Na rozdíl od fantasy, kde nadbytek magie nemusí být vždy nutně na škodu, se sci-fi potýká se svým vlastním specifickým problémem. Jak moc podrobná by (v tomto případě kniha) měla být po vědecké stránce, aby byla poutavá?
Příliš mnoho vědy může sci-fi spíše uškodit. Zdroj: Universal Pictures
Čeho je moc, toho je příliš
Stejná otázka byla položena i doktoru Jeremy Ellisovi a autorovi sci-fi Scottu Siglerovi. Jejich postoje na toto téma se prakticky shodují. Jak moc by měl tedy autor sci-fi literatury zabíhat do technologických podrobností? Pokud možno, co nejméně.
Rozhodně to však neznamená, že by měl autor podceňovat svoji přípravu. Výzkum je v tomto případě důležitější než samotná tvorba, aby bylo jasné, o čem se bude psát a aby byla důležitá fakta relevantní a pohromadě. Problematiku tématu by měl v první řadě pochopit právě on.
Jen špička ledovce
Vlastní dílo by pak nemělo být odbornými informacemi zbytečně zahlceno. Mohlo by se tak totiž dost dobře stát jen výpravnější učebnicí. Někteří by to možná ocenili, ale většina čtenářů nemusí nutně po přečtení knihy vědět první poslední o kybernetice a nanotechnologii.
Měly by tak být vyjeveny pouze nezbytné detaily pro pochopení příběhu. Zbytek by si měl nechat autor ve svých materiálech. Vždycky je možné dodatečné informace čtenáři podat nějakým způsobem během příběhu jako uvedení postav, atmosféry či posunutí zápletky. Někdy hlubší vysvětlení ani není potřeba. Světelné meče ze Star Wars jsou čistý technologický výmysl a přesto je všichni berou.
