Snad každý přemýšlel o nějakém konci. O konci života, světa, ale i veškerého bytí. Jak by to mělo být s koncem samotného prostoru?
Abychom se dostali k podstatě, je nutné pochopit ještě jednu věc – rozpínání vesmíru. Vesmír se nejenom rozpíná, ale dokonce se to děje čím dál tím rychleji. Navíc rozpínání sice způsobuje oddalování galaxií navzájem, avšak samotné galaxie se souběžně s tím netrhají na kusy, což nelze odůvodnit ani gravitační silou celého komplexu hvězdných soustav.
Všechny vize zániku jsou děsivé. První variantou je vítězství gravitace, jež vtáhne celý vesmír do jediného bodu – teorie velkého krachu. Veškerá hmota se zhroutí sama do sebe, a tak bychom mohli říci, že tu začne být pěkně horko. Nicméně tato teorie není příliš upřednostňována, jelikož na základě poznatků musíme předpokládat existenci něčeho, co zabraňuje vesmíru zkolabovat sám do sebe. Mluvíme o tzv. temné energii, která podle všeho tvoří podstatnou část vesmíru.
Druhou možností je pravý opak. Tepelná smrt. Nenechme se zmýlit, nejde vlastně o teplo, ale o chlad. Naprostý chlad. V tomto případě by rozpínání vesmíru neustále pokračovalo, a tak by se jednotlivé galaxie dostaly tak daleko od sebe, že by se vesmír stal jen pustým chladným místem. V případě takové verze se připravme na pořádnou nudu. Všechny hvězdy budou umírat a hmotu polykat černé díry, dokud se samy nevypaří, až se vesmír stane zcela opuštěným místem.
Jenže je tu ještě třetí možnost. Často je rozpínání vesmíru připodobňováno k nafukování balonku. Ale ten nelze nafukovat donekonečna, jednou se musí stát to, že bude natolik roztažen, že praskne. Je toto možná konečná fáze našeho vesmíru? Podle posledních poznatků ano. V průběhu několika následujících desítek miliard let by mělo dojít k tomu, že vesmír dospěje k tak enormní míře expanze, že nakonec vše bude roztrháno na kusy, do posledního atomu.
Studium temné energie by mohlo podpořit buď teorii tepelné smrti, nebo velkého rozervání. Pokud by byl její význam skutečně takový, jak se uvažuje, byla by zodpovědná za stále rychleji rozpínající se vesmír, který se jednou může roztrhnout. Vzhledem k tomu, že tato energie je dominantní složkou vesmíru, dá se předpokládat, že rychlost rozpínání se bude i nadále zvyšovat. A pak? Můžeme být klidní. I kdyby tato teorie byla pravdivá, nedojde k ní v nejbližších 50 miliardách let.
