Před více než rokem se v nakladatelství Laser-books uzavřela jedna ze sérií rozjetých v oblíbené edici New Weird. Nemluvím o Miévillově Bas-Lagu, ani o MacLeodově Světlověku, dokonce ani o Duncanově Knize všech hodin (jejíž dokončení se dostává na pult právě v těchto dnech), nýbrž o Hradebních mýtech Steph Swainstonové. Jaký je Novodobý svět?
Ilustrační foto Foto: Daniel Husek
Ve své zajímavé trilogii Hradební mýty nám britská autorka Steph Swainstonová předestřela svět Čtyřzemí, čtyř samostatných provincií pod správou Hradu, v němž sídlí Kruh nesmrtelných, družina válečných specialistů. Celý kontinent totiž už odedávna bojuje s Hmyzem, který obývá severní část celé země. V rozmezí deseti let, v němž se trilogie odehrává, sledujeme osud Posla Janta v době, kdy nastalo dosud nejsilnější rojení Hmyzu. Válečná fronta volá svazek za svazkem, jenže military prvek není jediným, který vyprávění dominuje.
Po Roce naší války, v němž jsme byli seznámeni s prostředím a celkovou situací ve Čtyřzemí, Kruhu i v Jantově hlavě, a po Času jako daru, kdy jsme si odskočili na malý ostrůvek Tris, který Čtyřzemí operativně kolonizovalo hned po jeho objevení, následuje Novodobý svět, který by měl celou trilogii završovat. Dává to smysl – expozice, mezihra, finále. Jenže ono to tak dobře nefunguje. Už v předchozím svazku jsme měli možnost si všimnout, že přestože Swainstonová zachovává všechny atributy svého světa a vyprávění, zaměřuje se někam úplně jinam. Po Roce naší války, plném válčení, ale i retrospektiv, popisů prostředí a společenských vztahů, okořeněném o new-weirdově surrealistické prostředí Přesunu, jsme se dostali na Tris, malý ostrůvek ztracený kdesi v moři, kde se všechny postavy musely přeskupit do zcela odlišného obrazce, aby vůbec mohly fungovat.
Novodobý svět nás vrací zpět do Čtyřzemí, o Trisu se zmiňuje jen na několika málo místech, aby řeč nestála, a podobně to činí i s mnoha dalšími proprietami, s nimiž si Swainstonová doposud se třpytem v očích hrála. Ten tam je přitažlivý Přesun – do něj se dostaneme pouze v jednom, čistě účelovém, výletě se starou známou Vermiformií – stejně jako intrikaření mezi jednotlivými členy Kruhu. Autorka přidává jen málo postav navíc, soustředí se hlavně na vztahy těch zavedených. Objevuje se mnohem více retrospektiv, poznáváme příběhy Janta, ostravacke Lékařky Kapky, Lučištníka Bleska i Císaře Sana. Dílo staví mnohem více na pocitech, dává si pozor na každého protagonistu a vede ho vlastním směrem. A právě v této skutečnosti se nalézá poklad i kámen úrazu celého Novodobého světa.
Swainstonová dospěla a zanechala za sebou všechny malicherné součástky svých předchozích dvou románů, díky nimž jsme si Čtyřzemí tak oblíbili, a soustředí se profily svých postav a na jejich uvedení na správné cesty. Blesk řeší vztah s Kyan, Jant si ujasňuje, zda bude lepší zůstat čistý, nebo zas brát kočku, Architektka Jinovatka zachází za hranice svých možností a Císař San poodhaluje tvář, kterou jsme celou dobu ve skrytu duše čekali, ale přesto nás ohromí. Typicky ženskou rukou tříbí Swainstonová své hrdiny, zabíjí ty Eszaje, kteří byli jen na obtíž, zároveň se však nenechává unést sentimentalitou a zůstává v reálných sférách. Ukotvení jí zcela jistě zprostředkovaly popisy bitev s Hmyzem, jež popisuje lépe a sugestivněji, než leckteří muži – koneckonců v Novodobém světě se naplno prosazuje prvek military fantasy, který celé Hradební mýty už od počátku provází.
Jenže zatímco se autorka soustředí na své postavy, zcela opomíná všechno ostatní, co vystavěla v předchozích dvou knihách. Každý závěrečný díl trilogie by měl všechno, co jsme se dozvěděli, spojit do jednoho celku a nechat vyvrcholit. Swainstonová to tak zpočátku jistě zamýšlela. Na jejím díle je patrné, že koncept každého dílu už měla v hlavě předem – válka a Přesun, odbočka na Tris s objevem hmyzích mostů, monumentální finále ve znamení velké přehrady. Jenže ve chvíli, kdy začala psát třetí díl, zjistila, že už se nedokáže tolik soustředit na své původní cíle. Epičnost děje, kterou jsme si doposud užívali plnými doušky, nahradila vetchou kostrou příběhu, která je ráda, že stojí. Ano, je bezpochyby monumentální, jenže čtenáře předchozích dílů nenasytí. Naopak. Budou volat, kde jsou ty všechny zajímavé perličky, jež jim Swainstonové dosud předkládala plně integrované do příběhu. Abych autorce nekřivdil, ony se ty perličky najdou i v Novodobém světě, jenže působí tak uměle a vyloženě násilně vložené, že čtenář na ně po chvíli rezignuje a stejně jako autorka se soustředí na postavy.
Steph Swainstonová v Novodobém světě dospěla. Vybrala si zajímavou cestu, která jen a jen sedí k jejímu lehkému a přesto sugestivnímu jazykovému stylu a která si notuje s prostředím jejího Čtyřzemí. Bohužel je ta cesta diametrálně odlišná od předchozích dvou svazků, a proto výrazně snižuje kvalitu trilogie, která díky tomu vlastně vůbec není trilogií, ale pouze třemi samostatnými knihami, které pojí stejný hrdina a stejný svět. Mnoho motivů z předchozích románů zůstává nedořešeno, závěr leží hlavně v myšlenkové rovině naroubované na prosadivší se dějovou linii Bleska a jeho dcery Kyan. Swainstonová autorsky dospěla, což je jenom dobře, bohužel tím však prošla příliš brzy na to, abychom si mohli dostatečně užít finále Hradebních mýtů. Teď jen doufejme, že chystané dva prequely k celé trilogii budou už jednotné a s přesným cílem, který autorka neztratí ze zřetele.
Název originálu: Modern World
Český název: Novodobý svět
Autorka: Steph Swainstonová
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Počet stran: 336
Vydal: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena: 279 Kč
Hodnocení: *** (60%)
