!Profil autora!V České republice je Vlado Ríša jedním z nejvyhledávanějších autorů sci-fi a fantasy literatury. Do paměti čtenářů se zapsal jak díky svým knihám, tak díky sborníkům povídek, které sám vydává. Svým osobitým stylem si získal mnoho fanoušků po celé republice.
Vlado Ríša při jedné ze svých oblíbených aktivit, zdroj: archiv autora
Vlado Ríša se narodil 16. dubna 1949 v Rožňavě ve východní části Slovenska, ale většinu svého života prožil v Čechách. V Praze vystudoval VŠCHT, obor anorganická chemie. Školu ukončil v roce 1973, ještě rok zde ale zůstal a pracoval jako odborný asistent. Nějakou dobu se držel svého oboru, když pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži jako vědecký pracovník výroby a výzkumu radiofarmak. Postgraduálně se také věnoval studiu psychologie a pedagogiky.
Co se týče jeho činnosti na poli sci-fi, už od mládí se účastnil conů pořádaných fanoušky této literatury. V roce 1990 dokonce založil nakladatelství zaměřené na sci-fi a fantasy literaturu s názvem Golem Ríša. Byl šéfredaktorem časopisu Ikarie, v současnosti vede XB-1.
Nelehké začátky
Svou první povídku, Světelné koridory, zveřejnil už roku 1982 v Technickém týdeníku. Následoval Vtip (1983) a Zima (1987) v oblíbeném ABC. První povídku vydanou v Mladé frontě, Honzovu první cestu, nepotkal moc šťastný osud. Nejprve ji redaktor několikrát ztratil, poté dokonce zapomněl vydat závěrečný odstavec obsahující pointu. Naštěstí to Ríšu neodradilo a snažil se dál.
První knihu s názvem Gooka a dračí lidé (1991, Golem Ríša) napsal spolu s Evou Hauserovou za přispění Ondřeje Neffa (který jí dal mimo jiné název). Tehdy také vznikl pseudonym Richard D. Evans, protože vlastní jména připadala autorům příliš nezajímavá (Richard podle Ríšova příjmení, Evans podle Evy Hauserové a D, protože autoři byli dva). Tento pseudonym pak sám Ríša použil ještě u několika dalších knih.
Gooka a dračí lidé je příběh o hrdinovi, jenž hrdinou vlastně není. Je to obtloustlý, intelektuální mužík, který se z krizových situací dostává spíše díky velkému štěstí než nějaké fyzické zdatnosti nebo bojovému umění. Během svého putování prožije mnoho dobrodružství, s cílem dojít k civilizaci Marin-Daninů, potomků kolonistů z jiné planety.
Příběh se stal natolik oblíbeným, že se dočkal i pokračování s názvem Gooka a Yorimar (1993, Golem Ríša). V tomto díle se Gooka vydává na další dobrodružnou výpravu, tentokrát aby zachránil svého syna Yorimara.
Velice dobře hodnocenou sérií tohoto autora je řada knih inspirovaná hrdinou Conanem. Hned první kniha, Conan a Krvavá hvězda (1992, Dnes), byla rychle následována dalšími díly Conan a Nesmrtelný (1996, Klub Julese Vernea), Conan a Skryté město (1996, Klub Julese Vernea), Conan a Jengirské slunce (2000, Klub Julese Vernea), Conan a Tygří amulet (2002, Klub Julese Vernea), Conan a Meč Yggrest (2006, Klub Julese Vernea) a zatím poslední Conan a Srdce Pteionu (2008, Klub Julese Vernea). Je zajímavé, že první čtyři knihy vydal ještě pod pseudonymem Richard D. Evans.
V knize Beta Draconis (1993, Winston Smith) publikoval několik různorodých povídek z devadesátých let. Lze tu najít práce humoristické, detektivní a ryze sci-fi charakteru. Jmenujme alespoň Honzovu první cestu, Dračí vejce či Případ společnosti Redsum.
V devadesátých letech dále zveřejňoval povídky v časopisech, hlavně Ikarii, jejímž šéfredaktorem se stal roku 1993. Vyšly tak například povídky Jora ze Sinope (1993/7, Ikarie), Kal Gore Proup a indiáni (1994/7, Ikarie), Olendy a věkaři (1994/12, Ikarie) nebo Potíže se žepajem (1999/3, Ikarie). Mnohé z těchto prací později zařadil právě do výboru Beta Draconis (vedle výše zmiňovaných ještě Druhá Honzova cesta, Drana a Perx, Ona se vrátí…(Alena))
K rozsáhlejším dílům se vrátil až v roce 1998 románem Bokha-lú (1998, Golem Ríša). Tady Ríšův hrdina, bývalý kosmonaut Waldo Šarý, ztroskotá na neznámé planetě obývané malými medvídky a lidmi, jejichž civilizace si udržuje středověkou podobu, včetně tyranského krále a neustálých válek. Čtenáři byla kniha přijata dobře, úspěchu série o Gookovi však nedosáhla.
Mark Stone a agent JFK
Ríša se také podílel na několika dílech knižní série o Marku Stoneovi, agentovi Služby pro dohled nad primitivními planetami. Ta má za úkol dohlížet na planety osídlené lidmi, jejichž technologické znalosti nejsou příliš vyspělé. Hrdina se spolu se svým androidem Rayem vydává na dobrodružné cesty po světech, kam by nejspíš hned tak někdo nevyrazil. V knize Charlungští bojoví obři (2002, Ivo Železný) se dostává na Stamis, kde spolu bojují jakési útočné humanoidní bytosti a němí charlungští obři. Tuto knihu vydal Ríša pod pseudonymem Louis Richard. S hrdinou si zřejmě porozuměl, protože velice brzy následovala další kniha Mise na Šámatu (2003, Ivo Železný) a První mise (2005, Ivo Železný). Tyto knihy publikoval již pod vlastním jménem, stejně jako svůj zatím poslední příspěvek, Peggy v nesnázích (2009, Ivo Železný).
Stejně tak se jeho stopa objevuje i v sérii o agentovi Johnu Francisi Kovářovi. Ten zasahuje v paralelních světech a jejich minulosti i budoucnosti, aby je ochránil před zhroucením. V knize Pašeráci v oblacích (2008, Triton) má postava Johna Francise Kováře možnost prožít první světovou válku, Válka pašeráků (2010, Triton) pak tento příběh dále rozvíjí.
K fantasy autor opět zabrousil románem Putování za jantarovým drakem (2006, Straky na vrbě), v němž se nechal inspirovat pověstí o rytíři Bruncvíkovi. Čtyři povídky na toto téma obsahuje také kniha Stryga (2008, Poutník).
Posledním románem, který ještě nebyl zmíněn je Až peklo zamrzne (2007, Triton). Dva bratři pokoušející se pomstít smrt rodičů a bratra hledají toho, kdo je za všechno zodpovědný. Snaží se také vyřešit záhadu nápoje, který kněží na planetě Ramor dávají věřícím.
Sci-fi povídky o fantastických věcech
Jako editor vydal Ríša několik antologií. V Zabij/zachraň svého mimozemšťana (2010, Mladá fronta) se desítka autorů zamyslela nad tím, jak by dopadlo setkání člověka s bytostmi z jiných planet, v Časovíru (2008, Mladá fronta) si zase pohrávají s myšlenkou cestování v čase a Roboti a lidi (2009, Mladá fronta) obsahují povídky o střetu člověka a jím vytvořeného stroje. Pro odlehčení žánru také vznikl sborník Sorry, vole, error (2007, Mladá fronta), jehož příběhy čerpají sice z prostředí typického pro sci-fi literaturu, mají ale humoristický nádech. Nejstaršími antologiemi jsou pak 2003: Česká fantasy (2003, Mladá fronta) a 2005: Česká fantasy (2006, Mladá fronta).
Vlado Ríša, ať už píše pod jakýmkoli pseudonymem, má svůj osobitý styl, který ho pokaždé prozradí. S nadsázkou popisuje pocity a myšlenky svých postav i dění okolo nich. Jeho přirovnání jsou originální a atmosféře knih dodávají ten správný náboj. Místy použitá lehká ironie zase odlehčuje a udržuje napínavá vyprávění vyvážená. Dobrodružství a humor, dvě v jednom, to jsou knihy Vlada Ríši.
