti manipulace.
Guy Fawkes’s not dead
Dobrá, co však dělá z V jako Vendeta veledílo? Vždyť dystopických románů je spousta, komiksů popisujících revoluci rovněž tak. Tak co? Odpověď se na vás kření již z obálky. Výpis by byl dlouhý, nade vším však ční dvě slova. Symboličnost. Odkazy.
Už samotná hlavní postava slouží tomuto účelu. Původní návrh byl jakýmsi transsexuálním teroristou. Ne. Poté superhrdinský policista. Ještě horší. S konečným návrhem přišel výtvarník, David Lloyd. Co z hrdiny příběhu vytvořit reinkarnaci Guye Fawkese (atentátník stojící za Spiknutím střelného prachu v roce 1605)? Každý pátý listopad se v Anglii oslavuje jeho zatčení, nemělo by se však smutnit? Hlavní postava komiksu, tajemný V, se tak skrývá za jeho maskou a nakonec i dokonává jeho pokus vyhodit do vzduchu parlament.
Velký bratr tě vidí, V ti ukazuje jak vidět
S výbuchem parlamentu se váže další z inteligentních znaků knihy. Jak svrhnete režim? Nebudete vraždit jeho vůdce, ne. Chytře zaútočíte na jeho symboly (tento způsob byl zvolen i při útoku na World Trade Center 11. září 2001). Ale nemyslete si, že jde o jakýsi návod k revoluci, jen o poukázání na sílu symbolů. Jak sám V v jedné ze scén tvrdí: Pod tímhle pláštěm není tělo a není krev. Je tam jenom myšlenka. A myšlenky jsou neprůstřelné.
Přečtěte si: Superman je mrtvý, alespoň podle komiksu Alana Moora
Proto je maska Fawkese tak geniálním tahem. Ikoničnost je mocná věc, jak si Moore na rozdíl od Orwella uvědomil. V Orwellovi máte postavy, zde máte myšlenky. V Orwellovi máte sice Velkého bratra (je to náhoda, že je jeho zkratka VB?), ale máte pojmenované jeho služebníky. Zde je policie rozdělena na části těla, konkrétně nos, uši, oko, prst a ústa. A ústa obstarávají další důležitou věc, Hlas osudu. Manipulátorský rozhlas. Fungovalo by lépe individuální orwellovské kázání, či naslouchání čemusi úžasně vysokému? Odpověď je snad jasná. Ikoničnost vládne. Symboličnost drtí.
V jako Volitelnost výběru
Tomuto faktu se zadosti dostává nejen v masce hlavního hrdiny, ale i jeho jméno. V. Pod tím si může člověk představit cokoli, takový Winston Smith už v imaginaci čtenáře klesne. Bourá možnosti postavy a oddaluje schopnost ztotožnit se s ní.
Plakát k nadmíru nepovedené filmové adaptaci
Ani tak ale není V černobílou postavou. I když se zdá, že je po většinu příběhu klaďas, stále není přehlédnutelná jeho morální flexibilita. Na mysl čtenáře se vkrádá otázka, zdali je správné rčení účel světí prostředky. Je terorismus omluvitelný, vede-li k osvobození? Moore sám oznamuje, že nechtěl ukázat jednoduchou postavu. Je jen na čtenáři, jak si počínání V přebere.
Bolehlav pro čtenáře, porodní bolesti pro překladatele
Ono samotné V působí jako důležitý aspekt příběhu. Objevuje se v tolika místech, že nevíte, jestli je to jen falešná stopa, nebo opravdový náznak identity za maskou. Dokonce název každé kapitoly začíná na písmeno V (jaký to těžký oříšek pro překladatele, který se s tím však vypořádal výborně).
Překladatelských oříšků se však v komiksu vyskytuje více. Stejně jako Strážci či Liga výjimečných, je i Moorův první opus pln citací a odkazů, sahajících do všemožných odvětví kultury, od klasické hudby přes literaturu, od divadla po historii. Jedna z kapitol je dokonce vytvořena jako píseň. Slova (dokonale se rýmující ve stylu Shakespearova iambu) plus notový zápis doplněný obrázky. A jako by to nestačilo, slova z písně se objevují všude možně po knize a až pak vám dochází, že vám to mělo dojít. Že to bylo předpovězeno a naznačeno už dávno.
Ukázka z komiksu
Velmi důležitá část příběhu, čtení z knihy Kouzelný vzdálený strom, jede v těchto zaběhlých kolejích. Kniha je opravdová, napsal ji Enid Blyton. Máme tu odkaz. Zároveň se četlo z kapitoly Země Dělejsicochceš. Máme tu symbolismus.
Země Dělejsicochceš
Země Dělejsicochceš. Vlhký sen všech anarchistů. Pro anarchisty je celkově V jako Vendeta modla (československá anarchistická federace má dokonce masku V ve znaku). Dokonce i podpis hlavní postavy je V v kroužku, alegorika Áčko v kroužku (nebo A hlavou dolů?). Mimochodem, BBC vyzývalo posluchače, aby v nacisty okupované Belgii na zdi kreslilo obří V. Pro Vlámce znamenalo svobodu (vrijheid), pro Francouze vítězství (victorie). Značky se objevovaly po celé Evropě. Náhoda? Podpis geniality, provázanosti a další odkaz? Bůhví. Mooreví.
Nicméně V je stále rozporuplná postava. I když usiluje o anarchii, jedná se o manipulátora. Není to trochu v rozporu? V tudíž působí jako kříženec mezi radikálním anarchistou, blbečky s dlažebními kostkami ze zpráv na Nově, a umírněným myšlenkovým anarchistou. Opět si zacitujme jeho slova:
Anarchie má dvě tváře, tvář tvůrce a tvář ničitele. Ničitelé bortí říše; vyčistí plátno z pouhé suti, na němž tvůrci pak mohou vystavět lepší svět. Jakmile je se sutí hotovo, další boření je zbytečné. Takže: Pryč s výbušninami! Pryč s našimi ničiteli! V našem lepším světě pro ně není místa. Pozvedněme ale číš na všechny naše atentátníky, naše mizery, na ty nepěkné, kterým se nedá odpustit. Připijme na jejich zdraví a pak už se s nimi nebudeme vídat.
Na druhou stranu nechá konci volný průběh. Není nutno spoilerovat, jen podotknout, že tam veškerá manipulace mizí. Každý má svůj názor, je jen na lidech jak se rozhodnou. Z chaosu může vzejít utopická anarchie i fašismus (zde zastupován vládnoucí stranou Nordický oheň). Nevnucujme nic, nechme všemu volný průběh.
Správné dílo časem neumírá, naopak se stává silnějším
Tento komiks má obrovský dopad na jisté party lidí. Členové sdružení Anonymous se nechávají vidět zásadně jen v maskách Guye Fawkese. Skupina (hierarchicky dosti podobná Bratrstvu z 1984) je známa protesty proti scientologické církvi, hackerským projektem WikiLeaks a účastí na převratech v Tunisku a Egyptě. Když se Moore o Anonymous (založeni zřejmě v roce 2003) dozvěděl, nechal se slyšet, že mu to do žil vlilo hřejivou tekutinu.
Méně šťastným je incident s americkým učitelem, který v rozhořčení začal na jakési schůzi střílet po předsedajících. Poté na zeď načmáral V v kroužku. Nehezká reklama, avšak opět možnost předvést se pro portál novinky.cz. Ty muže označily za fanoušky filmu V jako Vendeta. Že existuje komiksová předloha, to zřejmě nikoho nezajímá, že?
Rozjímání už by stačilo, ne? Už bychom to mohli utnout. O kvalitách komiksu článek snad svědčí dost, co však výtvarná stránka? Původní vydání bylo černobílé, české vydání má skvělé barvy (dokonce lepší než v americké kolorované verzi). Ne každému sednou, svou vybledlostí, rozsáhlými černými plochami a šedí však dokonale podtrhují atmosféru a zvyšují dojem uniformovaného světa. Prostě klasa po všech stránkách. Doufejme, že vás článek navnadil dost (nebo vám pomohl utřídit si myšlenky) a běžte si komiks přečíst. Co nejrychleji, já vás vidím.
Anglie vládne.
