!Rozhovor!Tomáš Řezníček uspěl v obou ročnících literární soutěže Fantastická povídka. Letos se díky hlasování čtenářů umístil na první příčce. Nejen o svých autorských úspěších se Tomáš rozpovídal v rozhovoru pro FANZINE.cz.
Vítěz Fantastické povídky 2012 u poroty i čtenářů uspěl s povídkou Zpackaná mise. Zdroj: archiv Tomáše Řezníčka
Tomáši, v loňském roce jste se dostal do finále soutěže Fantastická povídka s textem Když došla voda. Letošní povídka Zpackaná mise vám dokonce přinesla první místo. Jaké emoce to ve vás vyvolává?
Myslím, že se tomu říká radost, ale hlavně, že to moje dlouholeté psaní do šuplíku není zas až tak marné. Skvělé na této soutěži je, že se člověku dostane připomínek a zároveň tím i povzbuzení i od zkušených autorů. Vidím ale, že se pořád mám co učit.
Letos jste do soutěže přihlásil dvě povídky. Spravedlivý svět však u poroty neuspěl. Povíte čtenářům ve zkratce, o čem pojednává?
Povídka Spravedlivý svět se spíše podobá mé povídce z prvního ročníku soutěže Když došla voda. Taky je psaná trochu specifickým stylem, který mě celkem baví. Opět je to příběh rozervaného jedince, který při ranní hygieně v koupelně rozmlouvá s osobou, jež na něj zírá ze zrcadla. Posléze jemu i čtenáři dojde, že jde o samotného Boha. Rozervanec si stěžuje na nespravedlnost světa skrze neopětovanou lásku jedné dívky. Bůh ho ale pokládá za velkého hříšníka, který si tak hodné děvče nezaslouží a čas s ní by mu mohl vyměřit pouze v rozsahu málo minut. Nabízí mu jiné, zlé děvy, s kterými by mohlo žít nekonečně dlouho, ale to je nabídka, kterou žádný správný literární hrdina neakceptuje. Nakonec získá těch pár minut se svou vysněnou, bohužel s tímto časem naloží jako doposud s celým svým životem.
Plánujete zúčastnit se i dalšího ročníku?
Jak jsem řekl už loni, když zdraví a čas dovolí, tak určitě. Na druhou stranu si myslím, že bych se mohl pokusit odpíchnout k něčemu většímu.
Jak jste spokojen s audio verzí vaší loňské povídky Když došla voda, kterou má na svědomí ČRo Leonardo?
Slyšel jsem ji asi dvakrát a nejsem zklamán. Kdo by byl ostatně zklamán, že ho vysílají v rádiu.
Dvojí účast ve finále Fantastické povídky není vaším jediným úspěchem. Jakých dalších ocenění se vám dostalo?
Zúčastňoval jsem se různých literárních soutěží, ale to je už z doby, kdy se nikomu o internetu ani nesnilo. V osmdesátých letech mi vyšlo pár povídek ve sbornících Domu kultury kovoprůmyslu na Smíchově, nebo jak se to tenkrát jmenovalo. Tenkrát se tam posílaly povídky napsané na psacím stroji aspoň ve třech kopiích. Co se týká dnešní doby, zúčastnil jsem se dvakrát soutěže Hledá se autor bestselleru nakladatelství Fragment a také jsem zkoušel psát s Vieweghem blogový román Srdce domova na idnes. Všechno s nulovým výsledkem. Asi ze mě nebude nikdy autor bestsellerů.
Za první větší úspěch tedy považujete až Fantastickou povídku. Je to tím, že práce finalistů hodnotila odborná porota i samotní čtenáři?
Ano, je to určitě největší úspěch. Už samotný postup do finále, kam vás posunou odborníci, a samozřejmě i fakt, že si vás přečtou i čtenáři, kteří o vás nikdy neslyšeli, a navíc se rozhodnou vás hlasově podpořit.
Vaše povídka Zpackaná mise vypráví o mimozemšťanovi infiltrovaném do lidského společenství. Kde se zrodila tato myšlenka?
Tam se zpočátku hlavně jednalo o problém početí dítěte. Původně to měl být příběh dvou lidí, kteří měli oba z mládí nebo dětství nějaká traumata a právě to, že čekají dítě, je trošku rozpoltilo. Až tak, že jim připadalo nesmyslné, aspoň mužské části páru, přivést na svět dítě do tohoto strašného světa. Protože jsem trochu na psaní líný, většinou věci nosím dlouho v hlavě. Pak přišla soutěž Fantastická povídka a to byl už jen krok k tomu udělat z chlapa mimozemšťana a vzhledem k omezené délce textu téma trochu odlehčit. A co se týká dětí, mám rád šťastné konce.
Prozradíte, odkud čerpáte inspiraci ke psaní všeobecně? Vycházíte z vlastních zkušeností nebo vás například osloví nějaký film či román?
Samozřejmě, že hlavně z vlastních zkušeností. Každý přece něco zažije nebo někdo jemu blízký. Pak si to už stačí jenom trochu přibarvit, pozměnit. No a samozřejmě i z knih a filmů. Když ovšem přečtu opravdu nějaký dobrý román nebo uvidím nějaký dobrý film, tak mě to spíš srazí do kolen: tohle přece nikdy nemůžu dokázat. Naopak mě dokáže povzbudit, když náhodou uvidím nebo přečtu nějakou slátaninu, to si pak pomyslím, že to bych přece dokázal taky.
Máte nějaký vzor, co se psaní týče – ať už z domácí nebo zahraniční literární scény?
Já jsem nikdy nebyl vyhraněný jen na sci-fi. Snažím se číst v co nejširším záběru, čímž nechci říct, že čtu dívčí romány. Vždy jsem měl hodně rád legraci a spousta velkých spisovatelů měla velký smysl pro humor, ač psala o vážných věcech. Moji nejoblíbenější spisovatelé jsou Heller, Irving, Vonnegut, McEwan. Skvělí humoristé jsou Woody Allen nebo Kishon. Z našich spisovatelů mám nejraději Vladimíra Neffa, to byl skvělý, vtipný vypravěč. A nesmím zapomenout na Haškovy povídky. Pokud můžu někde dohledat mou zálibu v psaní sci-fi povídek, pak to budou hlavně E. A. Poe, R. L. Stevenson, Oscar Wilde nebo Ray Bradbury, což jsou autoři, kteří mě nejvíc oslovili jako teenagera. Nemůžu si ale odpustit, abych se nezmínil o mém největším literárním hrdinovi z dětství – o Neználkovi – to byla výborná dětská fantasy. To, co je pro dnešní mládež Harry Potter, to byl pro mě tenkrát on. Tím ale nechci říct, že si nasadím jeho modrý klobouk a vyrazím na první con.
Letos v říjnu na festivalu FanCity pořádal FANZINE.cz besedu s porotci Fantastické povídky. Považujete takovéto rady a literární workshopy jako přínosné pro začínající spisovatele?
Určitě ano. Já jsem ale spíše stydlivější typ a raději se besedám a debatám vyhýbám.
Pomohly vám osobně nějak? Vyvarovat se například některých chyb nebo naopak na něčem více zapracovat?
Díky zpětné vazbě ve vaší soutěži, ale i všeobecným radám k začínajícím spisovatelům z internetu, jsem si jako hlavní radu pro moje psaní odnesl: Méně slov je někdy více.
Letošního FanCity jste se sám zúčastnil, jak se vám tam líbilo?
FanCity jsem se zúčastnil hlavně kvůli vyhlášení Fantastické povídky v rámci Večera fantazie. Navíc jsem značně pohybově handicapován, takže jsem byl rád, že jsem seděl v divadelním sále. Co se dělo venku, nemohu posoudit.
Jezdíte na cony pravidelně?
Nebyl jsem na žádném. Cítil bych se tam jako v jiném světě, který není ten můj. Připadá mi neuvěřitelné, kolik lidí se dokáže převléknout do kostýmů ze Star Wars nebo Star Treku. Tyto série mě nikdy moc neoslovily. Sebe si dokážu maximálně představit v kostýmu Arnolda Rimmera, což je asi moje nejoblíbenější postava ze sci-fi nebo fantasy seriálů.
Dvěma loňským finalistům soutěže Fantastická povídka vyšla nedávno první kniha. Vás zatím nikdo neoslovil?
Bohužel ne. Je to asi tím, že pro klasickou fantasy jsem prakticky nepoužitelný. Přitahují mě spíš fantaskní příběhy z reálného světa, to, co se může stát kdykoliv i mně, například v koupelně. I když samozřejmě už odmala bylo mým velkým snem mít vlastní tištěnou knihu.
Máte ambice na napsání vlastního románu? O čem by případně měl být?
Samozřejmě ano. Po úspěchu ve Fantastické povídce by to asi mělo být něco podobného, co se odehrává v mých povídkách. V hlavě mám hlavně delší verzi povídky Zpackaná mise, což je, myslím, dobrý materiál na delší kousek. A nemusí to mít zákonitě stejné postavy a stejný závěr. Možná to dokážu dostat z mé hlavy dokonce na papír, což je vždycky můj největší problém. Bohužel nevím, koho a jak bych měl se svým případným hotovým textem oslovit.
Tomáš Řezníček
Narodil se roku 1960 v Praze, kde stále žije. Vyučil se sazečem a své vzdělání dokončil maturitou, obor polygrafický průmysl na Střední škole pro pracující. Psal už od raného mládí hlavně humoristické povídky. Soutěží se účastnil již v době, když se příspěvky posílaly ve třech kopiích poštou. Jeho povídky byly otištěny pouze v několika sbornících Domu kultury kovoprůmyslu na Smíchově. Za největší literární úspěch z doby před Havlem pokládá předčítání dvou svých povídek v divadle Rubín, kdy jejich interpretem byl Marek Eben.Po nástupu internetu pokouší štěstí dál. Finále v soutěži Fantastická povídka je jeho první výraznější úspěch. Je ženatý, má dva syny, ale i méně času, klidu a síly na tvorbu. Pokud to zdraví a okolnosti dovolí, určitě se zúčastní dalšího ročníku soutěže.
