Mezihvězdné cestování je nám možná blíže, než si myslíme. Nová teorie nám dává možnost cestovat warp rychlostí za mnohem reálnějších podmínek, než tomu bylo doposud.
Postavíme taky takovou? Zdroj: reprofoto Youtube.com
Každý fanoušek sci-fi zná nějakou formu nadsvětelného pohonu. Většinou je nazýván právě oním magickým warp, občas také subprostor nebo hyperprostor. Co si ovšem pod takovým pohonem představují fyzici?
Takzvaný Alcubierrův pohon, který je pro vědce synonymem warpu, obchází fyzikální zákony našeho vesmíru a teorii relativity velmi elegantním způsobem.
Celá loď je vyjmuta z našeho časoprostoru v jakési bublině. Pohon využívá té zajímavé vlastnosti, že pohyb ve vesmíru je sice omezen konstantou c (rychlost světla), samotné rozpínání a smršťování vesmíru ale tato omezení nemá. Zatímco loď stojí na místě, vesmír kolem ní vzniká a zaniká.
Velkým pozitivem je, že jelikož se samotná loď nepohybuje, posádka nepociťuje přetížení a čas plyne stejnou rychlostí jako na Zemi.
Tato teorie není nová. Bohužel první výpočty naznačily, že pro vytvoření bubliny je potřeba více energie, než nám nabízí celý vesmír. Poslední řešení už si vyžadovalo pouze množství negativní energie odpovídající hmotností planetě Jupiter.
Ná nákresu je kosmická loď uvnitř prstence negativní energie Zdroj: Harold White, NASA
Nedávno na konferenci 100 Year Starship Symposium padla z úst profesora Harolda Whita nová teorie, k jejíž realizaci je potřeba jen směšných 700 kilogramů negativní energie.
White se spolu se svým kolegou a několika dalšími vědci pustil do laboratorních testů. Sestrojili laserový White-Judayův interferometr warpového pole, s nímž se pokouší vytvořit v časoprostoru mikroskopické warpové bubliny.
Srdce každého vědce a sci-fisty zaplesá. Warp a mezihvězdné cestování se již stává vážným tématem, ne jen pohádkou na dobrou noc. Nám běžným smrtelníkům nezbývá než doufat, že se dožijeme doby, kdy funkční warp pohon budeme mít. A že se celý náš vesmír nezhroutí při pokusech v nějaké vědecké laboratoři.