Dvanáct povídek v současnosti soupeří o titul Fantastická povídka roku 2011. Rozhodnout svými hlasy může široká veřejnost. Hlasování končí 8. října.
Ilustrační foto, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Ačkoli o finálových povídkách rozhodly hlasy poroty ve složení Ivan Pullman (publicista, externí spolupracovník slovenského časopisu Fantázia a editor sborníku Ceny Fantázie), Lívia Hlavačková (slovenská autorka fantastiky), Oldřich Roun (za nakladatelství Argo), Pavla Lžičařová (šéfredaktorka Fantasyplanet.cz), Lukáš Vaníček (lektor tvůrčího psaní, publicista a autor), Jan Michálek (publicista), Marek Hofman (šéfredaktor Fanzine.cz) a Míla Linc (knihovník a spisovatel), v původním složení poroty figurovala další jména.
Jsou to Vlado Ríša (bývalý šéfredaktor časopisu Ikarie, současný XB-1), Františka Vrbenská (spisovatelka a knihovnice), Jiří W. Procházka (spisovatel) a Jakub Ehrenberger (publicista a šéf projektu Online povídky na Fanzine.cz), kterým se ze zdravotních, rodinných a dalších důvodů nepodařilo poslat své hodnocení povídek včas, tedy do uzávěrky hodnocení poroty, termínu, který byl pro neočekávané množství prací (přišlo 666 povídek) posunut oproti původnímu harmonogramu o týden.
Čtěte exkluzivní anotaci finálových povídek od Františky Vrbenské
Jejich později dodané hodnocení nebylo a nebude už nijak do soutěže započítáno. Přesto na Fanzine.cz zveřejníme pro zajímavost jejich komentáře. Věříme, že pro autory povídek se tak může jednat o zajímavou zpětnou vazbu. Pro čtenáře zase fakt, že i názory poroty jsou rozdílné. A o to zajímavěji může dopadnout právě hlasování veřejnosti. I vkus čtenářů bude zajisté u každého odlišný. Budeme se těšit na čtenářské názory na jednotlivé povídky v komentářích tohoto příspěvku.
První názory poroty, které zveřejňujeme, pro Fanzine.cz napsala spisovatelka Františka Vrbenská, (velmi stroze) šéfredaktor časopisu XB-1 Vlado Ríša a publicista Jakub Ehrenberger, který má v našem magazínu na starost projekt on-line povídek.
Planeta (Radovan Kolbaba)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 7, Lívia Hlavačková 9, Oldřich Roun 7, Pavla Lžičařová 9, Lukáš Vaníček 6, Jan Michálek 8, Marek Hofman 7, Míla Linc 4
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Povídka působí jako úvod k většímu celku, krátká forma jí nesvědčí. Dlouhý, popisný a podrobný úvod, na závěr nepřekvapivý „cliffhanger“. Příběh by měl být silný emotivně, ale ve střídmém autorově stylu nenalezne žádné vypravěčské pomůcky, které by k tomu přispěly.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
7 bodů (zajímavý nápad, nedotažený).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Povídka s nejvyšším počtem bodů. Kdybych měl ale z autorových finálních prací vybrat tu lepší, byl by to příběh Rozsévač smrti, který ode mě dostal právem více bodů než Planeta. Planeta je kombinací sci-fi a fantasy, fantasy prvek zůstává však v podstatě pouze naznačen. To jen konstatuji, nehodnotím.
Na rozdíl od druhé zmiňované povídky autor tentokrát akcí šetří a čtenář propluje dějem tak nějak hlouběji nepoznamenán, což zamrzí. Od uvedení zásadní informace v ději je navíc každému rozumnému člověku jasné, jak příběh pravděpodobně skončí. Ani samotný námět mě osobně příliš neoslovil. Příběhů na podobné vlně (nechci teď spoilerovat, ale každému čtenáři po přečtení snad bude jasné, co myslím) jsem četl už desítky, ne-li stovky.
Rozsévačovo dilema je mnohem plodnější. Nehledě na to, že by tato povídka potřebovala trochu zredigovat, proškrtat a v neposlední řadě si rozmyslet, zda chce být psána spisovně. Pokud ano, pak bohužel regionální výraz jako „rožnout“ do ní nepatří, přičemž taktéž pocházím z Moravy, takže mu alespoň rozumím. Mnoho čtenářů může zmást. Myslím, že v soutěži jsou podstatně lepší povídky než Planeta, včetně autorova Rozsévače.
Z K Á Z A R Á J E (Zdeněk Jarchovský)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 7, Lívia Hlavačková 3, Oldřich Roun 7, Pavla Lžičařová 9, Lukáš Vaníček 8, Jan Michálek 8, Marek Hofman 5, Míla Linc 8
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Osobně bych povídku nehodnotila tak vysoko. Na první pohled zapůsobí, ale je povrchní; nedomyšlená v logice příběhu a peripetií časových skoků – tomu by třeba pomohlo víc humoru a grotesknosti; spěch či nedbalost při jejím vzniku prozrazuje také formální stránka – chybějící interpunkce, překlepy.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
9 bodů (bez komentáře).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Povídku hodnotím hodně vysoko a z jejího finálového umístění soudím, že ostatní porotci to viděli podobně. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co soutěž nabídla. Autor na počátku buduje perfektní post-apokalyptickou atmosféru, prach se čtenáři lepí na patro a rezavějící silniční cedule skřípou ve větru. Poté však vypravěč strhne svůj příběh zcela jiným směrem a dovede jej ke vcelku silné pointě, která mnoha povídkám chyběla. Na tak malém prostoru výborná práce. Navíc pozor! Celá povídka je pouhopouhé líčení, nikde žádný dialog nebo děj probíhající v daném čase. Přesto se daří autorovi udržet čtenářovu pozornost až do konce.
KDYŽ DOŠLA VODA (Tomáš Řezníček)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 4, Lívia Hlavačková 7, Oldřich Roun 6, Pavla Lžičařová 9, Lukáš Vaníček 7, Jan Michálek 6, Marek Hofman 8, Míla Linc 6
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Snaha o humor vychází poněkud těžkopádně a nuceně. Hromádka logických lapsů však v burleskním ladění textu neruší.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
8 bodů (slušný vtípek).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Jeden z nemnoha humorných příspěvků do soutěže. Autor používá poměrně specifický jazyk, lépe řečeno netradiční stylistický projev, což v této povídce nebylo na škodu. Za tuto skutečnost jednoznačně body nahoru. Také vyústění celého příběhu je velmi dobré, možná jedno z nejlepších v celé soutěži, neboť nevyloudí úsměv na tváři snad jen zkušenému funebrákovi. Problémem u humorných textů obecně je, že čtenář musí být s autorem zajedno, musí přistoupit na jeho hru a hrát ji s ním od začátku do konce. Přiznám se, že se tohle povídce jako celku, v mém případě, příliš nepovedlo.
Rozbřesk (Petra Lukačovičová)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 8, Lívia Hlavačková 6, Oldřich Roun 7, Pavla Lžičařová 9, Lukáš Vaníček 2, Jan Michálek 6, Marek Hofman 8, Míla Linc 7
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Na počátku autorka záměrně nastavuje podezření čtenáře na hrdinku (odstranění stop, zašlo to daleko), aby ho vzápětí zrušila: tím ovšem dostává příběh rysy mechanické konstrukce a začíná sklouzávat k (anti)moralitce. Rozsah textu neposkytl prostor pro hlubší psychologické zakotvení postav. Povídce ve formě dialogu bez nápaditější inscenace by jistě prospělo.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
Není to fantastická povídka, i když jako povídka to je velmi slušné.
(Poznámka redakce: Povídka do soutěže byla přijata, jediným hlasujícím porotcem, který vyslovil pochybnosti – ale nakonec dal hlas – byla Lívia Hlavačková)
Jakub Ehrenberger působí jako publicista v rubrice Literatura na Topzine.cz. Na Fanzine.cz má mimo jiné na starost projekt Online povídky. Foto: Eva Došková
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Rozbřesk je svým způsobem komorní konverzační drama. Neurazí, ale nemohu říct, že by také vyloženě nadchnulo. Celá povídka plyne tak nějak bez většího vzrušení a gradace až ke svému konci, kde autorka přichází s plánovanou pointou. Ta je sice nečekaná, bohužel, čtenář nedostane v průběhu příběhu vlastně žádný prostor, aby si vybudoval na události vlastní názor, který by mu poté samotné vyprávění dvěma prudkými fackami zcela vyvrátilo.
U povídky, která má nádech krimi příběhu, bych však něco podobného očekával. Tak nějak si přijdete, jako byste si ráno přečetli nevzrušeně krimi rubriku v novinách. Dozvíte se, co se stalo, aniž by vás to jakkoliv vzrušilo. Chybí totiž cokoliv hlubšího – vztah k postavám, skutečné emoce, akce nebo alespoň mimořádná jazyková kvalita. Vyloženě vyzdvihnout mohu pseudo-viktoriánské prostředí a humorné vyústění povídky. Z mého pohledu však jedna z těch slabších povídek, které proklouzly do finále.
SVĚTLO (Janine Pečenková)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 7, Lívia Hlavačková 8, Oldřich Roun 6, Pavla Lžičařová 6, Lukáš Vaníček 6, Jan Michálek 6, Marek Hofman 6, Míla Linc 7
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Použití obecné češtiny je chytrým tahem, dodává patinu skutečnosti. Co chybí autorce na vypsanosti, to nahradí cit pro příběh. I když není originální, zanechává silný dojem.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
10 bodů (nápad, výstavba i zpracování).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Povídka ze současnosti. Má výborný nástup, příjemně se čte, také nápad samotný, ačkoliv bych jej neoznačil za vyloženě originální, je zpracován velmi příjemně. Nevtíravý, dobře ukočírovaný jazyk. Napsal bych k povídce víc, ale tak nějak není co. Mně se to prostě hodně líbilo.
Rozsévač smrti (Radovan Kolbaba)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 6, Lívia Hlavačková 7, Oldřich Roun 6, Pavla Lžičařová 10, Lukáš Vaníček 7, Jan Michálek 8, Marek Hofman 6, Míla Linc 2
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Z literárního hlediska nelze mnoho připomínat, jen drobnosti. I dohady s autorem o ústředním motivu volby by byly vedeny subjektivně: jakápak volba, když je k ní hrdina doslova dokopán? Příběh je stejně tendenční, jako by byla v opačném případě deklarativní záchrana dítěte. Proč si hrdina nevybral někoho starého, nemocného, zraněného? Nebo proč druhý den alespoň nevyvolal hádku v krčmě?
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
7 (Závěr. Buď měl zůstat héroem, nebo zabít).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Povídka vystavěná na antických základech. Čistá akce, hodně krvavá, ve stylu největších řezníků žánru. Autor se nebojí lámat ruce i krky, na druhou stranu jsou tu ještě dodrženy určité hranice, za něž většinou chodí jen ti nejkrvavější. Některý čtenář tuto střídmost ocení, jiný ji bude naopak považovat za slabinu.
Celkově se mi líbí zasazení do antického konceptu. Není to sice nijak novátorský postup, v rámci fantastiky je však stále do jisté míry nevytěžený. Pokud půjde autor cestou Rozsévače smrti, určitě o něm uslyšíme častěji. Jeho tvorba slibné parametry rozhodně má.
Na věčnou památku (Daniel Tučka)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 7, Lívia Hlavačková 6, Oldřich Roun 6, Pavla Lžičařová 10, Lukáš Vaníček 2, Jan Michálek 7, Marek Hofman 4, Míla Linc 10
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Podle mého subjektivního pohledu nejlepší příspěvek soutěže.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
10 (nápad, výstavba i zpracování).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Melancholická povídka s drobnými náznaky ironie. Čte se příjemně, čemuž vděčíme především nespornému talentu vypravěče. Autorovi se daří zachytit prostředí povídky i její hrdiny v neobyčejném lyrickém světle,což se u příliš mnoha povídek neobjevilo. Tady je a příběhu sluší. Budete-li povídku číst, rozhodně se nesoustřeďte pouze na její obsah, zde obzvláště je jazyk a forma druhým hrdinou.
Akorát by autor někdy svou imaginaci mohl brzdit. V některých pasážích zbytečně vrší obrazy jeden na druhý, důležitá je však v tomto ohledu vyváženost. Příliš mnoho položek totiž pak působí spíše jako nákupní seznam. Nicméně, kdyby se dělal ve finále ještě užší výběr, pro tuhle povídku bych neváhal hlasovat.
Poslíček (Martin Stručovský)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 4, Lívia Hlavačková 7, Oldřich Roun 6, Pavla Lžičařová 8, Lukáš Vaníček 7, Jan Michálek 7, Marek Hofman 8, Míla Linc 5
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
V kontrastu s akčními scénami rozfázovanými do jednovětných odstavců působí jiné pasáže jako zrychleně promítaný film nebo čínská tušová malba: pár hlavních tahů štětce a zbytek si člověk musí domyslet. Je znát, že příběh patří k cyklu věnovanému hlavnímu hrdinovi-vypravěči. Možná proto se objevuje nevýrazné zakončení, které povídce neprospívá.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
10 (nápad, výstavba i zpracování).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Povídka, která jednoznačně vystoupila ze záplavy dalších svou formou. Krátké, většinou jednovětné odstavce, možná až přehnaně úsečný projev. Svižnost tomuto příběhu rozhodně nechybí, napětí přichází hned s první větou a celkově vás koncept i příběh donutí mrskat očima po stránce jako diví.
Já osobně ale i od vyloženě akčního příběhu očekávám ještě něco dalšího. Možná teď budu k autorovi nespravedlivý, ale výbornou akci u nás z českých spisovatelů, které čtu, píší podle mě kupříkladu Žamboch nebo Šlechta. Jejich příběhy jsou vesměs velmi akční a svižné, takže člověk hltá řádku za řádkou, současně ale oba autoři kolem svých postav budují celá města a světy, určité kulisy, prostředí, kam bych mohl děj ve své představě lépe zasadit.
Poslíček je takový flíček, který zběsile běhá po papíře. Postava hlavního hrdiny je skvěle napsaná, uvěřitelná, vyjadřuje se překvapivě přirozeně a v dané situaci zcela logicky (což nebylo v soutěži pravidlem), ale chybí jí prostor být něčím víc, co by čtenáři utkvělo v paměti. Něčím určitějším, konkrétnějším. Zčásti je to daň za nedostatek prostoru, ale u mě osobně by tato povídka v soutěžní podobě z výše uvedených důvodů zůstala těsně před branami finále.
TAK OBŽALUJTE (Petr Stejskal)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 6, Lívia Hlavačková 9, Oldřich Roun 7, Pavla Lžičařová 6, Lukáš Vaníček 6, Jan Michálek 8, Marek Hofman 4, Míla Linc 5
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Příběh by si zasloužil lepší zpracování, chybí nosná zápletka, konec působí těžkopádně. Mimo to: hrdinu mohli obvinit z poškozování uměleckých děl. (smích)
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
8 (+ nápad, – nedotažené).
Vlado Ríša velí svému časopisu, který nově vychází pod názvem XB-1. Sám působí také jako autor. Zhruba polovinu svých knih vydal pod pseudonymem Richard D. Evans. Foto: Vojtěch Herout, Topzine.cz
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Pomineme-li autorovu absolutní neznalost použití interpunkce, kvůli čemuž jsem kupříkladu strhával body (Neumím-li, ale chci publikovat, mám přátele, kteří třeba umí, takže si moji povídku přečtou a přeloží ji do češtiny! Už jenom proto, že to po mně mají lidé číst, nikoliv luštit.), námět povídky a její vypravěčské provedení už příliš negativně kritizovat nelze.
Víceméně variace na dorianovský příběh, povídka v určitém smyslu podobná další finálové povídce Na věčnou památku Daniela Tučky. To srovnání se tu přímo nabízí. Zatímco Na věčnou památku se věnuje fotografii, je melancholičtější a lyričtější, TAK OBŽALUJTE míří na malíře, působí syrověji a méně zdobně, přesto v sobě nese podobné kouzlo.
Zásadním rozdílem je taktéž fakt, že se (možná trochu překvapivě) jedná o sci-fi příběh. Nápad dobrý, vyprávění samotné plyne poměrně příjemně, jen na těch znalostech gramatiky a syntaxe bych zásadně zapracoval.
Mistr (Katrin Přikrylová)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 4, Lívia Hlavačková 8, Oldřich Roun 8, Pavla Lžičařová 8, Lukáš Vaníček 5, Jan Michálek 6, Marek Hofman 2, Míla Linc 8
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Text by si zasloužil ještě trochu vypilovat. Osciluje mezi černým humorem a ponurou osudovostí. Má svůj skrytý potenciál: konflikt mezi hrdinou a jeho nepřítelem, Štěstím a Neštěstím, by poskytl zajímavý základ i pro delší prózu.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
7 (vtípek, rozvleklé).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Osobně jsem moc rád, že to Mistr dotáhl do finále. Opět se tu čtenář setkává s příběhem psaným v durové tónině, což autorka naznačí třeba i vtipnými jmény postav.
Vyzdvihl bych zde vypravěčskou suverenitu, s jakou je příběh prezentován. Ta mi často u řady prací chyběla. Při čtení tohoto příběhu jsem však měl pocit, že má autorka vše pevně v rukou.
Mnohým začínajícím nebo amatérským autorům lze vyčíst přespřílišnou lásku k slovům. (A setkáme se s tím i v novinářské či publicistické praxi, sám dobře vím, o čem mluvím). Naučte se škrtat, slyší nováčci neustále. Zabijte své miláčky, radí jim Faulkner. V téhle povídce to není třeba. Autorka nervala zbytečná slova někam, kde nejsou potřeba, a to je velká vzácnost.
NEKLIDNÉ BLONDÝNY (Zdeněk Jarchovský)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 6, Lívia Hlavačková 7, Oldřich Roun 6, Pavla Lžičařová 6, Lukáš Vaníček 9, Jan Michálek 6, Marek Hofman 4, Míla Linc 5
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Povídka se hezky čte, i když rozjezd je pozvolnější (zato žertovný). Autor v rychlém tempu sleduje své představy a příliš se neohlíží na to, nakolik do sebe zapadají. Podle popisu se setkání odehrává v pražském metru. Jenže tam nefunguje mobilní signál… čímž padá jeden z klíčových momentů příběhu.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
9 (skoro dokonalé).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Co zpočátku vypadá jako další humorný příběh utahující si z lidí, autor věrný svému zvyku záhy odkloní na kolej zcela opačnou a vybuduje z mála poměrně slušnou dávku napětí. Ve srovnání s povídkou Z K Á Z A R Á J E mají NEKLIDNÉ BLONDÝNY poutavější příběh, v němž se objevuje vícero postav i dialog, silou pointy i nevšedností námětu však vede první jmenovaná.
Jazykový postřeh pro autora: kdo s koho se v češtině píše se „s“. Tuším, že se tak děje z etymologických důvodů, nejedná se totiž o tradiční druhý pád. Vysvětlení je určitě možné najít v příslušných příručkách nebo na webových stránkách.
AI, to bolí (Martin Vondráček)
Bodové hodnocení jednotlivých porotců:
Ivan Pullman 6, Lívia Hlavačková 7, Oldřich Roun 6, Pavla Lžičařová 8, Lukáš Vaníček 6, Jan Michálek 6, Marek Hofman 7, Míla Linc 3
Jak povídku vidí Františka Vrbenská?
Technologicky nedomyšlené, styl na tak malé ploše neupoutá – a pointu lze snadno odhadnout.
Jak povídku vidí Vlado Ríša?
10 (nápad, výstavba i zpracování).
Jak povídku vidí Jakub Ehrenberger?
Povídka, ze které jsem stále trochu v rozpacích. Nepochybuji o její nesporné kvalitě. Skvělé vypravěčství, svižný děj i určitý aspekt originality, tohle všechno jí jednoznačně zajistilo postup do finále.
AI, to bolí je velmi dobrá povídka. Její příběh však graduje a vrcholí někdy uprostřed celého textu, aby za sebou poté dotáhl vysvětlení.
Trochu mi to připomíná rané příběhy Harryho Pottera, v nichž Brumbál vždycky na konci vysvětluje Harrymu, a tím potažmo i čtenáři, co se vlastně stalo. Tak nějak nám to doklapne, bylo by ale lepší, kdyby čtenářův aha efekt přišel s gradujícím závěrem a bez pomoci. V opačném případě totiž, podobně jako ve zmíněném Harrym Potterovi, nekončí příběh v tom nejlepším.
Vnitřní logika příběhu přitom drží dobře, jen je možná trochu škoda, že autor kvůli nízkému povolenému rozsahu vsadil na retrospektivu, která jej jako taková dovedla k nevyhnutelnému rekapitulování. Přitom zde by reálný čas a případné drobné ohlédnutí na závěr fungovaly perfektně.
