Vědci změřili velice přesně hodnotu magnetického náboje jedné částice hmoty a antihmoty. Lepší porozumění vlastnostem těchto částic může vědcům pomoci odhalit obrovské tajemství vesmíru. Proč je vesmír složen z klasické hmoty, a ne antihmoty?
Simulace zobrazující objevení Higgsova bossonu v detektoru CMS. Zdroj: Wikipedia Commons
Antihmota byla předpovězena v roce 1928 a objevena jen pár let poté v roce 1932. Od té doby se naskytlo několik otázek, které nejsou doposud zodpovězené.
„Podle naší studie bylo po velkém třesku ve vesmíru stejné množství hmoty i antihmoty,“ vysvětluje harvardský fyzik Gerald Gabrielse. „Když se hmota potká s antihmotou, tak anihilují – zaniknou a promění se v čistou energii. Otázkou je, když se vesmír ochlazoval, proč veškerá hmota a antihmota neanihilovala? Je tu teď obrovské množství hmoty, žádné známky antihmoty, a my nevíme proč.“
Podle některých teorií většina hmoty hned po velkém třesku anihilovala a to, co pozorujeme v současnosti, je pouhý zbytek vesmíru. Jak k tomu došlo nebo proč převažovala hmota zatím nikdo neví.
Tým Gabrielse zachytil protony a antiprotony v magnetické pasti, která drží jednotlivé částice od sebe. Povedlo se mu je udržet několik minut, takže stihli provést důležitá měření.
Magnetický náboj vědci změřili pomocí oscilací, které protony a antiprotony vytvářely.
„Plán byl tento: vezměme jeden proton a jeden antiproton a srovnejme naše předpovědi s realitou,“ říká Gabrielse.
Teorie říká, že protony a antiprotony by měly mít stejnou hmotnost, stejnou velikost náboje, ale opačný náboj. Tento model se potvrdil a další měření by mohla vést ke zjištění, proč klasická hmota dominuje v celém vesmíru.
„Jsem si jistý, že dokážeme naše výsledky ještě několikanásobně zpřesnit,“ dodává Gabrielse.
