Strhující horor, který v kinech Velké Británie lámal poslední dva roky rekordy napsala Susan Hillová v roce 1983. Režie se ujal James Watkins a z duchařské klasiky udělal trhák. Bylo zapotřebí druhého dílu. Jenže knižní předloha nebyla. Susan Hillová přišla se skvělým nápadem a studio Hammer, jež celou akci zaštiťuje, se ho ihned chytilo. Pokračování hororového románu se ujal spisovatel kriminálních příběhů Martyn Waites.
Vše tedy bylo v jeho režii. Susan dala pouze nápad a bylo na něm, jak se s ním popere. Když od studia Hammer dostal nabídku k napsání románu, okamžitě souhlasil. Pokračovat v něčem, co začala brilantní spisovatelka Susan Hillová, byl pro něj splněným snem. S tím ovšem souvisí velká zodpovědnost a to u něj vyvolalo větší strach než žena ve viktoriánském oděvu.
Pokračování úspěšného britského hororu se ujal Martyn Waites. Zdroj: dailymail.co.uk
Plánovat druhý díl bez Radcliffa?
Jelikož byla kniha plánovaná jako předloha pro připravovaný film, vznikla otázka, zda Martyn dle toho uspořádá i svůj „spisovatelský styl“. Přiznává, že během psaní si často představoval, jak se ony skutečnosti přenesou na plátno. Ovšem neodvrátil se od pravidel, která platí pro knižní psaní. Některé scény bude tedy těžké přetransformovat. Již nyní se však pracuje na scénáři, který vzniká z pera Johna Crokera a sám Martyn si ho pochvaluje.
Kolují jisté dohady, že slávu prvnímu dílu přinesl Daniel Radcliffe, jež ztělesnil hlavní mužskou postavu Arthura Kippse, anglického právníka. Jenže pro druhý díl se s ním již nepočítá. Uvidíme tedy, jestli film, který se v kinech objeví již v roce 2014, bude mít úspěch i bez našeho Harryho Pottera.
A co o svém románu říká sám autor?
Nic moc určitého. Je vázán mlčenlivostí. Navíc, když víte, co máte čekat, tolik vás to nevyděsí. Jediné co prozrazuje je, že se opět podíváme do Úhořího močálu (Eel Marsh House), ovšem tentokrát 40 let od událostí prvního dílu. Dostaneme se tak do období druhé světové války, kdy tajemný dům bude sloužit uprchlým dětem z Londýna a jejich ošetřovatelce. A jak se dá očekávat, jejich hostitelkou nebude nikdo jiný než žena v černém.
Martyn by si přál, aby si čtenáři z příběhu odnesli něco pozitivního. Do románu vložil to nejlepší ze sebe a opravdu ho to bavilo. Předem vzkazuje, že druhý díl se od prvního liší. Nechtěl ho nikterak kopírovat. Doufá, že to čtenáři přijmou, budou shovívaví a užijí si zážitek. Jak totiž vzkazuje: „Myslíte si, že první díl byl strašidelný? Tak počkejte.“
